fbpx

Domácí kompostér si každý může vyrobit sám, nebo se dá nakoupit i designový. No a koupíte i výkonné žížaly. A pak už kompostujete, bez práce a bez zápachu

Zveřejněno: 6. 6. 2019

Rozhodli jste se, že začnete kompostovat, a to i přesto, že bydlíte ve městě a nemáte zahradu? O hnědé popelnici už jsme psali minule. Bioodpad, který v ní skončí, se odveze do městské kompostárny a vy už se s ním nikdy neshledáte, takže se kruh neuzavírá a vaše květníky zůstávají prázdné. Ledaže byste si chtěli zajet do Slivence. Zdejší kompostárna umožňuje Pražanům odložit měsíčně zdarma až 250 kg biomateriálu s tím, že si po roce mohou za každých odevzdaných pět kilogramů odpadu odnést jeden kilogram organického hnojiva registrovaného pod značkou Pražský kompost. Hnojivo si tu můžete i koupit za symbolickou cenu jedné koruny za kilogram. Pokud se vám ale nechce nikam jezdit (a nic kupovat), můžete se pustit do jiného dobrodružství. Vyrobte si nejkvalitnější kompost sami. Přímo doma v kuchyni.

Tedy, úplně sami to vlastně nedokážete, budete potřebovat pomoc žížal. Začněte tím, že jim obstaráte pohodlné bydlení. Domestikované žížaly žijí nejraději ve vermikompostéru, což je speciální soustava krabic nebo nádob, v nichž se ke zpracování kuchyňského bioodpadu využívá apetitu žížal, přesněji řečeno jejich schopnosti přeměňovat rostlinné zbytky na kvalitní organické hnojivo.

Vermikompost je hnojivo, které je ve srovnání s klasickým kompostem bohatší na živiny a enzymy.

Vermikompostér se obvykle skládá z několika navzájem propustných pater, skrze něž mohou žížaly vertikálně prolézat. Ve spodní části je umístěná jímka, která zachycuje takzvaný žížalí čaj, tedy tekuté hnojivo, kterým lze po zředění vodou 1:1 zalévat (a zároveň přihnojovat) pokojové rostliny. Shora je nádoba uzavřená víkem, které světloplachým žížalám zajišťuje tmu a klid při jídle, zabraňuje případnému vyletování mušek a vysychání materiálu. Do horního patra házíte kuchyňské zbytky, které žížaly relativně rychle přeměňují na vermikompost, hnojivo, které je ve srovnání s klasickým kompostem bohatší na živiny a enzymy.

Koupit, nebo vyrobit?

Pokud chcete s vermikompostováním začít opravdu na vlastní pěst a ještě přitom zrecyklovat kyblíky od barev, doporučujeme vám (z mnoha jiných) právě tenhle návod od Primalexu na výrobu. Nebo si můžete objednat i workshop, na kterém se vermikompostér naučíte vyrábět. Pro vás, kteří raději nakupujete, než kutíte, je momentálně k dispozici několik druhů vermikompostérů třeba na e-shopu Ekonákup. Nejstarší na našem trhu je velmi účinný a funkční vermikompostér VermiHut (dříve Worm Factory).

kompost 2

Vermikompostér Urbalive svým designem rozhodně neudělá ostudu. A udělá i spoustu práce


Ten byl v poslední době zastíněn vermikompostérem Urbalive, který pro českou Plastii navrhl designér Jiří Pelcl a získal za něj ocenění Red Dot 2017. Urbalive je vyrobený z kombinace odolného plastu a FSC certifikovaného dřeva. No a svým vzhledem do značné míry řeší zásadní otázku kam s ním.

Co mají žížaly rády

Žížaly snášejí teploty od 5 do 30 °C, nejčilejší a nejpracovitější jsou ale při pokojové teplotě kolem 20 °C. Když máte vyrobený nebo koupený domeček, připravte si podestýlku z trávy, suchého listí, kokosového vlákna, rašeliny nebo natrhaného kartónu a začněte shánět nájemníky. Ve vermikompostéru můžete ubytovat buď nám dobře známé žížaly hnojní (najdete – jak název napovídá – na hnoji nebo v kompostu na zahradě) nebo si pořiďte násadu kalifornských žížal, které byly vyšlechtěné speciálně pro vermikompostování z žížal hnojních.

