fbpx

Petr Hlubuček (STAN) je k vysoutěžené podobě nových zastávek velmi skeptický. A na to, aby Praha zastávky vlastnila, prý metropole nemá lidi

Zveřejněno: 6. 2. 2020

Praha intenzivně řeší situaci ohledně nových zastávek MHD. Současnému provozovateli těch stávajících totiž končí v červnu 2021 smlouva a loni byla zároveň ukončena soutěž na podobu zastávek nových. V pondělí radní jednali o tom, zda si Praha přístřešky pořídí do svého vlastnictví, nebo zda na ně poskytne koncesi externí firmě. Náměstek primátora Petr Hlubuček, který má mimo jiné na starosti infrastrukturu a technickou vybavenost města, má jasno. Nevidí důvod, aby Praha vlastnila něco, k čemu nemá know-how ani lidi.

„Pro mě by bylo nejlepší, aby Praha ze svého nemusela dávat žádné peníze na stavbu přístřešků, zadarmo se o ně někdo staral a ještě nám platil příjem z reklamy,“ říká Petr Hlubuček. Chtělo by to ale prý také, aby koncesní smlouva byla výhodnější než ta, která platí dnes. Současný provozovatel totiž hrozí tím, že začne přístřešky půl roku před jejím skončením odstraňovat, což se Praze samozřejmě nelíbí.

Nová firma by tedy měla přístřešky zaplatit a pak je převést do majetku města? A mělo by k tomu převodu dojít hned, nebo až po skončení smlouvy?

To může být předmětem nabídky, můžeme to nechat na těch firmách. Některé už údajně řekly, že by to převedly na město hned ve chvíli, kdy by to postavily, a pak by se jim to v rámci koncese převedlo do nájmu.

Když někdo ty zastávky postaví, bude se o ně starat a ještě nám bude za reklamu platit, bere na sebe podnikatelské riziko. A město je úplně z obliga.

Zastávky by také mohly přejít do vlastnictví města až po skončení platnosti smlouvy, všechny varianty jsou možné. Rozhodně bychom měli ale lépe vyřešit ukončení smlouvy, protože teď máme problém. Mobiliář je majetkem JCDecaux, a když si ho budou chtít odmontovat a odvézt, tak můžou. A my s tím nemůžeme nic dělat.

Jak by se Praha o přístřešky starala, pokud by byly její?

To je další věc, kterou vyčítám Pirátům a dalším politicky méně zkušeným kolegům. My bychom na sebe brali podnikatelské riziko, zaplatili bychom několik set milionů korun, přitom nemáme know-how ani lidi. Historicky ty přístřešky dělal dopravní podnik, ale tady se nejedná o výměnu jedné či dvou zastávek, tady se jedná o stovky přístřešků – a dopravní podnik má dělat dopravní výkon, ne se zabývat takovouhle činností. To jsou všechno věci, které u mě hrají pro variantu, abychom vysoutěžili koncesi.

A co když se to do konce platnosti současné smlouvy nestihne?

Když tu soutěž vyhlásíme a ona se protáhne, tak budeme muset o nějakou dočasnou dobu současnou smlouvu s JCDecaux prodloužit, než naběhne smlouva nová. To je pro mě akceptovatelné.

Firma JCDecaux se údajně vyjádřila ve smyslu, že musí odevzdat místa, na kterých stojí zastávky, v původním stavu. Takže klidně i odstraní betonáže a třeba i přívody elektřiny...

Já nevím, jak to ve smlouvě bylo. Je to sporné, někde byly základy, někde se přetvořil veřejný prostor… Je to přece jen už 30 let. Ten stav není utěšený. A ať už to budeme řešit koncesí nebo jinak, pořád je tam přechodná doba, kterou nikdo nevyřešil.

V jakém stavu je výběrové řízení na nového provozovatele mobiliáře?

V žádném. Bývalé vedení hlavního města rozhodlo o tom, že koncese by měla být, a nové vedení města si to neustále přehazuje. Byla zřízena komise pro městský mobiliář, jejímž členem nejsem, i když jsem historicky chtěl být. Ale ta komise je pouze poradním orgánem rady, která o tom jediná spolu se zastupitelstvem ve finále rozhoduje – to nemůže udělat žádná komise ani výbor. A teď přijde primátor a vytýká mi, že jsem to neřešil dřív…

Protože nesouhlasíte s návrhem komise, aby Praha zastávky vlastnila a jen je pronajímala?

