fbpx

Každá čtvrtá Češka potkala v MHD onanistu, každou čtrnáctou se pokusili znásilnit 1 fotografie
zdroj: Profimedia

Už zase jsme v něčem světoví: Polovinu žen v Česku někdo ve veřejné dopravě obtěžoval, dvě třetiny se vyhýbají některým veřejným místům, protože se bojí sexuálního napadení, zjistil výzkum, který si zadal Úřad vlády ČR

Zveřejněno: 26. 8. 2021

Mohlo by se zdát, že obyvatelé či spíš obyvatelky menších měst mohou být v klidu. Nejčastějším místem, kde k obtěžování dochází, je podle výzkumu Úřadu vlády tramvaj, následují autobusy, vlak, až na čtvrtém místě je metro (zřejmě proto, že z něj není tak jednoduché utéct). Je to samozřejmě falešná útěcha. Celkem 25 % žen (v tomto případě i mužů) vidělo, že někdo někoho ve veřejné dopravě obtěžoval, 29 % žen se setkalo s exhibicionismem, 23 % žen vidělo někoho ve veřejné dopravě masturbovat a 7 % žen se pokusil ve veřejné dopravě někdo znásilnit.

„V naší společnosti je obtěžování žen stále bagatelizováno,“ říká zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková. „Uvědomujeme si to jak my, tak i veřejnost. Celých 72 % respondentů reprezentativního výzkumu uvádí, že je to problém a že by se s tím mělo něco dělat. A to by nemělo zapadnout.“

Co je vlastně obtěžování?

Pro tři čtvrtiny občanů je sice obtěžování problém, ale jen pětina dotazovaných uvedla, že by určitě reagovala, kdyby byla svědkem sexuálního obtěžování (pro úplnost: další dvě pětiny by zasáhly „v některých případech“). Problémem je také to, co si kdo pod pojmem obtěžování představuje. Když si odmyslíme zcela jasné fyzické napadení, chytání za zadek, osahávání, pokusy o líbání, existují také dejme tomu jeho „soft formy“. Ovšem hranice má každý nastavené jinde.

S nevítanými pokusy o hlazení, líbání či fyzické sblížení se setkalo 20 % cestujících, s veřejným sebeukájením v dopravě 19 % cestujících, 8 % cestujících bylo donuceno k ukojení rukou nebo jinou částí těla a 6 % cestujících bylo donuceno násilím k sexu či se setkalo s pokusem o sexuální styk nátlakem.

„Nesčetněkrát jsem se setkala s argumentem – vždyť ženám to dělá dobře, když jim muži dají najevo, že je zajímají,“ říká Helena Válková. To je samozřejmě pravda. Rozhodně to ani ve veřejné dopravě není tak, že když se chlap usměje na ženskou, tak je to vždycky obtěžování. Je ale nikoliv nezanedbatelný rozdíl mezi vkusným vyjádřením zájmu a pokřikováním, nevhodnými poznámkami. Úplně vhodné není ani to, když opilec zastoupí dívce cestu, nechce ji pustit ven z tramvaje a zve ji na rande slovy „pojď se trochu pobavit, kočičko, já stejně vim, že to chceš“„Od určité hranice to není příjemné, ale obtěžující a škodlivé. A ta hranice je daleko, daleko níže, než když někdo onanuje v tramvaji,“ dodává Helena Válková.

V dopravě i ve školách

„Věděli jsme, že k tomu dochází, ale nevěděli jsme, jak často, a velký problém to je,“ říká Radan Šafařík, ředitel vládně-legislativního odboru rovnosti žen a mužů, a poukazuje na to, že problém je potřeba řešit komplexně. „Chceme podporovat nejen oběti, ale také řidiče, řidičky a svědky, proto jsme aktivity na podporu bezpečí ve veřejné dopravě zařadili do Operačního projektu doprava.“ V rámci těchto programů pak budou vypisovány grantové výzvy na nejrůznější projekty, například na osvětové kampaně na školách. „Mezi učiteli i žáky je o tyto programy obrovský zájem, proto spolupracujeme s organizací Konsent, která se už v současné době těmto programům věnuje,“ dodává Šafařík.

A jak by měla kromě vzdělávání vypadat konkrétní opatření? Může to mít spoustu podob od osvětlení označníků na zastávkách (ano, i čekání na zastávkách se počítá a všichni uznáme, že v půl jedenácté večer ve Vinoři se nemusí osamocená žena cítit zrovna nejbezpečněji), digitalizace dopravy nebo vznik mobilní aplikace pro hlášení sexuálního obtěžování. Co se dopravy samotné týče, lidé by podle výzkumu uvítali například nouzová tlačítka ve vozech hromadné dopravy, více policistů a také proškolení řidičů, kteří by měli být schopni násilí předcházet.

Podle Heleny Válkové by bylo také potřeba, aby na veřejných místech bylo daleko více průmyslových kamer – prostě pro vyšší pocit bezpečí. „Zvyšování pocitu bezpečí se pro nás také stává prioritou. Již teď jsme implementovali data z průzkumu dopravního chování žen a mužů z roku 2020 do všech svých strategických dokumentů. Nadále budeme podporovat příslušná opatření v Dopravní politice ČR pro období 2021–2027 s výhledem do roku 2050 a v projektech podpořených na základě výzev z OP Doprava 2021+,“ připojuje se také Zdeněk Jelínek, ředitel Odboru civilního letectví Ministerstva dopravy.

Přiznám se, že mě samotného ta čísla překvapila. Ono ale stačí občas vystoupit ze své sociální bubliny. To, že se chovají slušně vaši kamarádi a kamarádky, neznamená, že se takhle musí chovat také všichni sousedi a spoluobčané. Nemusíte si hrát vždycky na hrdiny, ale až zase uvidíte v tramvaji otylého opilce, který nebude chtít pustit patnáctiletou školačku ven, zkuste si představit na jejím místě vlastní dceru. Svět není tak růžové místo, jak si někdy na Instagramu malujeme.

Související…

Rozhovor: Kdy začíná násilí na ženě? Ještě než se jí pachatel dotkne
Milada Kadeřábková

foto: Profimedia, zdroj: Zmocněnkyně pro lidská práva Úřadu vlády ČR

Tipy redakce

Můžou Einsteinovu teorii relativity změnit chameleoni? Zatím se žádný nechytil

Můžou Einsteinovu teorii relativity změnit chameleoni? Zatím se žádný nechytil

Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda....

Kdy u lidí skutečně nastává smrt? Odpověď přinesly pokusy s prasečím mozkem

Kdy u lidí skutečně nastává smrt? Odpověď přinesly pokusy s prasečím mozkem

Je smrt něco nezvratného? A kdy vlastně nastává? Všechny vyspělé státy mají ve...