fbpx

Karel Křivan o tom, jak může poslech esejů norského autora Christiana Norberg-Schulze člověka Prahy znalého rozněžnit natolik, že se zamyslí, jak městu vrátit genia loci

Zveřejněno: 4. 10. 2019

Na webu Českého rozhlasu otevřeli k poslechu pronikavé eseje norského historika a teoretika architektury Christiana Norberg-Schulze z jeho knihy Genius loci. Hned druhý esej je věnovaný Praze. Je vždy poučné poslechnout si pohled cizozemce na věc pro jednoho zdánlivě jasnou, jako je vaše rodné město.

Pro Norberg-Schulze „okouzlení Prahou pramení především z naléhavého pocitu tajemna“. Nečetl jsem asi přesnější charakteristiku pražské atmosféry, než že „v Praze se to, co je skryté, zdá být dokonce reálnější než to, co lze bezprostředně vnímat“. Opravdový střed pražského genia loci je pro autora Karlův most, který spojuje mnoho významů, je to současně svébytné umělecké dílo a součást „proslulého pohledu na Prahu“.

Architektura Prahy je kosmopolitní, a přitom nikdy neztrácí svou místní vůni.

Zajímavý je autorův pohled na klíčový rozpor pražského genia loci. „Architektura Prahy je kosmopolitní, a přitom nikdy neztrácí svou místní vůni.“ Různé slohy od románského po kubistický tu žijí pospolu, „jako by byly variacemi na totéž téma“.

Dvojí povaha země

Základní výhoda i problémy Prahy i celých Čech je dána geografickou polohou. Je místem setkávání, což s sebou ale nutně v Evropě přináší i potíže. „Tato dvojí povaha země je hlavní příčinou jejího velmi zvláštního charakteru.“ Na jedné straně prý jako etnický ostrov uchovává kořeny ve své vlastní půdě, jako místo setkávání je vystavena tlaku (dodejme, že užitečnému) celé evropské kultury. Norberg-Schulz tak vystihuje náš pražský odvěký úděl: Být dostatečně otevřený a současně se nerozplynout, slovy 21. století nezmekdonaldizovat.

Mnohem příjemnější by bylo vidět Prahu měnící se ze skanzenu a turistického kýče v ono město setkávání.

Ještě přes víkend, než jej ČRo Vltava uzavře do archivu, si můžete  poslechnout celý text. Je jistě milé poslouchat krásné přemýšlení světového autora o „okouzlení Prahou“, ale mnohem příjemnější by bylo vidět Prahu měnící se ze skanzenu a turistického kýče v ono město setkávání. Jednotlivé kulturní vzory k nám slepě nekopírovat, ale nechat se inspirovat a s vírou v pražský genius loci je zasadit po bok románských, gotických, barokních i kubistických kolegů.

Souboj mezi naší polohou ve středu Evropy a současně českou skeptickou uzavřeností, mezi strachem, abychom nebyli převálcováni, a přílišnou ochotou nechat se obejít světovým děním, tento souboj musí řešit každý, kdo chce nechat v Praze svůj otisk. Výhodu máme v tom, že genius loci z tohoto města nezmizí. Je ale hloupé ho ignorovat.

Související…

Ostrá tužka Karla Křivana: I sdílené město by mělo mít pravidla
Karel Křivan

zdroj: ČRo Vltava

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...