fbpx

S Petrem Štefkem, který dal život londýnskému Regal Housu, o tom, co by vdechlo víc života architektuře v Praze a jestli to náhodou západní svět s tou byrokracií nepřehání

Zveřejněno: 19. 8. 2019

„Vykašlete se na nás a vraťte se, až něco budete umět.“ Díky této větě od jednoho klienta se tehdy čerstvě vystudovaný architekt Petr Štefek rozhodl přerušit slibně se rozvíjející kariéru v Čechách. Místo toho nasedl na letadlo, aby rok pracoval v kanceláři světově uznávaného britského architekta Normana Fostera. Z původně plánovaného ročního pobytu v Londýně se nakonec stalo let čtrnáct. Dnes má Petr za sebou hezkou řádku úspěšných projektů, z nichž ten poslední, londýnský Regal House, zaujal i některá česká média. A zaujal i nás.

S Petrem nebylo jednoduché si domluvit schůzku. Do Čech teď jezdívá spíš na skok a vždycky tu má nabitý program. Aby také ne, když v současnosti patří k největším odborníkům na zelené stavby. A přestože Londýn podle Petrových slov zdaleka nebyl v Evropě jejich průkopníkem, v současnosti patří zelená infrastruktura k hlavním prioritám města.

biotecture regal house 5

Regal House na londýnské Covent Garden


„Londýn poprvé definoval požadavky na zelenou infrastrukturu už v roce 2009 v dokumentu London Plan. V reakci na klimatickou změnu se totiž očekává, že do roku 2050 bude nutné ve městě získat novou plochu zeleně o rozloze 13 tisíc fotbalových hřišť. Jedině tak se město dokáže vypořádat s budoucí změnou teplot,“ vysvětluje Petr, když jsme se nakonec zdárně sešli v holešovickém Vnitroblocku. A už během několika prvních minut mi dochází, že Praha se může od Západu pořád ještě v lecčem inspirovat. 

„Jen za poslední tři roky se podařilo ve městě vysázet 170 tisíc stromů a obnovit 200 hektarů městské zeleně,“ říká architekt, který mi hned nabídl tykání, protože je tak prý z Británie zvyklý. „Zrovna před pár týdny, 20. července, udělil také primátor Sadiq Khan Londýnu status městského národního parku ve snaze podpořit a propagovat trvale udržitelný rozvoj města,“ dodává český architekt. 

V poslední době se v Británii zabýváš právě zelenými budovami. Vede tě k tomu osobní zájem, nebo tamní poptávka?

Spíš souhra okolností. Mým srdcovým projektem v Londýně byl například bytový dům Fisher Street nebo galerie umění Bouda Gallery. Zhruba ve stejné době jsem se seznámil s pár přáteli, kteří se intenzivně věnovali tématu zelené infrastruktury, a v podstatě jsem nasedl do právě se rozjíždějícího vlaku. Seznámil jsem se mimo jiné i s hydroponickým fasádním systémem a pomohl s návrhem realizací, které dnes v Londýně patří k těm nejprestižnějším. Tak jsem se dostal i k budově Regal House.

Možná kdyby někdo pozval Elona Muska do Prahy na pivo, nechal by vyrobit i novou střešní solární tašku speciálně pro Prahu. 

Určitě ale nejsem jejím jediným autorem, vznikla spolu s botaniky i se  zkušenými zahradníky, kteří přesně vědí, jak se o jednotlivé rostlinky dodnes starat. Je to vždy týmová práce. Naší společnou snahou je globální přesah a taky inspirovat všude tam, kde to dává smysl.

Hydroponické systémy jsou čím dál větší hit. Můžeš blíž popsat, jak fungují? 

V ideálním případě fungují zcela nezávisle na člověku. To ovšem spíš v deštných pralesích. Uměle postavené jsou často k vidění třeba v Asii. Tam zeleň roste na budovách, dá se říct přirozeně, protože sbírá vlhkost z okolního vzduchu. Snad každý v Evropě zná geniálního botanika Patricka Blanca z Francie, který vyvinul systém fungující na principu kapes z polyamidové plsti. To jsou jakési vaky naplněné zeminou, která rostliny vyživuje. Jsou to velmi atraktivní a dynamické fasády, díky své mohutnosti ale náročnější na závlahu. Richard Sabin, botanik, se kterým jsem v Londýně spolupracoval, vyvinul hydroponický systém panelů z minerální vlny. Ten pracuje na principu co nejmenší nutné závlahy, která zároveň rostlinám dodává i živiny.

Co se týká druhů rostlin, zelené stěny a střechy mohou být velmi rozmanité. Tam, kde to jde, je vhodné uplatnit nejjednodušší modely s minimální údržbou a nároky. V Čechách jsou dobře známé stěny s břečťany nebo psím vínem. Sofistikovanější systémy pak umožní výrazně bohatší skladbu rostlin, která je atraktivní díky různobarevným květnatým druhům, které se v květu během roku střídají.

