fbpx

Pro a proti zavedení kamer, které umějí rozpoznat tváře. Je na prvním místě větší bezpečí, nebo je zásadnější právo na soukromí? A neumíme náhodou technologie používat tak, jak nám to vyhovuje?

Zveřejněno: 28. 11. 2019

Sotva policie požádala Prahu o součinnost při plánovaném nasazení kamerových systémů rozpoznávání tváří, spustil se v médiích, a to nejen na těch sociálních, obří "shitstorm". Vzduchem lítají spojení jako permanentní dozor, velký bratr, šmírování... A politici se předhánějí v odsudcích.

"Já osobně jsem proti užívání technologie rozpoznávání obličejů na městském kamerovém systému,“ řekl primátor Zdeněk Hřib. „Nevidíme žádné důvody pro zavádění podobného systému,“ řekl Jan Čižinský, lídr Praha sobě. "Míra zásahu do soukromí neodpovídá potenciálním přínosům,“ uvedl Jiří Pospíšil z TOP09.

Mezinárodní žebříčky pravidelně vyhodnocují Prahu jako jedno z nejbezpečnějších měst na světě, na zvyšování bezpečnosti však pracujeme neustále.

Jiní pak vyjadřují (logicky pochopitelné) obavy: "Jsme k tomu velmi zdrženliví, rozhodně svět velkého bratra v Praze nechceme," říká náměstek primátora Petr Hlubuček ze STANu. Obava z nové doposud nevyzkoušené technologie je historicky pochopitelná, strach z neznáma je jedním ze základních pudů. V iracionálních (a o to hlasitějších) prohlášeních ovšem zapadá, proč se o nasazení facial recognition uvažuje a k čemu to může být vlastně dobré.

Velký bratr? Už tu je

Na území hlavního města Prahy je už dnes celkem 5 500 kamer, které nepřetržitě zaznamenávají, co se v jejich okolí děje. A nenasadily se proto, aby si měla policie s čím hrát. Nasadily se proto, aby bylo v Praze bezpečněji. 

„Mezinárodní žebříčky pravidelně vyhodnocují Prahu jako jedno z nejbezpečnějších měst na světě, na zvyšování bezpečnosti však pracujeme neustále,“ uvádí Petr Hlubuček. Když se někde stane průšvih, na jednom z 99 řídicích stanovišť městského kamerového systému se zjistí, která kamera danou oblast zabírá, a záznam se pak poskytne policii.

Proč to tak trvá

Problém je v tom, že celý ten proces strašně dlouho trvá. Když se něco stane, policie se obrátí na jedno z 99 center kamerového systému a vyžádá si záznam kritického období, ten záznam musí někdo najít, zpracovat, pak to policii poslat, ta může zahájit identifikaci, a když všechno jde dobře, dopátrá se za nějakou dobu ke konkrétní osobě. Často si ale policie také neví rady. Zadejte si do Googlu „policie identifikace neznámé osoby“ a vyjede vám nepřeberné množství odkazů.

Systémy "face recognition" umožnily například  zadržet pachatele znásilnění nebo vypátrat pachatele pouličních krádeží.

Kamerové systémy samy o sobě už dnes nevzrušují vůbec nikoho. Jsou nasazeny na většině veřejných míst, hlídací kameru koupíte dokonce i v každém lepším obchodě s elektronikou. Přitom je systém rozlišování obličejů jen jejich přirozeným rozšířením, které umožňuje dělat původně očekávanou práci, tedy navyšování bezpečnosti, daleko efektivněji a rychleji.

Za vyšší bezpečnost

 

Česko samozřejmě není v dané oblasti žádným průkopníkem – systémy "face recognition" umožnily například  zadržet pachatele znásilnění nebo vypátrat pachatele pouličních krádeží. „Pokud hledáme někoho, o kom víme, že chce spáchat zločin, musíme procházet manuálně spoustu videozáznamů. A to znamená práci mnoha a mnoha lidí po dlouhou dobu,“ říká Jørgen Bergen Skov, šéf policie v Kodani. Systém rozpoznávání obličejů je logickým vývojovým stupněm kamerového systému, proč tedy nevyužít technologie, které máme k dispozici? Zvláště v okamžiku, kdy je bezpečnost jedna z nejzásadnějších hodnot, které lidé ve veřejném prostoru očekávají?

