Sotva pominul jeden volební cirkus, chystá se další. V našem městě, jehož starý erb nese nápis „Hlava království“, se budou na podzim volit lidé zodpovědní za jeho vzestup či pád. Je doba hledání těch lidí i myšlenek, jež by voliče zaujaly. Proto vyrazili do ulic i k telefonům lidé z výzkumných agentur, kteří se nás ptají, cože nás trápí, aby nám pak v kampani mohlo být slíbeno vyřešení těchto našich obav.
Výsledky jednoho takového průzkumu agentury STEM/MARK pro Hospodářskou komoru hlavního města zaujal moji sociální bublinu. Asi není překvapení, že na prvním místě starostí Pražanek a Pražanů skončila automobilová doprava. Jednak je to problém skutečný, a pak se z něj stal i symbol, součást kulturní války, ona nálepka, které máme tak rádi: Jsi pro auta, nebo pro kola. Mé facebookové přátele ale zaujaly jiné položky. Až na samém chvostu zájmu obyvatelstva skončilo „smart city“. A naopak velmi vysoko se umístily potíže s bezdomovci a narkomany.
Kde že je to smart city?
Nezájem o „smart city“ je, abych tak řekl, signifikantní pro naši dobu. Pamatuji si ty různé konference a články o tom, kterak „smart city“ je budoucnost každého města. Byly to prezentace pěkné, s příklady ze zahraničí, něco jako Neználek ve slunečním městě pro 21. století. Řekl bych, že radnice ty různé „smart řešení“ a jejich příprava stály i dost veřejných peněz, ale tak to dnes chodí. Více než na realitu samotnou investujeme do iluzí.
Je samozřejmě jednodušší vytvářet modely slunečního města než stavět metro nebo hřiště.
Nemůžeme tyto „investice“ tak moc kritizovat, protože iluze se stala součástí našich životů. Část z nich se sní na sociálních sítích a vůbec ve světě digitálním, jelikož pro mnohé je to tak jako tak život stejně reálný jako ten žitý dříve na ulicích či v kavárnách. Bez obsazení a ovlivnění tohoto druhého světa dnes volby nevyhrajete. Politici jdou tam, kde jsou lidé. A lidé jsou už více na sociálních sítích než na náměstích. I když o skutečné změně stále ještě rozhoduje ta pověstná ulice. Je otázka, jak dlouho to vydrží.
Odraz nechytrého města
„Smart city“ je klasický marketingový newspeak. Nic, co je vydáváno za něco, využití termínu, který se nosí a který jeho propagátorovi dodá punc světovosti a modernity. A pak – je samozřejmě jednodušší vytvářet modely slunečního města než stavět metro nebo hřiště. Ve virtuální realitě vám skutečný život nepřekáží a vy můžete snít či fantazírovat dle libosti. Hrajete o čas, zda volby budou dřív nebo později, než se na to přijde. V Praze to vypadá, že virtuální lidé ten současný souboj s časem prohráli.
Bezdomovci v Praze jsou problémem mnohem skutečnějším a nechutnějším. Je ostuda pro každé bohaté město, když roste počet lidí, kteří nemají ani kde složit hlavu. I zde je to možné pojmout ideologicky a říct, že je to jejich chyba. Kdo chce práci, ten ji sežene. A možná je to prý i jejich volba. Přesto je to ostuda pro nás všechny. Zájem o ty, kteří neměli v životě tolik štěstí a sil jako jiní, patří k základům civilizace, jež je označována za křesťanskou, ke které se lidé pravicoví a konzervativní tak rádi hlásí.
Jenže křesťanství není jen katedrála, ale i žebráci na schodech před ní. Respektive náš postoj k nim. Chci říct, že problém bezdomovců se dá jistě snadno využít v kampani a navrhovat řešení razantní, jednoduchá, tedy s nadějí na oblíbenost. Zmizí z očí, zmizí z mysli a hlasy budou. Že to tak nefunguje, poznáme až opět po uplynutí určitého času.
K těm narkomanům, které Pražané ve výše zmíněném, průzkumu označili za další zásadní potíž, nyní jediné. Vládním protidrogovým koordinátorem se opět stane rozumný, racionální, zkušený a světaznalý Jindřich Vobořil. Šance na strategii a přístup, který nebude jednosměrný či nefunkční. Je sice z Brna, ale měli bychom mu v Praze naslouchat.
Reklama
foto: Shutterstock