Právě tvůj nedávný projekt Regal House je hodně výjimečný. V čem se tedy nejvíc liší od klasických zelených fasád, které vídáme i v Praze?

Volba vegetace v londýnských exteriérech je o něco svobodnější, protože rostliny tam neohrožuje zimní mráz. Konkrétně v Regal House je na ploše 200 metrů osm tisíc rostlin jednadvaceti různých druhů. Právě díky této rozmanitosti nabízí mnoho květin s dostatkem nektaru, které jsou ideální potravou pro včely a další opylovače. Dům má také historický odkaz ke čtvrti Covent Garden, která sloužila jako tržiště pro ovoce, zeleninu a později květiny.

V podstatě je to teď takový maják, vstupní brána ze stanice metra Covent Garden. Po environmentální stránce samozřejmě navíc zlepšuje kvalitu ovzduší, obnovuje biodiverzitu v dané lokalitě a zároveň zachycuje dešťovou vodu do podzemních nádrží. Ty umožňují, že je ve spotřebě vody alespoň částečně soběstačný. 

Myslíš si, že z hlediska benefitů pro životní prostředí by měly už všechny nové budovy obsahovat zelené prvky povinně?

Já si hlavně myslím, že město by mělo nabídnout řadu doporučení, jistou formu manuálu, který dokáže osvětlit benefity určitých postupů i z komerčního hlediska. Velkým developerům to pak umožní postupovat ve vlastním zájmu podle pravidel, která jim přinesou i jistou ekonomickou návratnost. Ve stejnou chvíli bych nerad drobné stavitele nutil k dalšímu posouvání laťky finanční dostupnosti jejich investice. Všechno je o zdravém rozumu a dialogu, o konkrétní stavbě a místě.

stefek do textu zmenseno

Pokud všechno bezmyšlenkovitě pokryjeme zelení, vznikne poměrně nudná monokultura, říká Petr Štefek


Striktních pravidel a povinností se naopak trochu bojím. Známe i z malých obcí nesmyslné regulace a extrémní památkářské postupy, které někdy mohou nutit k věcem, které již dnes nedávají smysl a brzdí jakoukoliv svobodu novodobého výrazu. Ideálem je kultivovaný dialog mezi úřadem, investorem a architektem, který věřím nemusí být utopie. V Londýně je už dnes zeleň i přáním trhu. Protože když nabídnete novou kancelářskou budovu nebo nový bytový dům, lidé už automaticky očekávají, že budou mít možnost vyjít ven na zahradní terasu, nebo mají alespoň výhled do zeleně. Developeři moc dobře vědí, co musí nabídnout, aby obstáli v konkurenční nabídce.

Jsou v Londýně s těmito zelenými budovami nějaké problémy? Třeba kvůli hmyzu? 

Upřímně, my se naopak snažíme ten hmyz do měst dostat zpátky. V tu chvíli totiž začnou ve městech plodit stromy, na oblohu se vrátí ptáci... Je zajímavé sledovat, že v některých zelených částech Londýna hmyz stále zcela chybí. Může to být toxickým vzduchem, ale třeba i tím, že nejbližší plocha další zeleně je příliš vzdálená pro jeho migraci.

Proto se Londýn snaží aktivně iniciovat třeba i včelíny na střechách budov, aby se tyto malé ostrůvky zeleně postupně pospojovaly v souostroví. Jedině tak dojde ke vzniku skutečných městských biotopů. Jinak se všem čtenářům, které v budoucnu poblíž stanice Covent Garden případně štípne komár, tímto předem omlouvám. Patří to k přírodě.

A brání většímu rozmachu zelených budov ještě něco dalšího?

Pokud všechno bezmyšlenkovitě pokryjeme zelení, vznikne poměrně nudná monokultura a ztratíme určitou vrstvu kontextu, architektonické rozmanitosti. Je třeba si uvědomit, že zeleň je velmi důležitým komponentem tvorby města. Není ale jedinou odpovědí na všechny jeho výzvy. Citlivé prostorové členění, nápaditost a hlavně rozmanitá náplň původních i nově vznikajících domů nesmí ztratit na důležitosti. 

Praha se teď ohledně zeleně také snaží, problém ale je, že do centra už se moc stromů navíc nevejde...

Praha je historický poklad a unikát, který je samozřejmě nutné chránit. To ovšem neznamená, že není možné v budoucnu stáhnout inženýrské sítě do hlubších kolektorů. Tím by se uvolnily prostory pro kořeny alespoň několika nových stromů. Také by třeba stálo za to, na několika pilotních projektech ověřit možnosti zelení porostlých střech. Nádherná střešní krajina cihlových tašek historických domů bohužel v létě působí jako akumulátor tepla. Možná kdyby někdo pozval Elona Muska do Prahy na pivo, nechal by vyrobit i novou střešní solární tašku speciálně pro Prahu. 

Praha má naštěstí v centru několik krásných parků, které by ale bylo dobré propojit. Myslím, že je také důležité přestat zatracovat panelová sídliště a kultivovat jejich stávající zeleň. Nejde jen o výsadbu nových stromů, ale o snahu chovat se od počátku koncepčně.

