fbpx

Další z filmů DC Comics univerza je geniální a komplexní výpovědí o tom, jak může skončit člověk s hlubokou depresí, kterého život „prostě nemá rád“

Zveřejněno: 4. 10. 2019

S postavou Jokera měla většina filmových fanoušků spojeného Heatha Ledgera. Ten všechny oslnil v Nolanově Batmanovi, kde psychopata s obličejem pokřiveného klauna zahrál naprosto mistrovsky. Jokerovo chování nejlépe vystihuje věta Batmanova sluhy Alfreda: „Někteří lidé prostě chtějí vidět svět v plamenech.“

Ledger krátce po natočení Batmana zemřel, a postava tak zmizela společně s ním. Nikdo si netroufl ho nahradit. Až nedávno přišel režisér Todd Phillips a rozhodl se ukázat to, jak vlastně Joker vznikl. Od režiséra filmů jako Road Trip nebo Pařba ve Vegas nikdo moc nečekal, ale po prvních zveřejněných teaserech s Joaquinem Phoenixem v titulní roli to začalo vypadat, že tenhle film bude stát za pozornost. Jenže teasery a trailery často klamou, tvůrci v nich umí vystřílet všechny nejzajímavější momenty filmu a diváci pak odcházejí z kina zklamaní. Když ale Joker na filmovém festivalu v Benátkách získal hlavní cenu pro nejlepší film, sklaplo i těm největším skeptikům. Je tedy Joker opravdu tak dobrý?

Boj s vlastní hlavou

Je. Zaprvé kvůli již zmíněnému přesahu mimo komiksový a superhrdinský svět. Poznáváme, proč se vlastně z Jokera vůbec Joker stal, že k tomu vedlo několik nešťastných náhod, špatné okolnosti a samozřejmě klasické freudovské špatné rodinné prostředí.

Jsou momenty, kdy budete s Arthurem Fleckem před jeho finální transformací v monstrum soucítit, kdy ho budete litovat a budete chtít dát přes hubu všem těm, co jsou k němu zlí a nespravedliví. Jsou taky chvíle, kdy se ho bojíte a do morku kostí se vám vrývá jeho zvláštní ještěří fyziognomie a pohled napůl mezi šílenstvím a odevzdaností.

Nejvíc fascinující na Jokerovi je to, že by mu vůbec neubralo ani neuškodilo, kdyby se neodehrával v komiksovém universu. Nepotřebuje Gotham, nemusel by u toho dokonce ani být Bruce Wayne.

Kdo někdy bojoval s psychickou nemocí, ten ve Phoenixově ztvárnění nešťastného muže uvidí ten nekonečný bolestivý boj s vlastní hlavou, který nejenže nelze vyhrát, často v něm nelze ani remizovat. Arthur je neúspěšný v práci, lidé okolo něj ho mají tendenci šikanovat kvůli jeho zvláštní poruše – když je rozrušený, nekontrolovatelně se směje. Patologicky se stará o svou starou matku a zbožňuje televizního baviče Murraye v podání Roberta De Niro. Koktejl všech těchto věcí nakonec způsobí větší výbuch, než by si kdo uměl představit.

Phoenix obstál skvěle

Joker je tak přesvědčivý a tak civilní, že během jeho sledování úplně zapomenete na to, že má cokoliv společného s batmanovskou ságou, i když postavy spojené s Batmanem se na plátně čas od času objeví. Je navíc situovaný do zvláštně špinavých a zašlých 70. let, což atmosféře neklidu velmi pomáhá. Z pohledu časové souslednosti je Joker vlastně jakýsi prequel Nolanovy trilogie, a ačkoliv před uvedením do kin všichni řešili, jak Phoenix obstojí ve srovnání s Ledgerem, který si za svého Jokera vysloužil posmrtného Oscara, tyto obavy se ukázaly jako zcela liché.

joker hotovo

Ti dva nejdou srovnávat. Každý hraje Jokera skvěle, geniálně, šíleně a absolutně. Ten Phoenixův má mnohem víc prostoru na expozici, máme víc času na to, abychom ho poznali a pochopili. Je tudíž komplexnější a ve své komplexnosti děsivější. Paradoxně tak dochází k tomu, že ačkoliv je Joker opravdu výborný, sledovat ho vlastně není vůbec nic příjemného.

Související…

Do kin míří film Tiché doteky. O manipulaci, ze které se vám bude chtít křičet
Klára Ponczová

foto: Joker, zdroj: Joker

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...