K nastartování vermikompostéru potřebujete zhruba půlkilogramovou násadu žížal a také další mikroorganismy a rozkladače, například hlístice a chvostoskoky.

Tyto hybridy jsou celkově drobnější, přesto ale mají větší chuť k jídlu a rychleji se rozmnožují. Když se jim u vás bude líbit, budete jich mít během tří měsíců dvojnásobek. Násadu kalifornských žížal si koupíte, nebo ji můžete dostat darem od úspěšného chovatele, stačí třeba na serveru komunitních zahrad Mapko zadat heslo „žížaly“. K nastartování vermikompostéru potřebujete zhruba půlkilogramovou násadu, v níž by mělo být cca 300 živých jedinců v různém stádiu vývoje, a také další mikroorganismy a rozkladači, například hlístice a chvostoskoci.

Jak je krmit

Každá žížala prý dokáže denně pozřít potravu o váze poloviny vlastní hmotnosti. Pro vás je ale důležitější údaj, který říká, kolik odpadu můžete žížalám servírovat tak, aby si s ním zvládly poradit. Začněte s 250 gramy materiálu týdně, potravu rozkrájejte na drobné kousky. Podávejte veškeré slupky od zeleniny a ovoce (včetně exotického), sedlinu od kávy i s papírovým filtrem, čajové sáčky, zbytky pokojových rostlin, ubrousky, navlhčený a natrhaný kartón, ruličky od toaletního papíru, nadrobno nadrcené skořápky od vajíček, suché staré pečivo nebo podestýlku od býložravých zvířat.

Dobře rozjetý vermikompostér by měl zvládnout zpracovat veškerý kuchyňský bioodpad čtyřčlenné domácnosti.

Některé zdroje uvádějí, že se máte vyhnout ostrým chutím, například odřezkům ze zázvoru nebo česneku, jiné totéž popírají. Každopádně se ale vyhněte odpadu živočišného původu – masu a kostem, mléčným výrobkům, tukům a olejům. Později, až se žížaly rozmnoží, můžete přidat patra a také začít víc krmit. Dobře rozjetý vermikompostér by měl zvládnout zpracovat veškerý kuchyňský bioodpad čtyřčlenné domácnosti. Důležité je udržovat ve vermikompostéru správnou vlhkost substrátu, v příliš mokrém materiálu se mohou žížaly utopit (když například zapomenete ventilem vypustit žížalí čaj), v příliš suchém se jim špatně dýchá. Optimální vlhkost je 55 až 70 %.

Tiší workoholici

V Ekodomově soužijeme s vermikompostérem v kanceláři už několikátou sezónu a můžu říct, že žížaly jsou (na rozdíl od nás) tiché, pracovité a zcela nenáročné. Často se spokojí jen s jídlem v podobě čajových sáčků a kávové sedliny. Někdy se nám pak zdá, že možná ani nespí a pořád pracují a pracují. Vedle naší kočky jsou to ti nejméně nároční zvířecí mazlíčci na světě. Díky své světloplachosti se vždycky drží tam, kde mají (uvnitř vermikompostéru), takže se nemusíte bát, že byste je museli pronásledovat po bytě. No a samotný vermikompostér nepáchne, ale voní zeminou.

Občas se v něm přemnoží mušky (smutnice, octomilky nebo koutule) nebo jsou na povrchu plísně. V tom případě zahrnujeme nové krmení substrátem, někdy přidáváme natrhaný kartón a v nejhorším pochytáme mušky vysavačem (na pár dní to pomůže). Další možnost, jak bojovat s muškami, je v kompostéru otestovat parazitické hlístice od firmy Biocont Laboratory, nebo poslat dotaz do naší kompostovací poradny.

Související…

Jak kompostovat v Praze? Začít se dá u objednání hnědé popelniceUž máte domácí kompostér? Na BRKO jsou nejlepší žížalyKam s bioodpadem? Házet ho můžete třeba do komunitních zahrad nebo si pořídit vermikompostér

foto: Ekodomov, zdroj: Ekodomov

Tipy redakce

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Celá třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá. Konspirace poráží školy

Celá třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá. Konspirace poráží školy

Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku...

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.