Jak ovlivnila koronavirová krize školství? Jak se s novou situací vypořádali učitelé, rodiče i žáci? A co by se případně mělo do budoucna změnit? S odpověďmi na tyto a další otázky přišel na sklonku léta mezinárodní výzkum antivirové společnosti Avast a inicitativy Buď safe online. Samotný výzkum začal už v červnu 2020 a využil vzorek 500 respondentů z 12 zemí včetně České republiky. Studie mimo jiné ukázala, že rodiče i učitelé mají mezery zejména v oblasti bezpečnosti dětí na internetu, ochrany soukromí dat, ale i samostatné práce.
Soukromí a bezpečnost
Čeští rodiče si každopádně uvědomují, jak je důležité své děti v online prostředí chránit. Zároveň však často nevědí, jak na to. Jen 54 % dotázaných chrání zařízení svých potomků antivirovým programem, necelá třetina pak využívá nějaký software pro kontrolu pohybu dětí na internetu, blokuje nevhodné kontakty, aplikace a webové stránky. „Otázka online bezpečnosti je však daleko širší. Děti se potřebují na síti vyznat, měly by umět rozpoznat fake news, odlišit balast od podstatných věcí, obzvlášť pokud v síti hledají informace ke studiu. Náš výzkum například ukázal, že žáci výrazně více využívali pro studium YouTube,“ říká spoluautorka výzkumu, socioložka a psycholožka Kateřina Müllerová.
Téměř čtvrtina žáků má své práce vystavené na sdílených webových platformách, kde k nim mají volný přístup jejich spolužáci a další rodiče.
Širší vědomosti o bezpečných online návycích chybí podle ní také učitelům. Podle rodičů téměř nikdo z vyučujících nezavedl žádná bezpečnostní pravidla týkající se násilí, urážek nebo třeba autorských práv. Jen necelá polovina učitelů se pak věnovala pravidlům ochrany soukromí na internetu. „Zjistili jsme, že téměř čtvrtina žáků má své práce vystavené na sdílených webových platformách, kde k nim mají volný přístup jejich spolužáci a další rodiče. To samozřejmě může vést k opravdu nepříjemným věcem, například srovnávání se mezi žáky, a posléze může škola narazit na problémy přímo spojené s ochranou soukromí a GDPR,“ upozornila odbornice na online bezpečnost Avastu a ambasadorka programu Buď safe online Julia Szymańska.
„Rodiče mladších dětí mají tendenci své ratolesti kontrolovat víc než rodiče dospívajících, kteří jsou ve věku kolem 15 až 18 let. To je samozřejmě na jednu stranu přirozené, nicméně i v tomto věku je vhodné to nepodceňovat a se staršími dětmi o jejich online aktivitách alespoň mluvit a mít tak částečný přehled,“ doplnila Szymańska.
Jak na to šli učitelé
Pro online výuku používali žáci nejčastěji své mobilní telefony či notebooky. Necelá třetina z nich si však musela půjčit notebook jiného člena rodiny. Problém byl také s tiskárnami, které mělo doma k dispozici pouze 23 % dětí, což jednoznačně prohloubilo nerovnosti ve vzdělávání. „Když musíte dělat domácí úkoly na zařízení, které je nutné sdílet s ostatními členy rodiny, je to samozřejmě mnohem náročnější. Učitelé by také měli vzít v potaz fakt, že pokud dětem pošlou úkoly, které je třeba vytisknout, vyplnit a poté poslat zpět, pro mnoho žáků to může být problematické,“ upozornila Szymańska.
„Co se týká způsobů komunikace, byly relativně tradiční a méně interaktivní. Učitelé volili primárně e-mail, kam zejména mladším žákům posílali úkoly. K tomu samozřejmě využívali i školní platformy,“ řekla Szymańska. Digitálně zdatnější profesoři pak zapojili i další nástroje, jako jsou testy a kvízy nebo online třídy, někteří (asi 38 % učitelů) dokonce nahrávali své přednášky na YouTube. Nezahálely ani samotné děti, z nichž téměř polovina diskutovala o školních povinnostech s ostatními spolužáky prostřednictvím chatovacích aplikací a více než třetina využívala vlastní vzdělávací aplikace.
Spokojené Slovensko
Snahy učitelů o přenesení výuky do digitálního prostředí vyvolaly u rodičů různé ohlasy. Více než polovina z nich uvádí, že byla s online výukou svých dětí spokojena, naopak pětina byla nespokojena. „Největší překážkou byl podle rodičů chybějící kontakt dětí se spolužáky, složitost výuky, se kterou museli dětem pomáhat, a nedostatek zpětné vazby. Pozitivně pak vnímají zejména fakt, že děti získaly větší odpovědnost, výuka na dálku je vedla k samostatnosti,“ uvedla Szymańska.
„Zároveň platilo, že u mladších žáků byla spokojenost obecně vyšší, a to proto, že učitelé pociťovali, že by se jim měli věnovat více a pracovat s nimi intenzivněji, kdežto u starších od 11 do 14 let už se očekávala vyšší samostatnost, tudíž nároky často padaly na rodiče.“ Třetina rodičů ze všech zkoumaných zemí se výukou dětí doma cítila vyčerpána. Celkově přitom byli nejvíc nespokojeni Rusové, Němci, Brazilci a Japonci, kteří měli problém udržet děti motivované, a nevyhovoval jim ani způsob komunikace se školami. Spokojených rodičů bylo nejvíce naopak v Austrálii, USA, ve Francii, v Česku, ale také na Slovensku, kde rodiče obzvlášť pozitivně hodnotí aktivitu škol a zpětnou vazbu, kterou jim poskytovaly.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Avast