Petr Štefek (1980)

Studium zahájil na fakultě architektury v Liberci, poté pracoval ve Švýcarsku a Rakousku, kde dostal možnost studovat na vídeňské Akademii výtvarných umění. Po škole nastoupil v Londýně k Normanu Fosterovi, v jehož studiu se pak podílel například na návrhu Letiště královny Alie v Jordánsku nebo na vítězném soutěžním návrhu koncertního sálu v Petrohradu. O pár let později navrhoval bytový dům Fisher Street v týmu kanceláře HOK. V posledních letech se již jako architekt na volné noze začal věnovat projektům, které se snaží reagovat na výzvy klimatické krize. Jedním z takových prvních zásahů se stal právě nedávno zrekonstruovaný londýnský dům Regal House u stanice metra Covent Garden.

Hodně mě každopádně děsí nově vzniklá logistická centra, která mohou v budoucnu mikroklima okolí Prahy ovlivnit výrazněji než pár chybějících stromů ve městě. Pokud se naše společnost rozhodne, že tyto budovy skutečně potřebuje, mělo by být povinností tyto haly vybavit alespoň extenzivní, tedy nízkoúdržbovou zelenou střechou. Stejný potenciál pro zeleň představují velká parkoviště před obchodními centry. 

Zrovna nedávno jsem byla na přednášce IPRu, kde se mluvilo o tom, že v Praze je těžké zavádět zelená opatření, protože systém je příliš zkostnatělý, plno byrokracie a schvalování různými úřady. Jak to funguje v Londýně?

Čistě z praktického hlediska se při jednání s úřady v Londýně minimálně tiskne na papír. Vše se nahrává ve formátu PDF na portál městské správy, kde mají k těmto dokumentům všechny dotčené strany včetně veřejnosti volný přístup. V Čechách se tiskne na mnoho paré, se kterými pak obíháte úřady. Architekti pak svou prací připomínají spíš poštovní holuby.

petrstefek regalhouse night

Ještě noční pohled na Regal House


V Londýně navíc existuje specifická profese lidí, kterým se říká Planning Consultant. Ti jsou ve stálém kontaktu s městskou správou a díky znalosti podmínek na konkrétním úřadě výrazně urychlují schvalovací proces. V případě nových a originálních postupů tam funguje také jakési dočasné stavební povolení. To dostane právě třeba zeleň, která vyžaduje péči a údržbu, a pokud se ukáže, že se o ni její majitel nestará, může o povolení přijít.

Takovým příkladem je mimochodem mnoho významných ikonických staveb ve světě, jako je třeba Eiffelova věž nebo London Eye na břehu Temže. Ty také byly povoleny dočasně, a když se ukázalo, že je veřejnost nadšená, mohly zůstat. Samozřejmě se naskýtá otázka, jestli tak velká investice není příliš velký risk, ale tento postup umožňuje úřadům být víc flexibilní. Ono upřímně, když děláte něco úplně nového, nikdy předem neznáte výsledek, ale to neznamená, že byste takové věci neměli alespoň zkusit. 

Byrokracie je každopádně hodně rozrostlá v celém našem západním světě, tedy i v Londýně. Když kolikrát na internetu vidím, jak lidé v exotických zemích za jeden den s pomocí lžíce a jílu postaví celý domek, říkám si, jestli jsme něco neudělali špatně. 

Co se týká zelených opatření, je Londýn před Prahou očividně v předstihu. V čem bychom se ještě mohli inspirovat?

Velkou rezervu vidím v rozvoji kvalitní sítě cyklistických stezek, které by nabídly Pražanům bezpečnou a rychlou formu dopravy do míst, kterým se dnes kvůli strachu z aut často vyhýbají. Ve spojení s cyklobateriemi už dnes ani kopcovitý terén Prahy není překážkou. V tom smyslu došlo v Londýně v posledních pár letech k obrovské změně, kdy je i ve špičce možné vidět cyklisty úplně všude. 

Jinak mám radost, že se dnes Praha postupně snaží změnit z turistické atrakce s levným alkoholem v město plné života. Myslím ale, že potřebuje něco, co je tak typické pro Londýn, a to, co architekt Otto Wagner dal kdysi Vídni, tedy více městských center. Pražané musí mít důvod trávit čas v lokalitách, kam tě dnes na rande nikdo nepozve. Uleví se tak centru a zvýší se atraktivita kolem stanic metra, tedy na místech, která dnes skoro nikomu nic neřeknou.

Související…

Proč má Praha v boji proti klimatickým změnám oproti Berlínu či Kodani až 15 let zpožděníBoom střešní zeleně: Nastává konec střech "nahoře bez"?Muž, který sází stromy: Milion stromů v Praze zvládneme. Do centra se ale nevejdou

foto: Michaela Cásková, archiv Petra Štefka a Biotecture, zdroj: Petr Štefek

Tipy redakce

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.