Vyhlídka na přežití plodin na Měsíci se přiblížila poté, co vědci poprvé pěstovali rostliny v měsíční půdě. Semínka huseníčku rolního z čeledi brukvovitých zasadili do měsíčního prachu, který přinesly z Měsíce tři mise Apollo, a sledovali, jak klíčí a rostou v plnohodnotné rostliny. To, že se pokus podařil, zvyšuje potenciál k pěstování plodin mimo naši planetu.
Reakce na stres
Oproti pěstování v sopečném prachu však rostliny v měsíční půdě neboli regolitu jen přežívaly. Rostly pomaleji než huseníček zasazený do sopečného popela, měly zakrnělé kořeny a vykazovaly jasné známky fyziologického stresu. Huseníček rolní je přitom velmi nenáročná plevelná rostlina a vyklíčí prakticky všude, potřebuje pouze teplé a vlhké prostředí.
„Zjistili jsme, že rostliny skutečně v lunárním regolitu rostou, nicméně reagují tak, jako by byly ve vysoce stresujícím prostředí,“ uvedla doktorka Anna-Lisa Paulová, molekulární bioložka z University of Florida. Huseníček rolní neboli Arabidopsis thaliana je malá kvetoucí rostlina příbuzná brokolici, květáku a kapustě. „Není to zrovna moc chutné,“ dodala doktorka Paulová.
Možnost pěstovat rostliny v měsíční půdě znamená, že odpadá nutnost zajistit externí zásobování měsíčních kolonií potravinami.
Tyto experimenty jsou první, které zkoumají, zda rostliny mohou v měsíční půdě prospívat. Předcházelo jim jedenáctileté úsilí o získání vzácného materiálu. Jelikož je měsíční půda tak vzácná, NASA jí zapůjčila vědcům pouze 12 gramů, tedy pár čajových lžiček.
Ano vesmírným koloniím
O tom, zda by Měsíc mohl pěstování rostlin umožnit, se uvažuje už dlouho. Vzhledem k tomu, že vesmírné agentury nyní plánují návrat lidí na Měsíc a zvažují dokonce potenciální výstavbu lunárních osad, se tato otázka stává čím dál naléhavější.
„S možností pěstovat rostliny v měsíční půdě odpadá nutnost zajistit pro měsíční kolonie externí zásobování potravinami,“ uvedl spoluautor studie doktor Robert Ferl. „Je to obrovský krok směrem k tomu, aby se tyto kolonie staly realitou.“
Rostliny, pěstované v sopečném materiálu, jehož původ je na Zemi /vlevo), prospívaly lépe, než ty pěstované v měsíční půdě, přivezené misemi Apollo (vpravo). (zdroj: UF/IFAS)
Výzkumníci v magazínu Communications Biology popisují, jak zasadili semena do nádob o velikosti náprstku, jež obsahovaly měsíční půdu, a další do sopečného popela a minerálních směsí, které půdy na Měsíci a Marsu napodobují. Když je o několik dní později zkontrolovali, byli překvapeni, že vyklíčila téměř všechna. „Na lunární šedi bylo takové malé moře zeleně, které bylo prostě ohromující,“ řekl Ferl.
Neúrodná půda měsíční
Celkově se rostlinám v měsíční půdě dařilo hůř než těm v sopečném popelu. Nebylo to neočekávané, jelikož je měsíční půda chudá na živiny a bohatá na částice železa. A přestože je půda práškovitá, je poseta úlomky z meteoritů, které jsou ostré a abrazivní, což růst ztěžuje. U některých rostlin se v reakci na to vytvořily černočervené skvrny.
Nejméně prospěšná půda byla přivezena během mise Apollo 11. Byla vlivům na povrchu Měsíce vystavena více než vzorky přivezené Apollem 12 a 17, které byly odebrány z hlubších vrstev půdy. Vědci se domnívají, že je to působením kosmického záření a radiace ze slunečního větru, které horní vrstvy měsíční půdy poškozují. „Na měsíčním povrchu jsou oblasti s velmi rozsáhlými proudy lávy, které jsou o miliardy let mladší než místa přistání Apolla 11, 12 a 17,“ uvedl geolog Stephen Elardo. „Přejít na mladší místo na Měsíci může představovat pohostinnější substrát, a to aniž by bylo nutné vrtat nebo těžit materiál z hloubky.“
Reklama
foto: University of Florida, Institute of Food and Agricultural Sciences (UF/IFAS), zdroj: The Guardian
