fbpx

Světoznámý fotograf Robert Vano, jehož proslavily módní fotografie a mužské akty, nejradši tráví čas u sebe doma. Nostalgicky vzpomíná na hospody s gulášem za pár pětek

Zveřejněno: 6. 3. 2020

"Pražská" tentokrát vznikala přímo v obýváku samotného respondenta. Za necelých patnáct minut, které jsme na sebe s Robertem Vanem měli, jsme se podezřele často smáli. I když jsme kromě života v metropoli probírali i další vážné záležitosti. „Samozřejmě že mám rodinu jako bratrance a sestřenice. Já ale emigroval do Ameriky, když mi bylo devatenáct… Takže já ty lidi neznám. Už se vidím, jak v sedmdesáti letech jedu na jižní Slovensko s transparentem ‚Hledám svoji rodinu‘,“ baví se Robert Vano. Zatím se tedy z Prahy na rodné Slovensko nechystá a nechystá se prý ani kupovat auto.

V malém, přesto útulném příbytku na Žižkově žije Robert Vano už deset let. Z Ameriky se vracel v polovině devadesátých let do tehdejší české mutace časopisu Elle. A už tehdy bydlel na Žižkově. Shodou okolností v domě naproti tomu, v němž bydlí dnes. A na žádné další stěhování už to prý ani nevypadá. „Není kam. Mně už je přes sedmdesát. Takže možná tak maximálně na Olšany.“ Ani ty nejsou ostatně od žižkovského bytu Roberta Vana daleko.

Jak dlouho bydlíte v Praze a co vás v okolí bydliště nejvíce baví?

V Praze bydlím od roku 1995, tedy dvacet pět let. Na tom městě mě baví, že jsou tu mladí lidé, spousta cizinců, studentů… Je tady energie. Jsem rád, že mám kousek od bytu trhy na Jiřáku, jsem zvyklý si tam každé ráno koupit jídlo, které mám na celý den.

Máte svůj oblíbený podnik, bez něhož si Prahu nedokážete představit?

Takový nemám. Ten nejlepší je u mě doma.

Kde kromě trhů na Jiřáku nejraději nakupujete?

Když trhy zrovna nejsou, tak chodím do malých obchůdků v blízkosti mého bydliště. Co se týče oblečení, nosím pořád černou. Takže když jdu nakupovat oblečení, tak si kupuji tu samou černou věc… A boty? Když se rozpadnou, koupím si ty stejné. Takže to moc zábavné není, spíš praktické.

Kde si nejlépe odpočinete?

Nejlépe si odpočinu doma, protože veškerá moje práce je mimo domov, třeba u moře, na poušti, na sněhu... Všechno se domlouvá v kavárnách u kávy. Když chci mít tedy pocit úplného odpočinku, zůstanu doma s hrnkem čaje namísto kafe a vypnu telefon.

Kam chodíte ke kadeřníkovi?

Stříhám se sám. Než jsem se stal fotografem, byl jsem kadeřník… Upřímně, nikdo mě tak, jak chci já, neostříhá a každý chce mít účes jako já.

Stříháte i další lidi?

Jen sebe a občas mého asistenta Vojtu. Podle něj prý stříhám líp než jeho předchozí kadeřník.

Jak nejraději a nejčastěji cestujete po městě?

Když cestuji po Praze, tak jezdím tramvají nebo metrem, které je za mě nejlepší. Jsem totiž jen pro krátké trápení. Auto nemám… A na to se mě lidi často ptají: „Proč nemáš auto?“ Co bych s ním dělal? Že bych si sedl do auta, jel do Brna, dal si tam cigáro a vrátil se?

Ty moje oblíbené pražské hospody s dobrým gulášem ale za těch třicet let bohužel vymizely…

Když máte rodinu a známé, tak cestujete. Nebo když máte chatu… Já nic nemám. Nemám rodinu, manželku, labradora, porsche, drona, chatu, nic. Kam bych tedy s tím autem jel? Jsem rád, když jsem doma… To je taková moje radost.

Kam chodíte nejčastěji za kulturou, do kina, do divadla, na koncerty?

Nikam nechodím. Na představení a koncerty už se dívám jen u mě doma na televizi. Vezměte si to, celý život přežijete v New Yorku, chodíte tam na koncerty The Doors, Janis Joplin, Jimiho Hendrixe či mladých Rolling Stones – to pak nechcete jít sem do baru na nějakou cinkačku… Byl jsem třeba na Romeovi a Julii na Brodwayi a pak si zašel na ten stejný balet do Národního divadla. Namísto očekávaného blaženého pocitu přišlo ale zklamání. Když utratím za vstupenku nemalé peníze, tak se chci smát nebo třeba i brečet dojetím, prožívat krásné emoce, nikoli odcházet s tím, že jsem viděl dva černé roláky. Rolák nosím i já a to nejsem Romeo.

Kam byste v Praze vzal své známé z ciziny?

Všechny své známé vodím pořád na ta stejná místa. Každého, kdo za mnou přijede, vezmu na Pražský hrad, do Slávie, ukážu mu Národní divadlo, orloj. Neminu Pařížskou ulici a také nějakou českou hospůdku. Ty moje oblíbené pražské hospody s dobrým gulášem ale za těch třicet let bohužel vymizely…

Co vám na Praze nejvíce vadí?

Na městě mi nic nevadí. Praha je nádherná…

Jak si představuje Prahu v roce 2050?

Doufám, že zůstane taková, jaká je dnes. Možná by potřebovala trošku víc moderní architektury. Ta zde chybí. Myslím si, že se to změní, až se změní lidi. 

Kdybyste mohl na městě teď něco změnit, co by to bylo?

Na Praze bych nic neměnil… Sobě bych ale ubral tak deset let. Když ale nad tím ještě přemýšlím, tak mi tu chybí víc zeleně – aspoň v ulici, kde bydlím, určitě.

Související…

#mojepraha a Jana Plodková: Město se rozprodalo. Chybí smysl pro estetiku#mojepraha a Lucie van Koten: Součást mého denního režimu je Grébovka#mojepraha a Luděk Staněk: Praha by si zasloužila Praxit

foto: Profimedia, zdroj: Robert Vano

Tipy redakce

Pohyb severního magnetického pólu se zrychluje. To ohrožuje Zemi

Pohyb severního magnetického pólu se zrychluje. To ohrožuje Zemi

Jdu na sever. A už jdu na jih! Tenhle výrok učitele ze hry Dobytí severního pólu...

Mohou změnit Einsteinovu teorii relativity chameleoni? Zatím se žádný nechytil

Mohou změnit Einsteinovu teorii relativity chameleoni? Zatím se žádný nechytil

Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda....