fbpx

Intimní zpověď pivaře, který se nechal unést podzimní sklizní z pražských vinohradů

Zveřejněno: 13. 9. 2019

Tento a další víkend vypukne na několika místech Prahy vinobraní. U nás na Vinohradech logicky hned dvojí: V Grébovce a na Jiřáku. Ale můžete také do Tróje do botanické nebo zámecké zahrady, případně na Hrad. A možná najdete i jiná místa, která mi unikla.

Mému srdci, jazyku i žaludku je bližší pivo, ale víno vnímám jako kulturní záležitost. Když král a císař Karel měnil Prahu ve skutečně evropské město, budování vinohradů neopomenul. Návrat k vinné tradici v Praze je nejen rozpustilá zábava, ale také možná nechtěné obnovování pražských kořenů. Vinice jsou krásné a svým vzhledem vytváří iluzi blízkosti zemí, kde je více slunce, a tím i více času naučit se umění žít.

Poezie vinohradu

Pražské vinice jsou jiné než ty venkovské. Nezáleží tolik na velikosti a kvalitě sklizně jako na místu, které opanovaly, a atmosféře, jakou vytváří. Když spěchám dolů Grébovkou na tramvaj či do mé oblíbené kavárny, vždy když míjím tu stráň pod altánem s vinohradem, tak zpomalím. Dělá mi hezky se na něj dívat, je to jiné než obyčejný park se stromy a záhony. Vinice ve mně uvolní fantazii. Jsou samozřejmě i nepříjemné chvíle spojené s vínem, zejména druhý den po požití většího než většího množství, ale kdo by na ně myslel, že kouká na tu krásu. Vinice ve mně rozjede film vzpomínek, dobrých pocitů a nových nápadů. Takových míst s vinicemi je v Praze víc. Třeba hned kousek dál po toku Botiče, který se dříve jmenoval Vinný potok.

Zapomeňte na hejty na sociálních sítích a nebraňte se trochu nostalgické náladě začínajícího podzimu.

Pražské vinice nás spojují s městy kulturně starobylejšími, místy vzniku civilizace, ke které se mnozí hlásí, aniž tuší, o čem mluví. Ale to je jiné téma. Dnes buďme pozitivní, když mnozí z nás budou pít o víkendu víno.

Příchuť podzimu

Pražská vinobraní symbolizují vše, co je na městu dobré a o co by se mělo pečovat. Není to akce, která přilétne odněkud z vesmíru a pak zase zmizí. Souvisí s konkrétním místem a nedá se přesadit jinam. Je za tím práce, a to práce dlouhodobá, nic virtuálního, co byste vyřešili za pár dní. Potřebuje lidi, kteří jsou otevření, chtějí se potkávat, chtějí si povídat, nebojí se spolu být a žít. Věci samozřejmé, ale při návštěvě sociálních sítí jakoby mizející.

Třeba je doba, kdy největší kritikou současnosti znamená být pozitivní a v dobré náladě.

A tak vám doporučuji, zapomeňte o víkendu na sochy maršálů, koloběžky válející se na chodnících, nacpané ulice plné aut, ve kterých sedí jeden člověk, na konšely řešící podružnosti místo budování města a zajděte si na víno. Zapomeňte na hejty na sociálních sítích a nebraňte se trochu nostalgické náladě začínajícího podzimu, nechte na sebe nápoj působit, vnímejte klábosení ostatních, ochutnávejte a třeba pak ucítíte někde to tajemné propojení s minulostí i budoucností, které v oněch zvláštních okamžicích jsou jedno. Není pravda, že víno vás zbaví reality, možná vám naopak přiblíží to, co odlišuje lidi s představivostí od těch ostatních.

Obnovené pražské vinohrady patří k tomu, co se nám za uplynulých třicet let povedlo. Oslavme to a nebojme se učit žít. To nám umožní dívat se na město z neobvyklých úhlů. Třeba je doba, kdy největší kritikou současnosti znamená být pozitivní a v dobré náladě. Víno tomu určitě nebude bránit.

Související…

Ostrá tužka Karla Křivana: Zpomalí pomalejší magistrála i rozvoj města?
Karel Křivan

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...