fbpx

Sedmnáctiletá interpretka láme svým depresivním stylem hitparády. Dneska si s ní zapláčou fanoušci v Praze

Zveřejněno: 20. 8. 2019

Když vyrážela nyní sedmnáctiletá zpěvačka Billie Eilish na své turné před dvěma lety, tak stačila šesti lidem jedna dodávka. Tehdejší tým tvořila její matka, otec, bratr, manažer a markeťák. Se svou rodinou spala vždy v jednom pokoji, občas dokonce v jedné posteli. Dnes přijíždí poprvé v životě do Prahy. Tentokrát s sebou veze posádku, která čítá 37 lidí. A ti přijíždějí i s aparaturou ve čtyřech autobusech.

Její koncert se měl podle původního plánu odehrát ve Fóru Karlín, který má kapacitu pro 3 000 lidí. Organizátoři ale zpěvaččiny fanoušky trochu podcenili, podle serveru Novinky.cz se vstupenky vyprodaly během pouhých čtyř minut. Koncert byl tak pořadateli přesunut do pražské O2 arény, která má kapacitu 18 tisíc lidí. Pár hodin před koncertem je však opět beznadějně vyprodáno. Čím tahle puberťačka pobláznila tisíce (asi nejen) Čechů?

I její hudba je temná a strašidelná, videoklipy stylizuje do hororu, vystupuje s injekčními stříkačkami zabodnutými do zad, někdy jí z nosu teče krev, jindy zase z očí černá tekutina.

Ještě před pár lety jméno Billie Eilish znali jenom její blízcí. Svůj první single nahrála tak nějak omylem ve svém dětském pokojíčku. Prý proto, aby měli v tanečním studiu na co tančit. Song se ale dostal na internet a za pár dní se stal hitem. A Billie ze svého pokoje v Los Angeles následně nahrála kompletně celé album.

Její debutové EP z roku 2017 se jmenuje Don’t Smile at Me. A sama zpěvačka zákaz úsměvů úpěnlivě dodržuje. Na fotkách se nikdy nesměje, přesto v lidech dokáže vyvolat až neskutečný pocit náklonnosti. Její první studiové album When We All Fall Asleep, Where Do We Go?, které vyšlo v březnu, se týden po svém vydání stalo nejprodávanějším ve Velké Británii, čímž se Billie podle BBC stala nejmladší interpretkou, které se to kdy povedlo. Album bodovalo i v Česku, kde také obsadilo první pozici. Na streamovací službě Spotify její deska nasbírala přes miliardu poslechů a v 96 zemích světa dosáhla na vrchol hitparád. Kritici mluví o nové Nirvaně. A fanoušci na koncertech hystericky brečí.

Slyšet barvy

Zdánlivě má všechno, co si může náctiletá umělkyně přát, přesto působí, jako by byla v konstantní depresi. Na své dětství si sice nestěžuje a s rodiči má výborný vztah, přesto odmalička trpěla úzkostmi, mívala spánkové paralýzy a noční běsy. S rodiči spala v jedné posteli do svých deseti let. V rozhovoru pro časopis Rolling Stone prozradila, že se bojí ve svém domě a že se musela přestat dívat na hororové filmy, protože „život je sám o sobě až moc strašidelný“. I její hudba je temná a strašidelná, videoklipy stylizuje do hororu, vystupuje s injekčními stříkačkami zabodnutými do zad, někdy jí z nosu teče krev, jindy zase z očí černá tekutina.

billiie hadry neresi

Billie nosí zásadně obrovské oblečení. Nechce, aby někdo komentoval její tělo


Billie vnímá odmalička svět trochu jinak než běžná populace. Má totiž synestézii. To znamená, že v její hlavě určité vjemy automaticky vyvolávají vjemy jiné, takové, které nejsou reálně přítomny. Číslice nebo písmeno může třeba vyvolat dojem určité barvy, slovo zase vyvolá dojem chutě, zvuk vyvolává pocit dotyku a podobně. V praxi to může znamenat, že synestetikovy dny v týdnu jsou pevně propojeny s určitými barvami, že barevně slyší hudbu, anebo že mu slova chutnají určitou chutí či voní konkrétní vůní.

Všem těm lidem je přes padesát, kdysi napsali pár hitů a teď jsou hrozně špatní. Říkala jsem si, vždyť to napsali tak před sto lety!

„Každou vteřinu svého života mám něco spojené s něčím jiným. Každý člověk, kterého znám, má svou barvu a číslo.“ Její bratr tedy v její hlavě představuje oranžový trojúhelník, přestože je jeho jméno Finneas pro Billie tmavě zelené. A její v současnosti nejznámější song Bad Guy je žlutý a má číslo sedm. „Není horký, ale teplý jako trouba. A voní jako sušenky,“ vysvětluje Billie.

Režii? Raději hudbu

Když byla dítě, tak u ní lékaři diagnostikovali také Touretteův syndrom. Nějakou dobu to tajila, když se ale na internetu objevila fanouškovská kompilace jejích tiků, musela s pravdou ven. Její rodiče, oba herci, obětovali část života domácímu vzdělávání svých dětí. Přísnými osnovami se ale netrápili. Prostě je učili, co uznali za vhodné. Billie dokončila střední školu a chvíli to vypadalo, že se stane režisérkou. Hudba ji ale nakonec táhla mnohem víc. První song napsala ve čtyřech letech a první pěvecké soutěže se účastnila v sedmi. K prestižnímu dětskému sboru Los Angeles Children’s Chorus se přidala v osmi. Jakmile se její bratr naučil hrát na různé nástroje, začal pro ni psát písničky a nahrávat je na svém iMacu.

Když podepsala první nahrávací smlouvu, odmítla se přemístit do profesionálního studia. Představa, že si nechá songy psát od renomovaných producentů, se jí nelíbila. „Všem těm lidem je přes padesát, kdysi napsali pár hitů a teď jsou hrozně špatní. Říkala jsem si, vždyť to napsali tak před sto lety! Ale nikdo mě neposlouchal, protože mi bylo 14 a byla jsem holka,“ vysvětlila, proč si do své hudby nenechá mluvit.

Billie je vegetariánka, nikdy v životě nejedla maso. Nepije ani alkohol, údajně nikdy nezkoušela drogy. Další zvláštností je její vkus, co se týče oblékání. Nosí totiž výhradně obrovské oblečení, které nechává veškerý prostor představivosti. A proč? To nedávno prozradila v klipu pro Calvin Klein. Chce totiž, aby nikdo nevěděl, jak přesně vypadá její tělo. Prostě proto, aby ho nikdo nemohl komentovat.

Související…

Jak si vede Generace Z? Je ve stresu, v depresi a posedlá zkouškami
Kateřina Hájková

foto: Instagram, zdroj: Rolling Stone

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...