Zachraňují se sami před sebou: Spisovatel se setkal se superbohatými preppery

Bitcoin, nebo ethereum? Virtuální realita, nebo rozšířená realita? Kdo získá kvantovou výpočetní techniku jako první? Čína, nebo Google? Nějak takhle začaly otázky, kterými miliardáři na super tajné schůzce uprostřed pouště zasypali Douglase Rushkoffa, autora nové knihy Přežití nejbohatších, mediálního teoretika a dokumentaristy, jenž se zabývá lidskou autonomií v digitálním věku.

Otázky začaly nevinně a předvídatelně, později se ale dostalo na skutečné jádro věci. Nový Zéland, nebo Aljaška? Který region bude méně postižen klimatickou krizí? Co je větší hrozbou? Globální oteplování, nebo biologická válka? Jak dlouho by měl člověk plánovat, aby byl schopen přežít bez pomoci zvenčí? Měl by mít úkryt vlastní přívod vzduchu? Jaká je pravděpodobnost kontaminace podzemních vod? Nakonec jeden z účastníků přiznal, že téměř dokončil stavbu vlastního podzemního bunkru, a zeptal se: Jak si udržím autoritu nad svými bezpečnostními složkami po té „události“? Událost. To byl jejich eufemismus pro ekologický kolaps, sociální nepokoje, jaderný výbuch, sluneční bouři, nezastavitelný virus nebo zákeřný počítačový hackerský útok, který všechno zničí.

Budoucnost technologií znamená pro nejbohatší jediné: útěk před námi ostatními.

Vědí, že k ochraně svých komplexů před nájezdníky i rozzuřenými davy budou potřebovat ozbrojené stráže. Jeden z nich si už zajistil tucet příslušníků amerického námořnictva, kteří by se k jeho komplexu dostali, kdyby jim dal ten správný pokyn. Ale jak by zaplatil strážím ve chvíli, kdyby i jeho kryptoměna ztratila hodnotu? Co by strážím zabránilo, aby si nakonec nezvolili vlastního vůdce? Miliardáři pak zauvažovali o použití speciálních zámků k zásobám potravin. Hesla k jejich odemčení by samozřejmě znali jen oni. Napadlo je také donutit strážné, aby nosili něco jako vězeňské obojky výměnou za své přežití. Přemýšleli i o sestrojení robotů, kteří by sloužili jako strážci a dělníci. Pokud by se ovšem takovou technologii podařilo vyvinout včas...

Přátelství nepřichází v úvahu

Rushkoff se s nimi snažil domluvit. V článku pro The Guardian popisuje, že jako nejlepší přístup ke společenským výzvám nabízel argumenty pro partnerství a solidaritu. Způsob, jak přimět své strážce, aby v budoucnu projevovali loajalitu, je chovat se k nim jako k přátelům už teď, vysvětloval. „Neinvestujte jen do munice a elektrických plotů, investujte do lidí a vztahů.“ Od ostatních účastníků se však dočkal jen zdvihnutého obočí. Byla to pravděpodobně nejbohatší a nejmocnější skupina, s jakou se kdy Rushkoff setkal. A přesto její členové žádali o radu, kde a jak si mají zařídit bunkry pro případ soudného dne, právě tohoto marxistického mediálního teoretika.

Po vzoru zakladatele společnosti Tesla Elona Muska, který kolonizuje Mars, Petera Thiela z Palantiru, který chce zvrátit proces stárnutí, nebo vývojářů umělé inteligence Sama Altmana a Raye Kurzweila, kteří nahrávají svoji mysl do superpočítačů, se připravovali na digitální budoucnost, která nemá ani tak co do činění s tím, aby se svět stal lepším místem, jako spíše s tím, aby byl překonán lidský úděl. Jejich extrémní bohatství a privilegia jim posloužily jen k tomu, aby se izolovali od skutečného nebezpečí klimatických změn, stoupající hladiny moří, masové migrace, globálních pandemií, paniky a vyčerpání zdrojů. Budoucnost technologií pro ně znamená jediné: útěk před námi ostatními.