Já jsem s tím nebyl seznámen, a když to bylo projednáváno na radě, řekl jsem, že se mi to nelíbí a že pro to nejsem připraven hlasovat. Takže jsem jim řekl, ať to raději stáhnou a ať to ještě jednou projednáme. Mohlo by se taky stát, že ta zakázka bude řešena na zastupitelstvu na podnět opozice a může dojít k absolutnímu obratu. My jako koalice bychom se měli domluvit, jak se k tomu postavíme. A můj názor na to je diametrálně odlišný než názor Pirátů a Prahy sobě.

Nejenže by podle vás neměla Praha zastávky vlastnit, ale některé parametry zastávek by se měly změnit. Které? Vysoutěžený model byl odsouhlasen všemi včetně IPR…

„Všemi“ v tomto případě znamená právě „především IPR“. Mobiliář byl soutěžen hlavně z hlediska veřejného prostoru a pohledu architektů. Neúčastnili se toho lidé z praxe – starostové, Pražské služby… Tedy ani ti, kteří na zastávkách provádí následně nějakou činnost. Úplně nejkritičtější jsem k odpadkovým košům. Já jsem IPRu zadal prostřednictvím kolegy Hlaváčka, ať vymyslí nějaké levnější bratříčky. Dovedete si představit, že v parčíku na okraji města instalujete koš za 12 tisíc? Proč by to někdo dělal?

Navíc je koš neúčelný. Má horní kryt, takže do něj sice nebudou naši živnostníci strkat shora krabice, ale je to hygienicky a uživatelsky nekomfortní. Takže se koše možná nebudou využívat tolik jako teď. Navíc vysypání koše s dvířky a západkou trvá podle Pražských služeb třikrát takovou dobu jako vysypání toho současného.

A co vám vadí na zastávkách?

Nejsou odolné vůči vandalům. Mezi střechou a boční stěnou je mezera, takže tam fouká a padá sníh nebo déšť. Na dlouhou lavici se dá lehnout, můžou tam tedy přebývat bezdomovci. Jsou tam šprušličky, do kterých si můžou lidé zastrkovat různý věci…

Z uživatelského hlediska je tedy zastávka nedomyšlená. Úchyty nejsou navíc kompatibilní s těmi, které v současnosti máme. To znamená, že když budete novou zastávku instalovat, musíte přebudovat betonový základ. Já jsem k výsledkům veřejné soutěže velmi kritický.

Vy jste také už řekl, že k výsledkům soutěže na podobu nového mobiliáře není potřeba přistupovat jako k dogmatu. Měl by se tedy design vysoutěžit znovu?

Pro novou soutěž bych klidně zvedl ruku. A ta může být také nakonec předmětem koncese! Firma, která bude soutěžit, může nabídnout, jak budou zastávky vypadat. Je to všechno o know-how. Jestli jsou tady firmy, které to dělají dlouhodobě v několika zemích světa, tak vědí, jak ta zastávka má vypadat.

Ne že bychom museli mít stejný mobiliář, jako mají ve Vídni nebo v Berlíně, jedná se ale o technické parametry. Minimálně u košů to může být alternativa. My máme v současné době v Praze 53 typů odpadkových košů, takže jestli jich budeme mít pět, tak klidně.

Společnost JCDecaux prohlásila, že chce Praze věnovat 300 přístřešků, pokud jí metropole prodlouží současnou smlouvu o pět let. Měla by nad tím Praha uvažovat?

To je na posouzení jiných. Já jen říkám, že by Praha neměla dělat byznys, který umí někdo jiný, a neměla by chodit do podnikatelského rizika, protože investice do zastávek se jí nemusí ani vrátit. My nevíme, jak se bude trh s reklamou v budoucnu vyvíjet.

A když někdo ty zastávky postaví, bude se o ně starat a ještě nám bude za reklamu platit, bere na sebe podnikatelské riziko. A město je úplně z obliga, může provoz kritizovat, může pokutovat nebo může v krajním případě smlouvu vypovědět.

Primátor ale tvrdí, že pokud by město přístřešky vlastnilo, mohla by Praha uzavřít smlouvu třeba na pět let a měnící se podmínky na trhu flexibilně promítnout do nové smlouvy…

Každá taková soutěž je předmětem diskuzí, a to i politických. Příprava takové soutěže trvá roky. Já si myslím, že když to uděláme na 15 let koncesí, tak bude systém na 15 let vyřešen. A kdyby spolupráce nefungovala, proces není nevratný a smlouva se dá vypovědět.

Související…

Prodloužením smlouvy na mobiliář bychom porušili zákon, říká pražský radní
Zdeněk Strnad

foto: Shutterstock, zdroj: Petr Hlubuček

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...