fbpx

Básníků bude v technologické době jen přibývat, říká Lukáš Sedláček, autor aplikace Poetizer

Zveřejněno: 5. 9. 2018
Přečteno 3662x

Lukáš Sedláček je v manažerských kruzích znám jako zakladatel institutu ELAI, v rámci něhož si přední čeští byznysmeni, diplomati nebo ekonomové předávají zkušenosti s marketingem, obchodováním či vlastním podnikáním. Známé jsou také další aktivity institutu, jako třeba Týden inovací nebo Týden podnikání. Ne tolik známá je ale Lukášova vášeň pro poezii. Prý už se nemohl dívat na to, jak si mnoho mladých talentů píše jen tak do šuplíku, a vyvinul pro básníky aplikaci Poetizer.

Související…

Když básník mailoval básníkovi dávno před internetemSumito: Poslední Básníci, aneb kdy přijde zázrak?Většinu současných profesí zvládnou roboti velice brzo líp než lidi

S aplikací má Lukáš, jak je ostatně v jeho zvyku, do budoucna velké plány. Zatím nabízí nejenom prostor pro sdílení vlastních děl a vyhledávání těch cizích, ale i místo k navazování kontaktů s básníky po celém světě, no a také k tomu, aby si básník vybudoval okruh vlastních fanoušků. To až bude vydávat svoji první sbírku...  

Jak vlastně vznikla myšlenka vytvořit aplikaci pro básníky?

Já jsem aplikaci poprvé spustil už v roce 2015, kdy jsem chtěl otestovat, jak na to lidi reagují. Původně to bylo spíš takové hobby. Asi od 12 let jsem psal básničky a zamýšlel se nad tím, kam to vlastně psát a jak to sdílet. Po čase jsem zjistil, že je víc lidí, kteří píšou doma do šuplíku, protože mají ostych s tím jít jako neznámý autor rovnou za nakladatelem. Málokdo si řekne: No tak teď jsem najednou básník, teď mě bude někdo kupovat.

Poezie původně sloužila jako propagandistický nástroj králů a knížat a básníci byli velmi dobře placeni, aby opěvovali slávu svého pána.

Po spuštění aplikace před třemi lety jsem najednou viděl, jak na ní bez jakékoliv propagace roste počet uživatelů. A zároveň, což je důležitější, se na ni uživatelé vraceli. Aplikace prostě žila. Moje žena vymyslela byznys plán a zajistila investory. Plus jsem získal lidi, kteří se pro Poetizer nadchli a chtěli tuto platformu dále rozvíjet. Udělali jsme několik průzkumů, přečetli mnoho článků a analýz a zjistili jsme, že po naší platformě je velká poptávka. Chtěli jsme to celé udělat tak, aby to byla platforma, která se přizpůsobuje uživatelům. A ne že se uživatelé přizpůsobují platformě, což je většina případů jako Facebook či Instagram. My nikoho nebudeme omezovat, co se týče délky příspěvků a podobně.

img 20180901 wa0004

Poezie teď často bývá spíš vyjádřením, jak se kdo cítí, jaké má problémy. Poetizer mezinárodně propojuje lidi na základě toho, co niterně prožívají


Zkoumali jste také, jestli v Čechách roste zájem o poezii?

My jsme dělali několik sociologických průzkumů a čekali jsme, že zájem o poezii bude v Česku okrajový. Nicméně 55 % respondentů ze vzorku 600 lidí různého sociodemografického složení uvedlo, že by si appku rádi stáhli. V USA proběhl i průzkum, který zjistil, že zhruba 12 % tamních obyvatel čte nebo píše poezii. Obecné platformy jako Instagram a Facebook sdružují desítky milionů lidí se zájmem o poezii. Když jsme analyzovali uživatele naší appky, tak jsme zjistili, že naší primární uživatelskou skupinou jsou lidé ve věku 16 až 28 let, což jsem nečekal. A tyhle ukazatele mě spolu s dalšími přesvědčily, že to má smysl.

K čemu je v dnešní době vůbec poezie dobrá?

Funkce poezie se strašně mění v čase. Původně sloužila jako propagandistický nástroj králů a knížat a básníci byli velmi dobře placeni, aby opěvovali slávu svého pána. Takže v podstatě jako kdyby vlastnil médium. Od dob humanismu začala být poezie orientována stále více na člověka a jeho individuální emoce než na transcendentální témata. Boha jsme zabili, nastal čas člověka a jeho individuálního hledání smyslu.