Zbyla jen videohra

Tito lidé kdysi zasypávali svět šíleně optimistickými podnikatelskými plány na to, jak by technologie mohla prospět lidské společnosti. Nyní zredukovali technologický pokrok na videohru, v níž jeden z nich vyhraje jen tehdy, když najde „únikový poklop“. Bude to Jeff Bezos, který se přestěhuje do vesmíru, Peter Thiel, který zmizí do svého novozélandského sídla, nebo Mark Zuckerberg, jenž se uchýlí do svého virtuálního Metaversu?

Rushkoff si po podivném setkání uvědomil, že tito lidé jsou ve skutečnosti „losery“. Miliardáři, kteří ho povolali do pouště, aby zhodnotil jejich bunkrové strategie, nejsou ani tak vítězi ekonomické hry, jako spíše oběťmi jejích zvráceně omezených pravidel. Více než čemukoli jinému podlehli myšlení, podle něhož vítězství znamená vydělat dostatek peněz, aby se mohli izolovat od škod, které tímto způsobem vydělávání peněz způsobují. Je to, jako by chtěli postavit auto, které jede dostatečně rychle, aby uniklo před vlastním výfukem.

Nikdy předtím nejmocnější hráči naší společnosti nepředpokládali, že hlavním dopadem jejich vlastních výdobytků bude to, že se svět jako takový stane pro všechny ostatní neživotaschopným, píše spisovatel. Nikdy předtím také neměli k dispozici technologie, jejichž prostřednictvím by mohli naprogramovat své cítění do samotné struktury naší společnosti. Krajina je plná algoritmů a inteligencí, které aktivně podporují tyto sobecké a izolacionistické názory. Ti, kteří jsou dostatečně sociopatičtí, aby je přijali, jsou odměňováni penězi a kontrolou nad námi ostatními.

Cílem je konec hry

Rushkoff tuto představu extrémně bohatých lidí o úniku z apokalypsy nazývá „The Mindset“. Ten dle něj umožňuje snadné ubližování druhým a vyvolává touhu po transcendenci a odloučení od lidí a míst, která byla využita a zničena.

Miliardáři na vrcholu těchto virtuálních pyramid však namísto toho, aby nad námi jen věčně vládli, aktivně usilují o konec hry. Ve skutečnosti, podobně jako zápletka marvelovského trháku, i samotná struktura The Mindset vyžaduje „konec hry“. Všechno musí skončit jedničkou, nebo nulou, vítězem, nebo poraženým, zachráněným, nebo zatraceným. Mytologii podporují skutečné, bezprostředně hrozící katastrofy od klimatické krize po masovou migraci, které těmto rádoby superhrdinům nabízejí příležitost odehrát finále ještě za svého života. Součástí The Mindset je totiž také víra, že dokážou vyvinout technologii, která nějakým způsobem poruší zákony fyziky, ekonomiky a morálky a nabídne jim něco ještě lepšího než způsob záchrany světa, a to způsob úniku z apokalypsy, kterou sami způsobili.

Spisovatel si později uvědomil, že miliardářům během jeho přednášky zřejmě nešlo ani tak o hodnocení jejich strategií v bunkrech, jako spíše o filozofii a matematiku, kterou zdůvodňovali své odhodlání k útěku. Řešili to, čemu Rushkoff začal říkat „rovnice izolace“, jež má odpovědět na otázku: Dokázali by tito lidé vydělat dost peněz na to, aby se izolovali od reality, již tímto způsobem vydělávání peněz vytvářeli? Měli nějaké opodstatněné důvody pro to, aby se snažili být tak úspěšní, že by nás ostatní mohli jednoduše nechat za sebou?

Na závěr se autor zamýšlí, zda to nebyl jejich záměr od samého začátku. Možná apokalypsa není ani tak něčím, čemu se miliardáři snaží uniknout, jako spíše záminkou k uskutečnění pravého cíle The Mindset: povznést se nad obyčejné smrtelníky a provést konečnou „strategii odchodu“.