Už máte kalendář na příští rok? Tedy na ten, co začíná už v úterý? Pokud vám ho nedodal zaměstnavatel, nebo nějaká spřátelená firma, stejně si ho určitě pořídíte. Bez kalendáře bychom totiž nevěděli, kdy mají naši nejbližší svátek nebo kdy máme jet na tu dovolenou, na kterou se tak těšíme, že se děsíme každý den, jak se ono vysněné datum nezadržitelně blíží.
V dlouhé historii samozřejmě nebylo tak jednoduché stanovit, jak vlastně má takový rok vypadat, natož abychom si ho mohli přinést spolu s obrázky hanbatých slečen a pověsit do garáže poté, co do března napíšeme zjevný nápis „Máňa narozeniny“, to abychom při pohledu na ty slečny nezapomněli.
Základem bylo střídání noci a dne a pro delší období představoval daleko jasnější orientaci v čase pohyb Měsíce.
V minulosti vzniklo mnoho variant počítání dní v roce i v tom, jak se v běhu roku v toku času vyznat. Jen pro začátek – například židovský letopočet začal roku 3761 př. n. l., muslimský zase až s útěkem Muhammada do Medíny roku 622. V Severní Koreji je rok narození vůdce Kim Ir-sena začátkem revolučního letopočtu ču-čche, v němž se nyní píše právě rok 106.
Jak dlouho žil Metuzalém?
Zatímco pro nás je zcela přirozené – nebo před změnami klimatu bylo – dělení na čtyři roční období, v tropech a subtropech tomu tak není. Základem bylo střídání noci a dne a pro delší období představoval daleko jasnější orientaci v čase pohyb Měsíce. Proto také první kalendáře musely využívat lunární systém.
Slunce a měsíc, to byly hlavní jednotky dne, týdne a měsíce. Jenže ono to úplně nefunguje
Protože s důkladnějším pozorováním oblohy se přišlo na zdánlivý pohyb Slunce okolo Země, vznikl sluneční kalendář a nakonec se tyto dva systémy také zkombinovaly v lunisolární kalendář. Někteří badatelé tvrdí, že lunární měsíc jsme při zkoumání historických dat dokonce omylem zaměnili za rok, a dodávají, že biblický Metuzalém nežil 969 let, ale ve skutečnosti 969 měsíců, což je více než 80 let. I tak je to dost…
Egypťané první z lidí objevili rok, který rozdělili podle ročních období na dvanáct dílů po třiceti dnech.
Dalším objektem na nebi, jenž poskytl příležitost měřit čas a vytvořit kalendář, byla Venuše. Ani jeden systém však není přesný. Nebeská tělesa nedbají na pozemský den, a tak jejich pohyb není měřitelný na celé dny. Když si pak vezmeme fakt, že různé kultury berou za základ svého letopočtu různé události, můžeme o chronologii, která se zabývá řazením a umísťováním událostí v čase, směle tvrdit, že je velice významnou a mimořádně těžkou pomocnou vědou historickou. Historické záznamy o událostech jsou pro naše zkoumání totiž málo užitečné, pakliže je nedokážeme spolehlivě zařadit.
Den dobrotivých bohů
První kalendáře vznikaly na více místech Země najednou; my se přidržíme tradice a podíváme se napřed do starého Egypta. I řecký otec dějepisu Hérodotos v 5. století před naším letopočtem tvrdí, že „Egypťané první z lidí objevili rok, který rozdělili podle ročních období na dvanáct dílů po třiceti dnech a každý rok zařazují pět dní mimo počet, takže jim koloběh ročních dob vychází vždy na stejnou dobu“. Celá zdejší populace závisela na vydatnosti úrody, již přinášely pravidelné záplavy Nilu. Ty přicházely po východu Síria, jenž byl i předzvěstí letního slunovratu. V podnebném pásmu, kde se Egypt nachází, dělili rok na tři části podle těch nejdůležitějších událostí – na záplavu, setbu a sklizeň.
Horší pro historiky a chronology je, že pečlivě zaznamenávané události nesou vročení odvozené od počátku vlády dotyčného faraona.
Hérodotos měl pravdu, protože každé z těchto období mělo čtyři měsíce po třiceti dnech. Na konci roku pak kněží připojovali pět dní svátků. To však stejně ke srovnání roku s pohybem planet nestačilo, a tak se první den nového roku postupně posouval, až se po 1461. roce vrátil na původní místo. Horší pro historiky a chronology je, že pečlivě zaznamenávané události nesou vročení odvozené od počátku vlády dotyčného faraona. O vložení dalšího dne každý čtvrtý rok, který by to upravil, se postarali až Ptolemaiovci ve 3. století př. n. l. Byl to den Dobrotivých bohů. U nás bychom ho asi slavili 29. února. Nakonec se po odeznění vlivu kněží prosadil kalendář koptský, poněkud přehlednější.
Zmatek v Číně
Pořádkumilovní Číňané zkoušeli vyzrát na nesoulad mezi jednotlivými dny a celým rokem už v době, kdy ještě žádnými Číňany vlastně nebyli. Jak kalendář vypadal, dokládá záznam pocházející z konce vlády první opravdu ověřené dynastie Čang zhruba po 15. století před naším letopočtem. Ten hovoří o tom, že tehdejší kalendář začíná zimním slunovratem a má dvanáct lunárních měsíců; přitom je však už čtvrtou verzí kalendáře, který se na území dnešní Číny používal.
Číňané to mají trochu romantičtější. Ale s technologiemi si jejich zvířecí roky a měsíce moc nerozumějí
Dodnes Číňané počítají s šedesátiročním cyklem. Ten první prý odstartovala vláda legendárního císaře Chuang-ti roku 2637 př. n. l. Zatím poslední, a to 77., začal roku 1984. I když se od roku 1949 v Číně používá gregoriánský kalendář, setkáte se s tímto datováním na každém kroku, třeba v záhlaví periodik nebo při údaji o roku narození. Většina z nás ví, že jednotlivé roky se jmenují podle zvířat, a těch je dvanáct. Tak se jmenují i jednotlivé měsíce. Roky však mají navíc značení podle pěti prvků, to aby se to nepletlo. Měsíc je o třech dekádách po deseti dnech, a ty mají zase své zvláštní označení. Jména mají i hodiny dne...
Deset dnů života
Abychom se ještě letos stihli podívat do kalendáře našeho, tak protentokrát vynechme chronologii mayskou, aztéckou i indickou a přesuňme se k nám do Evropy. Tady vše většinou nejdříve vycházelo z kalendáře juliánského, který byl dílem alexandrijských učenců, a Gaius Julius Caesar ho prosadil roku 46 př. n. l. Ve starém římském kalendáři byl totiž nejdříve prostor jen pro deset měsíců a 304 dny, až legendární král Numa Pompilius přidal další dva měsíce. Rok však stejně pořád kulhal za režimem planet, a tak se občas vložil do roku měsíc třináctý. To slovo „občas“ je na místě, neboť tento způsob neměl řád a rozhodnutí přináleželo kněžím, kteří své výhody dokázali využít.
Nikoho nenapadlo zavést rok 0, takže první rok nového století i tisíciletí nekončí nulou, ale jedničkou. Nové tisíciletí nám tedy začalo až 1. 1. 2001.
Nicméně juliánský kalendář s rokem o 365 dnech a každým čtvrtým rokem přestupným byl natolik dokonalý, že vydržel v křesťanských zemích do konce 16. století a někde ještě déle. V onom 16. století dal papež Řehoř XIII. na naléhání astronomů a v únoru roku 1582 vydal bulu Inter Gravissimus, kterou vyzval křesťanské země k posunu kalendáře o deset dnů. Lidé ale měli pocit, že jsou okradeni o kus života, a opravdu jen málo zemí posunulo datum přechodu ze 4. října na 15. října hned v onom roce.
V Čechách to bylo o dva roky později, v Albánii třeba až v roce 1912. Severské země přidávaly den postupně, takže se tu objevilo i kuriózní datum 30. února. Země s pravoslavným náboženstvím se k tomu neodhodlaly nikdy. Dnešní gregoriánský kalendář se s juliánským rozchází už o 13 dnů. Máme ovšem problém s počítáním roků, protože nikoho nenapadlo zavést rok 0, takže první rok nového století i tisíciletí nekončí nulou, ale jedničkou. Nové tisíciletí nám tedy začalo až 1. 1. 2001.
Díky počítačům
Kalendář juliánský zavedl v Rusku teprve roku 1700 car Petr Veliký a používali ho tu až do roku 1918. Rozpor v datování trval dlouho a ve dnech církevních svátků trvá dodnes, takže například říjnová revoluce bolševiků se ve skutečnosti odehrála v (našem) listopadu. Sovětské Rusko ovšem znalo cestu za lepším členěním času. Roku 1929 byl ve státě dělníků a rolníků místo sedmidenního týdne zaveden pětidenní, přičemž každý dělník měl k odpočinku přidělen jiný den v týdnu. Už o tři roky později byl systém nahrazen týdnem šestidenním.
Hodně návrhů počítá s tím, že by stejné datum každý rok odpovídalo stejnému dni v týdnu.
Gregoriánský kalendář byl nakonec vynucen okolnostmi. Prezidium Nejvyššího sovětu ho přijalo jako jedno z prvních válečných opatření 27. června 1940. Tím ovšem snahy o změny neustaly. Návrhy, jak vylepšit kalendář, se objevují i dnes. Třeba zazněl nápad, aby pro celé lidstvo začínal letopočet něčím opravdu významným pro všechny, tedy holocénem (nejmladším geologickým obdobím) před 10 000 lety. Hodně návrhů počítá s tím, že by stejné datum každý rok odpovídalo stejnému dni v týdnu. Radost by tak mohli mít ti, kteří by svátek nebo narozeniny pak slavili vždy v sobotu, horší by to měli třeba ti pondělní...
Reklama
Problém je v tom, že všechny kalendářní inovace dnes nutně narazí na inovace technologické. Každá změna by znamenala problém s programy v počítačích či dalších chytrých přístrojích, takže chronologové si mohou alespoň v tomto oddechnout. A my také. Zatím se budeme tedy přít pouze o to, jestli je lepší ten letní čas, nebo čas zimní.
foto: Shutterstock
