fbpx

Zveřejněno: 27. 9. 2017
Přečteno 2601x

Před pražským BIO OKO jste si mohli 21. září, tedy v premiérový den 7. ročníku festivalu Země na talíři, zakoupit rozličné biopotraviny. Popcorn a kolu byste zde hledali zbytečně. Tak jsme si na chroupání koupili mrkev. To abychom na v pořadí druhý festivalový film s názvem Koloběh jedů lépe viděli.

V lobby kina jsme omrkli stánky a u stanoviště neziskovky Arnika nás zaujalo, že jedy nejsou jenom v jídle, ale i v tom, z čeho jíme nebo pijeme. PVC, ze kterého se vyrábí nejen plastové nádobí, ale třeba i plovací kruhy pro děti, je prý mimořádně bohaté na těžké kovy, které děti sice nestáhnou pod vodu, ale ze kterých se vám může udělat opravdu těžko.

biobio

Přednášky po promítání každého filmu jsou součástí festivalu Země na talíři.

Vřes a fér káva

Zjistili jsme, že fair trade je passé, teď frčí fair to birds. Káva Birdsong bojuje za zachování přírodních ploch pro hnízdění ptáků. A vy můžete také. Tím, že ji zakoupíte. U stánku Street gardening mě zastavil sympatický mladík s otázkou: Kde bydlíte?

Neměl romantické úmysly, ptal se z čistě praktických důvodů. Pokud totiž chcete u některého z městských stromů něco zasadit, je dobré, když je to blízko vašeho bydliště, abyste se o rostlinku mohli starat. Momentálně je prý ideální sezóna pro sázení vřesu, macešek a ozdobných kapust. S vřesem, kávou a mrkví jsme tedy zamířili do sálu, kde mělo každou chvíli začít promítání.

biobio2

Po filmu nikdo neodcházel. Mluvené slovo bylo stejně tak inspirující.

Kde se vzaly pesticidy?

O škodlivosti pesticidů se začalo veřejně mluvit po zveřejnění kauzy neplodných plantážníků v Kostarice. Ti prováděli postřiky zcela bez ochrany, nikdo se o jejich zdraví nezajímal, o riziku informováni nebyli. Zrovna když se autoři filmu chystali ukázat prstem na toho, kdo za neplodnost osmi set mužů může, film se z nějakých důvodů vypnul.

Všichni jsme však už tušili, že v tom mají prsty USA. Tedy ne ve stopnutí filmu, nýbrž v té neplodnosti. A taky že ano. Právě ve Spojených státech si řekli, že by bylo přece škoda nevyužít miliardové investice do biochemických zbraní, které byly vyvinuty před 2. světovou válkou. Bez války bychom tedy neměli pesticidy.

Když se v roce 1991 zdvihla vlna nevole a odporu vůči chemickým postřikům, vláda USA to (společně s lobbisty) vyřešila vskutku elegantně. Zakázala aplikaci pesticidů na území USA, nezakázala ale jejich výrobu a ani jejich vývoz. Přece jenom, pesticidy jsou slušný byznys.

Sklidíš, co zaseješ

To, s čím USA nepočítaly (nebo možná naopak počítaly), je globální trh. Potraviny vypěstované na jejich území jsou sice pesticidy free, nicméně ani to nezabrání americkému občanovi, aby šel do supermarketu a koupil si kupříkladu výše zmíněný banán z Kostariky. Mezi nejčastějšími produkty, ve kterých v hojné míře míří pesticidy zpět do USA, ale i do celého světa, jsou například káva nebo čaj.

Argumentem lobbistických firem, které brojí proti plošnému zrušení používání pesticidů, je, že bojují proti světovému hladovění. Podle dokumentu to ale není tak docela pravda. Pesticidy jsou skutečně efektivní a způsobují nadprodukci, ale má to svá ale. Když je surovin na export přebytek (časté u sóji nebo řepky), klesne jejich cena a místní opět hladovějí.

Zodpovědná Evropa

Po filmu následovala diskuse s předsedou Centra pro životní prostředí a zdraví a ekologickým publicistou, lékařem Miroslavem Šutou. Na otázku z publika, „co s námi bude“, jednoznačnou odpověď neměl, zato jsme se dozvěděli, že EU patří mezi největší regulátory pesticidů. Existuje jich cca 360, v EU je povoleno pouze 100 z nich.

Největšími odpůrci regulace jsou Slovensko, velká Británie a, překvapivě, Česká republika. Británie našla cestu ven Brexitem, může si tedy přidávat pesticidů, kolik kam chce. Chtěli bychom ji i v tomto následovat?

Nebezpečí v rajčatech a paprikách

„Největší problém s pesticidy nebývá v mrkvi nebo bramborách, o kterých se často mluví, ale bývají to plodiny, které jsou náchylné k plesnivění – tedy rajčata, papriky nebo různé typy salátů. Ty často obsahují mnoho pesticidů najednou, takže mluvíme o takzvaném toxickém koktejlu,“ vysvětluje nám po přednášce Miroslav Šuta.

„Osobně jsem třeba právě proto začal kupovat bio rozinky, protože víno je zrovna plodina, která se často kazí, a existují tedy případy, kdy bylo v jednom balíčku nalezeno až 22 různých druhů pesticidů. Pozor také na tropické sušené ovoce a tropické oříšky,“ upozorňuje Šuta.

Ten večer jsme ovšem získali i dobré zprávy. Díky evropské poptávce po potravinách v bio kvalitě se prý mění podmínky pro pěstitele i v zemích třetího světa. Pozvolna přecházejí na organické zemědělství. Ještě před dvaceti lety byla země, kde se nepoužívaly pesticidy, označena za zaostalou. Dnes se tento trend pozvolna mění. A to hlavně díky zákazníkům, kteří si připlatí a koupí si raději banán, čokoládu nebo kávu v bio kvalitě.

foto: Facebook Země na talíři, zdroj: Země na talíři

Alice Mikulášová

Alice Mikulášová

Novinářka a copywriterka. Zajímá se o témata zdravého životního stylu, psychologie, rodičovství a mezilidské komunikace.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.