fbpx

Koronavirová hyperrealita: Proč je koronavirus pokaždé zobrazován jinak Dalších 6 fotografií v galerii
Veronika Lukášová, Coronavirus galaxy, 2020

Teoretička umění Veronika Lukášová píše o tom, jak vlastně vnímáme podobu koronaviru a jak ji vnímají umělci. Většina umělců se podle ní právě vědou inspirovala

Zveřejněno: 14. 4. 2020

Na uměleckém serveru Artalk aktuálně vycházejí komentáře a kritické eseje, jež se zabývají důsledky pandemie nového typu koronaviru v prostředí současné umělecké scény. V jednom z prvních textů se teoretička umění Veronika Lukášová ptá, jaký je vztah mezi vědou a uměním v souvislosti se současnou pandemií a vyobrazením viru SARS-CoV-2 v mainstreamových médiích. Jinými slovy může znít otázka i takto: „Proč vypadá koronavir na každém zobrazení jinak?“

Díky náhodné události, která pro většinu lidí nezapadá do scénáře reálného světa, se nacházíme v podivné hyperrealitě. Virtuálně propojeni čelíme každý sám za sebe toku informací o nemoci Covid-19 a v horším případě nemoci samotné.

Proč vypadá koronavir na každém zobrazení jinak? Tato diskrepance je aktuálním vtělením dlouhodobého problému s reprezentací vědy, která je lidským okem nepostižitelná.

Hledáme nový způsob bytí, který nás nutí k improvizaci. Viditelné změny kolem nás – prázdné ulice, masky na obličeji – propojujeme s neviditelnou hrozbou viru SARS-CoV-2. Abstraktní představu o něm máme z médií, která nám jeho podobu průběžně předkládají v nejednoznačných inkarnacích.

Co ukazuje Google

Když do Googlu zadám heslo coronavirus, obrazovka se zaplní úžasně barevnými, symetrickými, perfektně kulatými plastickými objekty s tykadly. Tato vyobrazení evokují zvláštní planety uprostřed neodhalených vesmírů. V menšině jsou zobrazení, kde na černobílých fotografiích, občas mírně kolorovaných, rozpoznáme obrysy objektu s nepravidelným tvarem, jejichž venkovní okraj je lemován anténami nepravidelné délky. Takto vypadá vir SARS-CoV-2 zobrazený transmisním elektronovým mikroskopem.

screenshot 2020 03 18 at 23.57.29 2

Výsledky hledání hesla coronavirus na Google.com: reprezentace koronaviru je nejednotná


Proč vypadá koronavir na každém zobrazení jinak? Tato diskrepance je aktuálním vtělením dlouhodobého problému s reprezentací vědy, která je lidským okem nepostižitelná. Je lepší vir předložit jako objektivní záznam z elektronového mikroskopu přesně tak, jak vypadá, nebo ho subjektivně upravit, vytvořit model (vizualizaci) pro jednodušší srozumitelnost a možnost komunikace konceptu?

Jak to vidí vizuální kultura

V rámci vizuální kultury (všech obrazů, které nás obklopují) existuje skupina vyobrazení, která nemá význam pro náboženství či umění. Jsou to obrazy určené k přenášení informace. Sem patří grafy, tabulky, mapy, geometrické konfigurace, noty, oficiální dokumentace, měna, patenty, dluhopisy, známky a pečetě, astronomické i astrologické tabulky, technické a inženýrské nákresy a zobrazení z různých oblastí vědy – jako například zobrazení koronaviru SARS-CoV-2.

korona mikro

SARS-CoV-2 zobrazen pomocí transmisního elektronového mikroskopu. Zdroj: Wikimedia Commons


Většina obrazů našeho světa spadá právě sem, do domény vizuální komunikace. Barevné vizualizace koronaviru jako pravidelné sféry, viditelné např. na portálu iDnes.cz s červenožlutým zabarvením či na BBC růžové v tyrkysovém prostředí, jsou příkladem vědeckého zobrazení využívajícího konvencí umění, aby tak dosáhly větší expresivity. Ačkoliv se historie umění nezabývá zobrazeními v oblasti medicíny a biologie, tyto disciplíny jsou silně spjaty s historií umění právě kvůli jejich formálním a výrazovým výpůjčkám. Srovnávat kreativní rozhodnutí umělce a vědce nemá smysl. Zajímavé však je, že rozhodování o kritériích, čitelnosti a jednoduchosti, jsou pro obě oblasti identické.

coronavirus02 veronikalukasova

Veronika Lukášová, Coronavirus Galaxy, 2020


Profesor David Goodsell, strukturální biolog na Scripps Research Institute v San Diegu, zobrazuje viry pomocí detailně propracovaných akvarelů odpovídajících skutečné architektuře viru. V jeho pojetí je to bohatě ornamentální objekt, připomínající estetiku secese či malbu současného amerického malíře Kehinde Whileyho. SARS-CoV-2 je v barevné škále teplých barev (růžová – fialová – pastelově růžová), jeho okolí žluto-zelené.