Nehledě na to, že se systémy face recognition dnes používají všude. Moderní mobily se odemykají už jen výhradně pomocí face recognition a nikomu to nevadí. V Praze je systém nasazen na stovkách kamer na letišti. Má to svůj smysl a není to nasazováno jen tak pro legraci. Tak proč je kolem toho takových strašlivých dohadů?

Kdo ochrání data?

Pokud pomineme iracionální důvody ("zase se bude utrácet za kraviny"), pak hlavním důvodem je pochopitelně strach ze zneužití dat. Celou záležitost proto řeší Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). „Obdrželi jsme od magistrátu pouze obecnou žádost, doposud však chybí posouzení rizik, stejně tak nevíme, jaké jsou uvažované záruky ochrany dat,“ říká Tomáš Paták z ÚOOÚ. Z toho vyplývá jednoduchá věc: Celý projekt je prozatím ve fázi příprav, které mají zajistit, aby kamery nebyly zneužity k tomu, k čemu se zneužívat nemají.

O technologii face recognition se uvažuje hlavně v kritických místech, kde se pohybuje hodně lidí a je zvýšené nebezpečí konfliktu. V Praze ji chce policie nasadit na hlavním nádraží a v kritických stanicích metra, uvažovalo se také o fotbalových zápasech, kde jsou již nyní instalovány kamery běžně a kde policie pravidelně (při problémech) žádá veřejnost o pomoc s identifikací hovad, která se neumí chovat slušně. Ale ani nasazení technologie v těchto rizikových místech a při rizikových akcích není jednoduché.

Místo absolutního rigidního odmítání se pojďme raději zamyslet nad tím, jak technologie zkrotit.

„Tato technologie, určená ke zpracování zvláštní kategorie osobních údajů – biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby, podléhá podmínkám podle článku 9 GDPR o zpracování zvláštních kategorií osobních údajů,“ vysvětluje Tomáš Paták. Do lidské řeči převedeno: systém rozpoznávání tváří dokáže spolehlivě určit o jakou osobu se jedná, ale musí se dát pozor na to, aby nebylo porušeno právo na soukromí.

A veřejný zájem nemusí stačit: "Zákonné zmocnění musí být přiměřené sledovanému cíli," říká Tomáš Paták a upozorňuje na to, že biometrické údaje nelze na stadionech používat, protože "zajištění pořádku v průběhu sportovního podniku nelze považovat za dostatečné zmocnění pro zpracování biometrických údajů“. Pokud tedy někdo hledá odpověď na otázku, zda nemůže policie jen tak volně se sledováním nakládat, tady má odpověď: Nemůže. A to je dobře.

Asi se všichni shodneme na tom, že pokud máme k dispozici technologie, které dokážou pomoci udržet veřejný prostor bezpečnější, je potřeba je využít. Každá technologie ale má svá rizika a naším úkolem je tato rizika minimalizovat, ne technologie absolutně odmítat. Místo toho se pojďme raději zamyslet nad tím, jak technologii face recognition zkrotit tak, aby sloužila tomu, k čemu je původně určena. Tedy k tomu, aby bylo v Praze bezpečněji.

Související…

Brusel chce regulovat technologie rozpoznávání obličejů. Není už pozdě?Ostrá tužka Karla Křivana: Ukaž ksicht, darebákuČíňané se kvůli QR kódům hromadí u turniketů. Tak raději lístky platí obličejem

zdroj: iRozhlas.cz

Tipy redakce

Alkoholismus? Dá se léčit i mírněji než abstinencí, říká psycholožka Marie Funke

Alkoholismus? Dá se léčit i mírněji než abstinencí, říká psycholožka Marie Funke

Možná jste si po propité silvestrovské noci dali jako spousta lidí následující...

Našla se nová planeta naší galaxie? Možná jde jen o černou díru

Našla se nová planeta naší galaxie? Možná jde jen o černou díru

Aby nějaký astronom objevil novou planetu v naší sluneční soustavě, to je věc...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.