fbpx

Pátek Karla Křivana: Jak vypadá ten pravý vánoční zázrak 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Tentokrát o tom, co je v čase předvánočním skutečně důležité a proč se v práci nemusí úplně všechno stihnout

Zveřejněno: 16. 12. 2022

Ten čas, kdy Vánoce jsou na dohled, ale ještě ne na dotek, kdy zbývá do závěrečného týdne roku pár dnů, které v mnohých firmách vypadají, jako by za týden očekávaly dva roky prázdnin a ne několik volných dní, ten čas právě nastal. Všechno, co se nestihlo za celý rok, musí být hotovo nyní. Z paměti počítačů se vynořují zapomenuté resty a my si klademe klasikovu otázku: Kam s ním?

Nechat to být už nemůžeme, protože věc by měla být fakturována tento rok, ale rozhodně ji nestihneme dodělat, protože grafik zítra odjíždí, a už teď nestíhá. Klientovi zavolat nemůžeme, protože bychom ho na nedodělanou věc upozornili, a on by logicky řekl, že musí být udělána do konce roku, a my víme, že to nestihneme.

Do ledna se to přesunout nedá, protože je to letošní práce, a v lednu už začne nová kampaň a tohle bude zastaralé. Z odporně přesného programu, který hlídá rozdělané práce a deadliny, to nedostanu, protože je vytvořen právě proto, aby se nic neztratilo. Je tedy třeba to dodělat, což znamená, vytvořit dojem, že věc je hotová, a předložit ji klientovi tak, aby měl radost, že jsme to do konce roku stihli, i když vlastně už nic jiného nezvládneme rozjet, ale to nevadí, vrhneme se na to v lednu, hlavně že jsme tohle letos dodělali.

Na to bude čas

V tomto předvánočním čase vylézají nejen kostlivci staří, ale k líhnutí se připravují dračí vajíčka budoucích průšvihů. „Na rozmyšlení tohohle bude čas mezi svátky,“ říkám si u mnoha úkolů, které vyžadují klid na přemýšlení a delší přípravu, tedy něco, čeho se v běžném provozu nedostává. I hážu do kalendáře na dny mezi 27. prosincem a silvestrem spoustu úkolů, na které přece bude spousta prostoru.

 Po dlouhé době jsem nemyslel na nic, jen melancholický pocit z předvánočního piva se ve mně přeléval jako ty vypité půllitry.

Až ten kalendář otevřu na Nový rok, zjistím, že nemám hotovo nic. Nejdříve jsem se „léčil“ z rodinných Vánoc a pak ze setkání s přáteli. Ostatně mezisváteční setkávání. „Zůstávám v Praze mezi Vánocemi a silvestrem, bude čas se v klidu vidět,“ naslibuji pravidelně kdekomu, což je s radostí kvitováno. Právě proto se nedostanu k tomu přemýšlení a nový rok začne improvizací podobné té, kterou starý skončil.

Když to praská 

Uprostřed nervozity předvánočního mezidobí se však naštěstí stane zázrak, vpravdě vánoční. Jako tuto středu. Měl jsem domluvené pivo s kamarády, za což jsem se ještě hodinu před setkáním proklínal, protože nestihnu napsat, co jsem měl, a kocovina, to je to poslední, co zítra potřebuji, když někteří klienti v pátek mizí z kanceláří, a já s nimi musím spoustu věcí probrat.

I vyšel jsem ven, nadávaje sám sobě, že jsem to pivo nezrušil a místo toho se nevěnoval pracovním povinnostem. Jenže sotva jsem otevřel dveře domu, nastal ten každoroční vánoční zázrak. Ocitl jsem se v jiné dimenzi. Padal sníh a Praha byla taková tišší. A lidé chodili pomaleji a ten sníh praskal pod nohama a já najednou neměl pomyšlení na termíny odevzdání, ale těšil jsem se na kamarády, protože to je důležitější. A pak večer jsem se nenechal dovézt až k domu, ale vylezl jsem dřív a šel téměř prázdnými ztichlými Vinohrady. A bylo mi hezky. Po dlouhé době jsem nemyslel na nic, jen melancholický pocit z předvánočního piva se ve mně přeléval jako ty vypité půllitry.

Samozřejmě, že ráno jsem se proklínal, že nemám vůli zrušit pivo s lidmi, se kterými se můžu vidět kdykoliv jindy, a kvůli tomu nestihnu, co mám. Jenže ono to tak není. Předvánoční setkání jsou jiná. Zakončují rok a utvrzují nás, že ještě žijeme a někomu stojíme za pár hodin jeho času. Vánoce nás donutí dělat věci, které mají skutečný smysl. A nepočkají. Na rozdíl od té rozdělané práce. To, že alespoň jednou za rok dáme přednost citům před rozumem, to je ten pravý vánoční zázrak. Nebraňme se mu.

Související…

Pátek Karla Křivana: Vítejte v sezoně vánočních večírků
Karel Křivan

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...