Jak to vidí umělci

Podle Barbory Kozlíkové z Fakulty informatiky MU v Brně se specializací na vizualizace v oblasti biologie, která Goodsella osobně zná, pracuje Goodsell s předem promyšlenými barevnými paletami. Jeho zpodobnění viru je nepopiratelně spjaté s koncepty umění a na rozdíl od trojrozměrných vizualizací koronaviru, se kterými se teď převážně setkáváme v médiích, předkládá alternativní představu viru a jeho interakci s dýchacími buňkami v plicích.

goodsell

David S. Goodsell, Coronavirus Painting, coronavirus vstupující do plic obklopený hlenem z dýchacích buněk a proteiny náležící k imunitnímu systému, 2020. Volně dostupné na RCSB Protein Data Bank


Jak vnímá veřejnost vizuální komunikaci globální pandemie? Podle mého výzkumu si většina lidí všímá spíš tvaru než barevnosti viru. I přesto však u některých z nás může výběr barev způsobit emoční konotace – např. červená barva ho znázorňuje jako agresivní entitu.

Jak ho vidíme my?

Můj šestiletý syn je přesvědčen, že koronavirus je bílá koule s červenými přísavkami (protože jim přesně tohle ukázali ve škole) a díky mimozemskému vzhledu mu vir připadá hrozivý. Cílená expresivita non-art vizualizace SARS-CoV-2 má na některé z nás dopad, pro jiné je zobrazení viru příliš podivné a se současnou situací se ztotožňují pomocí dokumentárních fotografií, ilustrací a umění. Umělecké duo Kapu Collective symbolicky transponuje vir v realistickou demoliční kouli evokující zkázu (je zasazena do apokalyptického exteriéru). Trefně tím shrnuje naše pocity o aktuální krizi pomocí symbolu, který všichni jasně rozeznáváme. Kulatý objekt s výběžky se již teď stal univerzálně srozumitelnou zkratkou pro vizuální komunikaci události, které zatím nevidíme konce.

kapu collective

Kapu Collective, Coronavirus, 2020. Foto: Publikováno s laskavým svolením Kapu Collective


Umění využívající vědy není ničím novým a postup výměny mezi těmito doménami se dá shrnout takto: Umělec přetvoří (často nudný) vědecký materiál tak, že zdůrazní jeho expresivní potenciál. V případě Kapu Collective je ničivá moc koronaviru zintenzivněna jeho asociací s demoliční koulí, která již způsobila viditelnou fyzickou zkázu. Hromadná inspirace vědou zachvátila umění na začátku 20. století a souvisela s tehdejším rapidním rozmachem objevů a technologií v celé řadě vědeckých disciplín.

Kdo na to šel přes fyziku

Připomeňme si okouzlení mikroskopem jasně čitelné v umění Vasilije Kandinského a Odilona Redona i jejich současnice Hilmy af Klintové, jejíž dílo bylo nedávno znovuobjeveno. Dále také Picassovo, Ernstovo a Duchampovo učarování geometrií a fyzikou. Další umělci, jako například Robert Rauschenberg, Vito Acconci, Dorothea Rockburn, Rosamund Purcell, Frances Whitehead nebo Joan Fontcuberta, našli nové cesty k začlenění matematiky, fyziky, botaniky a zoologie do umění. Způsobů podobných inspirací je neskutečně mnoho, ale metodické limitace historie vědy nedovolují její širší zpracování.

Tento vztah se většinou analyzuje na základě specifických ikonografických paralel a nedovoluje tedy zkoumat vztahy například mezi osvíceneckou vědou a neoklasicistním uměním nebo vliv konceptu štěpení nukleárního jádra a fraktální geometrie na umění 20. století. Americký historik umění James Elkins navrhuje nový přístup, který by tyto vztahy zkoumal jako komplexní střet aspektů vědy a umění – demoliční koronavirus od Kapu Collective je totiž přísně zakotven mezi určitým bodem historie umění (street art) a určitou vědeckou metodikou (vizualizace koronaviru na základě jeho pozorování elektronovým mikroskopem). Ale které umělecké dílo 20. a 21. století vlastně není ovlivněno vědeckým poznáním?

Tento text byl publikován v nezkrácené podobě na serveru Artalk.cz.

Související…

Nová show iMucha předčí i zážitek z 3D kina, říká producent Michal Dvořák
Milada Kadeřábková

foto: Veronika Lukášová a Internet, zdroj: Artalk

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...