Myslíte, že elektromobil je jen pro popojíždění po městě? Ne tak úplně, dá se s ním dojet i výrazně dál, než by si člověk myslel. A nemusí to být vozidlo za několik miliónů, dá se to zvládnout daleko menším vozem, jako je třeba Nissan Leaf.

Když jsme do Flowee dostali na testování elektromobil Nissan Leaf, nevěděli jsme o tomhle voze téměř nic. V návaznosti na články o pasivním domě, vyvracení mýtů a nepravd jsem dlouhodobě plánoval návštěvu mezinárodní konference o pasivních domech, která se letos konala ve Vídni.

img 9037

To přece dám

A pak přišel hlas pokušitel, nevzpomenu si teď už, kdo přesně to byl. V každém případě zněl nějak takhle: „Máme elektroauto, tak jestli chceš být stylovej, tak do té Vídně pojedeš s ním.“ Maminka mi vždycky říkala, že nemám rozum a že když mě někdo provokuje, mám se nejdřív několikrát pořádně nadechnout, rozmyslet si odpověď a potom teprve odpovědět. Maminku jsem neposlechl a de facto hned na vyřčenou provokaci reagoval tím, že to přeci dám. Naprosto jsem netušil, do čeho jdu, jen jsem věděl, že je Vídeň něco kolem 300 km od Prahy.

Dobrodružství začíná

Kdybych byl býval věděl, ale nevěděl, a to bylo dobře. Dojezd vozu je výrobcem stanoven na ca 200-220 km, což mi přišlo jako docela dobrý začátek. Jenže to asi nepočítali s tím, že blázen jako já pojede po dálnici a milého broučka nebude vůbec šetřit. Ale abych začal popořadě, vyzvednul jsem si od kolegy vozidlo, naplánoval cestu z kanceláře a hurá k první nabíjecí stanici. Nissan u svého modelu má čip pro PRE a ČEZ, takže by to mělo dopadnout dobře. Dojel jsem na Černý Most, našel nabíjecí stanici v IKEA a stojan nefungoval, čip nešlo identifikovat a krizová linka PRE nebyla v provozu. Co s tím? Přeci neskočím ještě dříve, než jsem vyrazil? Naštěstí auto mělo dojezd ještě ca 30 km, což stačilo na dojetí k další nabíjecí stanici na Jarově, kde už to s pomocí boží a především ČEZ dopadlo. Dost zásadním způsobem se mi ulevilo, zvládnul jsem poprvé v životě nabít elektromobil.

Jedu si tak po dálnici...

Autem jsem popojel domů, naložil vše nezbytné a vyrazil na cestu, kterou jsem si rozdělil na dvě části noclehem u babičky v Kyjově. Auto hlásilo dojezd krásných 180 km a Humpolec měl být za 120 km. Jedu si tak po dálnici a najednou zjišťuji, že dojezd padá a padá, já pro jistotu zpomaluji a zpomaluji, až jsem jel 90 a modlil se za každý kopec dolů, kde auto dobíjelo rekuperací. Posledních 5 km před Humpolcem už jsem jel na bateriové výpary a mé modlení přešlo z tichých modliteb na velmi hlasité. Vše dopadlo dobře, dojel jsem do Humpolce a nabil vůz na největší nabíjecí stanici v ČR. Z naprosté nuly jsem byl na 100 % za 35 minut, což bylo přesně na kafe, cheescake a pauzu pro mé nervy pocuchané stresem z předchozího prožitku. U EON proběhla platba kartou a frčel jsem dál. Další zastávka byla v Brně u prodejce Nissan, kde vše už proběhlo zcela rutinně.

Nissan v zásuvce

U babičky jsem auto nabil v zásuvce, tedy až poté, co jsem jí vyhodil pojistky v celém domě a auto jsme připnuli na silnější obvod, kde dříve byla zapojená cirkulárka. Ještě před ulehnutím mě osvítilo a začal jsem zjišťovat, jak se v Rakousku platí za elektřinu. Zjistil jsem, že je nutné mít přístup do jejich systému, kde se přes QR kód nabíjení zapíná. Ještě v noci jsem se zaregistroval a světe div se, šlo to. S klidem jsem šel spát. Ráno jsem vystartoval směr Vídeň a zastavil u první nabíječky Chademo před městem. Chtěl jsem mít vůz nabit na plno, abych mohl po městě v klidu popojíždět. Vše se zdařilo na jedničku a ranní káva u mekáče mě probrala k životu.

Návrat domů

Po čtyřech velmi intenzivních dnech jsem se vydal na cestu zpět. Malé škobrtnutí nastalo, když jsem zjistil, že na jednom stojanu nejde nabíjet dvě auta současně. I to se však podařilo překonat a dostal jsem se v klidu do Kyjova a následně opět na nabíječku v Brně, kde jsem natočil krátké instruktážní video, jak že se to ten elektromobil nabíjí. Poslední nabíjení po cestě proběhlo opět v Humpolci a v Praze už jsem auto v klidu předal kolegovi. Elektromobil je možné dohnat na jeho limity a dá se s ním jet třeba i z Prahy do Vídně. Celé je to závislé na kapacitě baterie, ale to je jen otázka času, než bude větší. Cesta pro mě byl velmi zajímavý a inspirativní zážitek,  i když je auto vhodné spíše do města, dalo se to zvládnout.

Čtěte také:

Redakce Flowee testuje Nissan Leaf! 

Luxusní elektro-limuzína, která splní všechna vaše přání? Opravdu! 

Boj o budoucnost mobility – zvítězí elektřina nebo vodík?

 

 

 

 

 

foto: Passivhaus Institut, zdroj: Jindřich Ertner

Flowee eshop protože vím co chci