Nevím přesně, čím to je, ale hodně se mi snížilo libido a manžel je z toho pochopitelně nešťastný. Jsme spolu skoro deset let a zvenku všechno vypadá OK. Není násilný, podílí se na výchově našich synů a v mnoha věcech je dobrý partner.
Jenže poslední tři roky ve mně vidina sexu vyvolává hlavně stres. Snažila jsem se zjistit, jestli není problém ve mně. Vysadila jsem antikoncepci, byla jsem na vyšetření hormonů i na gynekologii. Před rokem jsem navíc porodila naše nejmladší dítě. Všude mi řekli, že jsem v pořádku.
Manžela mám ráda, ale jeho fyzická blízkost mi někdy nedělá dobře. Hlavně když mě jen tak, jako vtip, chytne za prsa nebo za zadek. Hrozně se leknu. Chápu, že to asi myslí jako flirt, ale nechápu, proč to dělá tak často.
Dnes je čtvrtek. Tento týden jsme měli sex v úterý, ale manžel neměl orgasmus. Teď mi říká: „Už jsme to nedělali čtrnáct dní, náš sexuální život je v troskách. Budu se s tím muset smířit.“ Vůbec nevím, kde vzal těch čtrnáct dní. Sex máme minimálně jednou týdně, většinou dvakrát, výjimečně i třikrát. Připadá mi, že když se při něm neudělá nebo se sex nevyvíjí podle jeho představ, jako by se vlastně vůbec nepočítal.
Když řeknu, že dnes nechci, často začne být doma dusno. Je odtažitý nebo podrážděný, někdy se pohádáme. Říká, že sex je jeho základní potřeba podobně jako jídlo nebo spánek a bez sexu je mu prostě špatně. Nechápe, co mi na tom vadí, když to přece může trvat jen deset minut. Připomíná mi, že on také chodí do práce, i když se mu někdy nechce. Jsme partneři, takže bychom podle něj měli naplňovat vzájemné potřeby.
Pořád, ale pořád má sexuální narážky. Říká mi, jak jsem atraktivní, ale zároveň mluví o tom, že ho bolí, když se nemůže udělat, že má „modrý koule“ a že trpí a dostane kvůli mně rakovinu prostaty. Několikrát mi také řekl, napůl ve vtipu, že když mu odpírám sex, vlastně ho tím týrám.
A právě to mě mate nejvíc. Řekne něco docela brutálního a pak se tváří, že přece jen žertoval. Nechci být přecitlivělá ani mu brát legraci. Jenže já se už předem bojím, co bude, když řeknu ne. A čím víc cítím tlak, tím méně mám chuť na jakoukoli intimitu.
Odpověď terapeutky
Hlavní problém bych nehledala ve vašich hormonech, poměrně nedávno prodělaným porodem nebo v tom, že máte „porouchané libido“. Tři roky hledáte vysvětlení především ve svém těle. Jenže mezitím popisujete vztahovou situaci, ve které se vaše občasné „ne“ pravidelně mění v dusno, výčitky a hádky.
Váš partner má právo být sexuálně frustrovaný. Nemá ale právo vás za odmítnutí trestat špatnou náladou, odtažitostí nebo výčitkami.
Sex není totéž co jídlo nebo spánek. Bez sexu člověk nezemře a nemusí mít sex s konkrétní osobou pokaždé, když pocítí touhu. Jeho sexuální frustrace je reálná, stejně jako jeho potřeba blízkosti. Odpovědnost za ni ale nenesete vy a lékem není poskytnutí vašeho těla k použití.
Stejně jasně můžete mluvit o tom žertovném sahání na tělo. Nemusíte dokazovat, že to manžel myslí špatně. Stačí, že vám to vadí.
Problematické je i jeho přirovnání k práci: „Já taky chodím do práce, když se mi nechce.“ V dlouhém vztahu samozřejmě děláme kompromisy. Sex ale není služba, kterou jeden partner druhému poskytuje výměnou za péči o domácnost, děti nebo vlastní partnerské povinnosti.
Za nejzávažnější považuji větu: „Když se mnou nechceš spát, týráš mě.“ A nezachrání ji automaticky ani to, že ji manžel později označí za vtip.
Je velký rozdíl mezi „Chybí mi sex, jsem frustrovaný a cítím se odmítaný,“ a sdělením, která z vás dělá člověka odpovědného za jeho utrpení. Vtip může být samozřejmě neobratný. Pokud se ale podobné „vtipy“ opakují právě ve chvíli, kdy nastavíte hranici, přestávají být nevinné. Mají účinek: máte se cítit provinile a příště raději neodmítnout.
Reklama
Zaujalo mě, že jste měli sex před dvěma dny, ale manžel mluví o čtrnácti dnech. Nevíme, co přesně tím myslí. Stojí ale za to se ho přímo zeptat: Počítá se pro něj sex jen tehdy, když dosáhne orgasmu? Nebo jen tehdy, když proběhne přesně podle jeho představ? I sex je společná zkušenost dvou lidí, ne výkon, který existuje pouze tehdy, když jeden z nich dostane požadovaný výsledek.
První praktický krok bych viděla v jasné hranici. Můžete například říct: „Když řeknu, že dnes sex nechci, potřebuji, aby moje ne bylo respektováno bez uraženosti, výčitek a trestání mlčením. A když mi řekneš, že tě týrám, nepřipadá mi to vtipné.“
Stejně jasně můžete mluvit o tom žertovném sahání na tělo. Nemusíte dokazovat, že to manžel myslí špatně. Stačí, že vám to vadí. „Nechci, abys na mě takhle sahal. Lekám se a není mi to příjemné.“ Pak sledujte jeho reakci. Ne to, jestli se dokáže během rozhovoru obhájit, ale jestli vaše hranice skutečně začne respektovat.
Pokud bude dál trvat na tom, že mu sex dlužíte, nebo bude odmítnutí pravidelně následovat dusnem a výčitkami, doporučila bych párovou terapii, ideálně u terapeuta či terapeutky, kteří pracují se vztahovými a sexuálními tématy. Ne proto, aby vás někdo „vrátil do sexuální formy“, ale aby se řešil problém, který se týká vás obou. Máte právo říct „dnes nechci“, aniž by za to následoval trest. A pokud se vaše chuť na sex vytrácí právě ve chvíli, kdy se ze sexu stává způsob, jak regulovat manželovu náladu, je namístě hledat příčinu i v tom, co se mezi vámi děje.
