Když ve vás jídlo vzbuzuje nechuť a strach. Co je to ARFID?

Zatímco jiní mohou bez rozmýšlení jíst papriky, houby nebo cokoliv pálivého, u sedmadvacetileté Diany ze Santa Barbary v Kalifornii tyto potraviny vyvolávají takový strach a úzkost, že není schopna je konzumovat. „Můj strach postupně narůstal. Nejprve to začalo jako obavy, že se udusím jídlem. Jakmile se tento strach nenaplnil, vystupňoval se do strachu z anafylaxe (alergické reakce). To se týkalo zejména potravin, které jsem neměla ráda, nebo které jsem nikdy předtím nezkusila. Když se u mě alergická reakce neprojevila, strach se ustálil na hrůze z otravy. Začalo to jako iracionální strach, který pramenil ze sledování pořadu, kde byl člověk zavražděn skrze jídlo, z něhož jsem již měla strach,“ popisuje Diana pro BuzzFeed News.

Diana trpí onemocněním ARFID neboli poruchou vyhýbavého/restriktivního příjmu potravy, která se vyznačuje neschopností jíst potraviny kvůli odporu k jejich chuti, vůni nebo struktuře, strachu z udušení nebo nezájmu o jídlo. Děti a dospělí s ARFID mají obvykle seznamy „bezpečných“ potravin, které mohou jíst. Vyhýbat se pak musí konzumaci čehokoliv se specifickými vůněmi, chutěmi, teplotami, texturami, barvami nebo produktům od určitých značek. V důsledku omezení v jídle lidé s ARFID obvykle nemají dostatečný nutriční příjem a mohou mít nízkou hmotnost, nedostatek živin, stejně jako problémy s mentálními, emocionálními a kognitivními funkcemi.

Začalo to jako obavy, že se udusím jídlem. Jakmile se tento strach nenaplnil, vystupňoval se do strachu z alergické reakce. To se týkalo zejména potravin, které jsem neměla ráda, nebo které jsem nikdy předtím nezkusila. Když se u mě alergická reakce neprojevila, strach se ustálil na hrůze z otravy.

Není přesně známo, kolik lidí poruchou trpí. Mezi těmi, kteří již jinou poruchu příjmu potravy mají, to ale může být až devět procent dospělých a 22 procent dětí. Poruchou příjmu potravy přitom trpí někdy za život přibližně devět procent celosvětové populace. ARFID se ale od těchto poruch, které běžně známe, jako je například bulimie či anorexie, velmi liší. „ARFID není spojena s chováním typickým pro poruchy příjmu potravy ani s chováním spojeným s bulimií, jako je zvracení, užívání projímadel nebo diuretik nebo nadměrné cvičení, které by kompenzovalo přejídání,“ říká pro BuzzFeed News klinická psycholožka a registrovaná dietoložka Supatra Tovar ová.

Příručka používaná odborníky při diagnostice a léčbě rozděluje ARFID do tří kategorií, které vedou k vyhýbání se jídlu nebo jeho omezování – smyslová citlivost, nezájem o jídlo a vyhýbání se jídlu v důsledku traumatického zážitku.

Přílišná citlivost

Jed en z nejčastějších důvodů vyhýbání se jídlu je první zmíněný, tedy zvýšená smyslová citlivost – včetně chuti, textury, vzhledu, vůně a dalších. Lidem s ARFID může například připadat ovoce a zelenina hořká, a tak se těmto potravinám vyhýbají. To ale způsobuje výrazný nedostatek vitaminů a minerálních látek. U většiny lidí s ARFID začíná vyhýbání se jídlu již v raném dětství – a jde o více než jen o vybíravost, zdůrazňuje Tovarová. „ARFID je porucha příjmu potravy, která je charakterizována přetrvávající úzkostí z následků jídla, včetně strachu z udušení, zvracení, spolu s výrazným omezením množství a rozmanitosti konzumovaného jídla,“ vysvětluje pro BuzzFeed News.

