Pátek Karla Křivana: Až se vztek ze sítí zjeví v ulicích v míře větší než malé

„Rozčilení není program,“ řekl Masaryk ve svém projevu k Parlamentu Československé republiky. Ostatně, není špatné si jej i dnes přečíst, byť je psaný téměř před sto lety. Prezident v něm hovoří o korupci, hospodářství a podobných problémech. Je vůbec zajímavé, jak se ten muž snažil určovat politiku a myšlení o budoucnosti pomocí kladných, pozitivních myšlenek. Navíc také srozumitelně a jednoduše. Uměl to, co by se dnes dalo napsat s usměvavým emotikonem na fotku v instastories a současně k tomu napsat knihu. O takových lidech se říká, že věci mají promyšlené. O kom to lze říct dnes? Kolikrát jsme komentovali něčí „názor“ jen na základě titulku rozhovoru na webu, který (ten titulek) ani nebyl citátem zpovídaného, nýbrž redakční text vábící jako červený neon v pochmurné příhraniční vesnici pouze k získání pozornosti?

Stejně jako rozčílení ani nadávání není program. Ale funguje, protože přitahuje a vyzývá k souhlasu. Možná právě proto jsou letní předvolební politické statusy na sociálních sítích plné takového rozčilení či nadávání. 80 % splašek a 20 % ku zvýraznění těch splašek. Řešení nula. Používá se v různě obměněných podobách minulé úspěšné „prostě to zařídíme.“ Jak? A nebude výsledek horší než současnost? Koho to zajímá. Hlavně ať soupeř zapáchá a nemůže ani vyjít na ulici.

Odměna za hnus

Negativní kampaň funguje. Proto se používá a nemá cenu se kolem toho rozčilovat či moralizovat. Leč negativní kampaň, jejímž cílem je pouze a jen nespokojenost, protože nespokojení lidé jednoduše budou volit změnu, ať je jakákoliv, je nebezpečná. Stáváme se tím, co uctíváme. A odměňujeme-li vztek a kýble hnusu, pak se v nich sami budeme jednou brodit.

Můžeme být kritičtí k mnoha nedostatkům první Československé republiky. O co se její vůdci ale opravdu snažili, byla jednoduchá věc. Abychom nesklouzli k fašismu a komunismu.

Zastupitelská demokracie byla chytře vymyšlena, aby ochránila obec před zvůlí davu. My ten prozíravý systém pomalu měníme v průtokáč, který navíc to nejhorší v nás ještě urychluje. Není čas přemýšlet v souvislostech, zvažovat pro a proti, hledat nejlepší řešení. Přeposíláme. Čím větší dav, tím víc to funguje. Nedělejme si iluze, že to celé nemůže přeskočit z on-linu do reálného světa. Vzteklý dav na sociálních sítích se ocitne v ulicích. To už opravdu nebude čas něco někomu vysvětlovat.

Nepodlehnout chilli

Můžeme být kritičtí k mnoha nedostatkům první Československé republiky. O co se její vůdci ale opravdu snažili, byla jednoduchá věc. Abychom nesklouzli k tehdy tak populárním, energicky a rozhodně působícím extrémům – fašismu a komunismu. U nás lůza získala prostor až po Mnichovu a pak jako vláda po Únoru. Proč se prvorepublikovým elitám nakonec nepovedlo tomu zabránit, by mělo nyní sloužit ke studiu.

Průšvihy hospodářské krize, korupce, nacionalismus, iluze o sobě samých i druhých. A tak dále a tak podobně. Přesto někam do českého politického DNA onu touhu po slušné zemi vložili. Jako mýtus, ale i jistotu, že stát lze budovat rozumně. Stáváme se i tím, co uctíváme. Volba političky či politika je vyjádřením úcty, respektu. Dám ti peníze a ty budeš spravovat věci veřejné. Podlehneme-li tomu emočnímu chilli, které je nám nyní hojně podáváno, jakou úctu, respekt budeme mít poté sami k sobě?