Lidi, které potkáváme na Poetizeru, nevnímáme na základě toho, jakou mají funkci jako na Linkedinu, nebo jaké mají vyznání, jestli jsou naši kamarádi, ale podle toho, co cítí, co je nám lidsky blízké.

Teď bývá poezie často spíš vyjádřením, jak se kdo cítí, jaké má problémy. Mně se líbí ta myšlenka Poetizeru, že mezinárodně propojujeme lidi na základě toho, co niterně prožívají. Když třeba napíše něco mladej kluk v Japonsku po pařbě s kamarády, tak se může stát, že to bude rezonovat s pocity po pařbě s nějakým mladým klukem v Německu. Takže ty lidi, které potkáváme na Poetizeru, nevnímáme na základě toho, jakou mají funkci jako na Linkedinu, nebo jaké mají vyznání, jestli jsou naši kamarádi, ale podle toho, co cítí, co je nám lidsky blízké.

lukas sedlacek 2

Poetizer může posloužit i jako prostředek k sebepoznání. Díky psaní o svých pocitech si uděláme pořádek sami v sobě, říká Lukáš Sedláček


Poezie je na naší platformě už relativně hodně a bude ještě mnohem víc, a člověk tak bude mít možnost dennodenně zažívat, jak moc jsme si jako lidé podobní. Hodně lidí nám napsalo, že jsou za platformu rádi, protože mají občas deprese, a když na tom třeba byli hodně špatně, tak si díky Poetizeru uvědomili, že v tom nejsou sami. A jedním z přínosů poezie je to, že se člověk snadněji dokáže zorientovat sám v sobě i ve světě, protože musíme něčím velice omezeným, jako jsou slova, pojmenovat něco, co se strašně těžko do slov dává. Už samotný ten proces člověka přiměje k tomu, že si v sobě udělá pořádek.

Bavíme se o tom, jak poezie utváří člověka, ale jak to bude vypadat, až básničky začnou psát roboti?

Oni už se o to pokouší. Dá se to udělat na základě algoritmu, co mají lidi rádi. Ale je otázka, jestli technologie dokážou ty pocity vystihnout tak, aby to působilo lidsky.

Budou tedy básníci vůbec ještě potřeba? Kde se budou ony algoritmy inspirovat?

Už dneska můžou filmoví tvůrci na základě poptávky a chování uživatelů zjistit, jaké filmy mají lidi rádi, a pak díky technologiím utvoří film na míru. Bez toho aniž by tam vnesli něco svého, jde jen o představy lidí. Technologie tedy budou brát inspiraci pořád od lidí, ale bude vypočítaná, ne autentická.

Díky technologiím budeme mít zároveň víc volného času, už nebudeme muset dřít tolik jako dřív, takže i z tohoto důvodu bude větší zájem psát poezii.

V budoucnosti proto bude daleko větší poptávka po lidské kreativitě. A třeba zrovna psaní poezie v rozvoji kreativity hodně pomáhá, člověk musí umět najít nové přístupy k pojmenování nových zážitků, neznámých emocí, nutí ho to přemýšlet jinak. Tím, jak se věci automatizují, se mění i role člověka. Díky technologiím budeme mít zároveň víc volného času, už nebudeme muset dřít tolik jako dřív, takže i z tohoto důvodu bude větší zájem psát poezii. Já zkrátka budoucnost vidím poměrně hodně optimisticky.

Nebude ale naopak těžší se prosadit, když poezii budou psát všichni včetně robotů?

Ano, ale poezie je vždy originální. Ať už jde o ten pocit, který popíšete, i ta slova, která jste u toho použila jenom vy. Nikdo jiný na světě už to stejně neudělá. Právě ten prvek individuality se mi v tom líbí. Dnes se na sociálních sítích ta komunikace zužuje. Používáme zkratky jako omg a lol, zjednodušuje se až moc. Snaha Poetizeru je tenhle trend zvrátit a poskytnout každému tolik prostoru, kolik kdo potřebuje.

Poetizer si můžete stáhnout a používat už dneska. V listopadu spustí novou vylepšenou verzi aplikace, která propojí iOS, android i webové rozhraní. Bude mít také úplně nový design a po editační stránce to prý bude „nejsvobodnější platforma, co existuje“.

foto: Michaela Cásková, zdroj: Poetizer

Tereza Hermochová

Tereza Hermochová

Mám ráda poezii. Natáčím dokument, ale ještě nevím o čem.



Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.