ARFID není spojena s chováním typickým pro poruchy příjmu potravy ani s chováním spojeným s bulimií, jako je zvracení, užívání projímadel nebo diuretik nebo nadměrné cvičení, které by kompenzovalo přejídání.

U některých lidí s ARFID může textura a chuť jídla vyvolat skutečný strach. „Pokud se objeví textura nebo chuť, kterou jsem nečekala, rozbuší se mi srdce, dělám všechno proto, abych zabránila polknutí. Protože kdybych polkla, stalo by se něco špatného,“ popisuje Diana své pocity. „Jakmile se taková věc stane, mám po chuti a buď musím sáhnout po něčem úplně novém, nebo je více než pravděpodobné, že ten den už nic jiného jíst nebudu,“ dodává.

Traumatické zážitky

Vyhýbání se jídlu a jeho omezování může být způsobeno i nepříjemným zážitkem z minulosti. „Někdy negativní zkušenost s jídlem, jako je dušení, zvracení, zažívací potíže nebo alergická reakce, vyvolá strach z určitých potravin, nebo dokonce z jídla obecně, což může vést i k rozvoji ARFID,“ říká pro BuzzFeed News výkonná ředitelka Eating Recovery Center Kim Andersonová. Lidé s ARFID si mohou zobecnit určitý druh jídla spojený s traumatickým zážitkem a vyhýbat se celým skupinám potravin, nebo v závažných případech dokonce i všem tuhým potravinám.

Lidé s ARFID obvykle všeobecně nemají rádi jídlo a někdy se do něj mohou nutit kvůli obavám z podvýživy. „Obvykle se projevuje obecný nezájem o jídlo obecně. Ne proto, že by člověk neměl hlad, ale proto, že má obecný strach z toho, jaké budou možné následky konzumace,“ říká Diana.

Léčba je možná

ARFID může vést k nedostatku vitaminů, absenci menstruace, abnormálnímu srdečnímu rytmu a nízké hladině draslíku v krvi. Mezi další příznaky patří únava, závratě, bolesti břicha, zácpa, nesnášenlivost chladu, suchá kůže a vypadávání vlasů. Příznaky ARFID mohou napodobovat jiná onemocnění, takže lékaři musí vyloučit poruchy, jako je celiakie, syndrom dráždivého tračníku, hypertyreóza nebo diabetes 1. typu. „Protože je ARFID často mylně považován za dětskou nemoc, mnoho dospělých zůstává nediagnostikováno a neléčeno,“ upozorňuje Andersonová. „Přestože výzkum dospělých je omezený, víme, že jejich příznaky mohou být stejně závažné jako u mladších pacientů a dostupná léčba může být účinná,“ dodává.

Obvykle se projevuje obecný nezájem o jídlo obecně. Ne proto, že by člověk neměl hlad, ale proto, že má obecný strach z toho, jaké budou možné následky konzumace.

Příznaky ARFID mohou u dětí a dospělých vypadat jinak. U dětí mezi ně patří odmítání zkoušet nové potraviny, strach z dušení, zvracení, nevolnost nebo nechuť k určitým texturám, nastiňuje Tovarová. U dospělých mohou příznaky zahrnovat strach z určitých potravin, neschopnost nebo váhavost jíst před ostatními, potíže s konzumací ve společnosti nebo v neznámém prostředí a nezájem o jídlo.

ARFID obvykle vyžaduje kombinaci lékařských, nutričních a psychologických zásahů v důsledku podvýživy a úbytku hmotnosti, říká Andersonová. Diana zvládla svou ARFID tak, že vyhledala odborníka, který ji vedl expoziční terapií, kde zkoušela potraviny, které v ní vyvolávaly strach. „Doporučuji lidem, aby sledovali své pokroky. Boj s každou novou potravinou bude skličující a bude se vám zdát, že jste neudělali žádný psychický pokrok, ale když si uvědomíte, kolik potravin jste už překonali, začnete věřit, že to zvládnete,“ vzkazuje.