Co dělat, aby se PES nerozzuřil? Motivovat lidi k testům a podpořit ty v karanténě

Jen co jsme se s odřenýma psíma ušima dostali na stupeň tři, kde systém PES dovoluje otevřít restaurace, malé obchody a služby, začala čísla počtů nakažených opět stoupat. Zdá se tedy, že se brzy vrátíme do čísla čtyři a PES nám znovu zavře. Co tedy dělat, abychom se stejně jako při hubnutí nedostali v koronavirové krizi do "jojo efektu"? Něco už nám prozradili virologové Libor Grubhoffer a Jiří Černý. A některá doporučení se dají bez problémů sesumírovat z otevřených zdrojů. U nás ovšem drhne jejich realizace.

Nejlepší cesta je bezpochyby zvýšení intenzity testování a trasování. „V České republice není kapacita testování plně využita, lidé jednoduše o testování nemají zájem. Dobrým řešením by mohlo být, že by stát nabídl lidem i firmám nějaký systém kompenzací,“ vysvětluje v diskuzi Neuron Clubu Jakub Steiner z centra teoretické ekonomie CERGE-EI, který se věnuje teoretické ekonomii a modelování pandemie.

O fungování aplikací ale lidé stále nejsou pevně přesvědčeni a nechtějí si je do mobilu stáhnout. Otevírá se tím totiž otázka bezpečnosti osobních dat.

„V současné chvíli je testování vlastně nezištnou službou veřejnosti, kterou lidé poskytují státu. Test totiž není způsob léčby a jednotlivec má v souvislosti s pozitivním výsledkem spíš potíže. V tomto momentě je to tak, že se pacientovi s covid-19 sníží příjem a ještě naštve své kolegy, kteří jsou v trasování. Někteří lidé proto testování a další spolupráci odmítají. Najít nějakou formu odměny by byla určitě správná cesta,“ dodává Jakub Steiner. Vláda proto začala uvažovat o tom, že by lidem, kteří jsou v karanténě, doplatila sto procent mzdy. Jenže se zdá, že bude takto "uvažovat" do jara. A lidé se budou raději testům dál vyhýbat.

Co by pomohlo trasování?

Pandemie má obrovský rozsah, proto nemusí stačit pouhé lidské úsilí k tomu, aby byly rychle pokryty všechny kontakty pozitivních pacientů. Nabízí se využití chytré technologie. Bylo by řešením, kdyby si více lidí stáhlo aplikaci eRouška? Singapurské ministerstvo zdravotnictví uvádí, že běžný, tedy především telefonický, způsob identifikace blízkých kontaktů a umístění do karantény trvalo čtyři dny. Ovšem trasovací aplikace v telefonu tento čas zkrátila na pouhé dva dny.

V Německu má aplikaci přibližně 21 % lidí, v Itálii 14 %, Česko se blíží k 10 %, Francie má pouhá 3 % obyvatel s aplikací.

Aplikace a různé digitální nástroje, které pomáhají s trasováním, nejsou novinka. WHO spustila už v roce 2014 mobilní aplikaci Go.Data, která pomáhala při epidemii eboly v Africe. Letos se dá stáhnout její upgrade Go.Data 2020. O fungování těchto aplikací ale lidé stále nejsou pevně přesvědčeni a nechtějí si je do mobilu stáhnout. Otevírá se tím totiž otázka bezpečnosti osobních dat. Na tom, jestli si tyto aplikace lidé nainstalují, ale stojí a padá celý princip, na kterém je trasování založeno. Závisí totiž na vysokém pokrytí v populaci.

„Musíme lidem vysvětlit, že se nejedná o zneužití důvěry, ale o poskytnutí dat ve jménu veřejného zdraví. Bylo by nejlepší udělat nějaký rámec, který bude univerzální pro celý svět, protože zákony na ochranu soukromí se po celém světě liší,“ říká Bernardo Mariano, ředitel odboru digitálního zdraví a inovací WHO.

Na jaře se podle studie univerzity v Oxfordu předpokládalo, že si 68 až 85 % populace aplikaci trasující covid-19 stáhne. Nicméně data uvedená koncem října jsou jiná. V Německu má aplikaci přibližně 21 % lidí, v Itálii 14 %, Česko se blíží k 10 %, Francie má pouhá 3 % obyvatel s aplikací. Například v Singapuru, kde se covid-19 daří krotit v udržitelných mezích, je sledovací aplikace rozšířena v 40 % obyvatelstva. Ani v případě, že nejsou aplikace tolik rozšířené, je nemusíme hned zatracovat, pokud se efektivně spojí digitální technologie a manuální sledování kontaktů. Podle další studie se ukazuje, že pokud aplikaci využije jenom 15 % populace, sníží to počet infekcí o 4 až 12 % a úmrtí o 2 až 15 %.

No a pak ta disciplína

Na rozdíl od Singapuru je disciplinovanost obyvatel Evropy nižší. Ne všichni lidé totiž přijmou varování aplikace a uzavřou se v dobrovolné karanténě. Podle britské studie prováděné mezi 30 tisíci lidmi se ukázalo, že by pouhých 18 % lidí po osobním telefonátu, který vše vysvětluje, souhlasilo s vlastní izolací. Takže pokud by se jednalo o automatickou zprávu, zřejmě by na to přistoupilo ještě mnohem méně osob.

Počty nakažených se přitom začaly zvyšovat vzápětí po otevření, kdy se rozvolnění ještě nemohlo projevit.

Jan Kulveit, vědec z Institutu budoucnosti lidstva na Oxfordu, který je rovněž spoluautorem protipandemického systému PES, nedávno na svém facebookovém profilu napsal, že se toho pro delší udržitelnost nějaké nižší úrovně plošných opatření udělalo zoufale málo. I on se zmiňuje například o tom, že pokud by byly testy zdarma, tak by se lidé nechali testovat častěji. Tvrdí také, že trasovači na hygienických stanicích dělají svoji práci dobře, ale hlavní problém je, že udaných kontaktů je málo. Možná by pomohla ona pozitivní motivace k dobrovolné karanténě, na které se shoduje se Steinerem.

Kulveit také varoval, že znovuotevření obchodů může vést ke snížení bezpečnosti těchto podniků a ke zvýšení počtu nakažených. Počty nakažených se přitom začaly zvyšovat vzápětí po otevření, kdy se rozvolnění ještě nemohlo projevit. To nás čeká až tak někdy v polovině prosince. Lidé ale mají od 3. prosince dojem, že se riziko snížilo. Nesnížilo. Teď je jen otázka, kdy zase obchody a restaurace zavřeme.