fbpx

Nahlédněme do zprávy, kterou roku 1932 posílal Halas Holanovi expresní poštou čili sociální síti oné doby

Zveřejněno: 12. 4. 2018

Ještě když vlaky po kolejích táhli koně, v Anglii se v nich v roce 1838 začala třídit pošta. To, že se třídila za pochodu do úhledných mahagonových přihrádek, vysvětluje všechny ty šarmantní scény anglických románů, kde hrdinka ranní poštou dostává psaní, odepíše a odpoledne jí pak sluha podává stříbrný tác s právě doručenou reakcí na její odpověď. Kam se hrabe naše tweetování závislé na špatném signálu! V Londýně v 19. století jste si mohli vyměnit psaní dvanáctkrát během jediného dne. Dvanáctkrát!

A ve zbytku Evropy to bylo brzy podobné. V Čechách se dnes poštou doručují vesměs jen volební lístky, nevyžádané katalogy a soudní upomínky. Jaká škoda. Žádný Twitter se nevyrovná rychlé dopisní výměně dvou básníků. Posuďte sami:

Milý Vladimíre,

Ty bys měl přijet – je to tu všechno jako stvořeno pro Tebe a pro Tvoje nervy. Ty víš, že já na tu „přírodu“ moc nedám, ale tady je mi dobře. Teď konkrétně – ohromné kopce tvoří jakýsi amfiteátr kolem nás, hluboké lesy, nikde člověka, jahody, ptáci, mléko, máslo, koupání, hodní lidi atd. Obědy platím Kč 7 a jsou k nesnězení. Takže s bytem a dráhou sem a tam nějakých 20 dnů by tě stálo asi 700 Kč (dráha přes 200 Kč). Honem si to rozmysli a napiš nám, máme-li Ti to zamluvit. Nemohl bys přijet, dokud tu jsme? Nemohl bys vzít s sebou dívku? Byli byste tu před světem schováni jak v boží dlani. Já Ti víc psát nechci, tady není nálady básnit, když to básní všechno okolo. Piš brzo.

Tisknu Ti ruce s láskou.

Franta (Nová Ves u Frýdlantu, léto 1932)

Holt jsou věci, které se nemění. S poštou začali Egypťané, s Peršany v závěsu, je stará jako samotné psaní. Jenom slova, co si vyměňujeme, nejsou dnes tak lahodná…

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...