Se vztahovou koučkou Markétou Šetinovou o tom, proč si singles tak těžko hledají partnery a proč se dnes vztahy ukončují online

Přečteno 21973x

Na Oxfordu vystudovala sociologii. Od společenských věd částečně odbočila k psychologii. Markéta Šetinová se dnes věnuje především partnerským vztahům a radí lidem, kteří se chtějí seznámit. „Sama jsem určitou dobu byla single, takže vím, že je to náročné období a může být obtížné se zorientovat v tom, co vlastně chceme,“ vypráví mi v pražské kavárně s příznačným názvem Mezi řádky. Číst mezi řádky by lidé mimochodem měli umět i při seznamování. Jinak se pár rozloučí dřív, než se o sobě partneři něco dovědí.

Související…

Jste vtipný, nebo směšný? Když se muž na seznamce snaží být coolSjíždíte online seznamky? Váš čelní lalok se chytil do pasti Tinderu Online seznamka slouží i jako trénink na reálné odmítnutí

Přestože jsme se sešly ve všeobecně nepopulárním dni a čase (je pondělní ráno), Markéta je výborně naladěná. „Mám svou práci ráda, přijde mi zajímavá a je v ní také hodně smyslu a radosti, hlavně když si mí klienti po nějaké době najdou vztah.“ Ona sama je prý už šťastně vdaná, takže problematiku seznamování očividně zvládá nejen teoreticky, ale i v praxi. Já ještě vdaná nejsem, takže mám o jeden důvod navíc, abych se vyptávala.

Jak se vlastně dneska lidi nejčastěji seznamují?

Největší trend je určitě přesun celého procesu na internet. Velká část seznamování probíhá online. A pak i následná komunikace, domlouvání se na schůzkách... Ale digitálně probíhá i ukončování vztahu. S tím třeba souvisí i relativně nový pojem ghosting, kdy ukončení komunikace s druhým proběhne tak, že se jednoduše jeden z páru přestane ozývat. Většina mladých lidí už se s něčím takovým setkala.

Čím dál populárnější je koncept „friends with benefits“, kdy se dvojice dohodne, že spolu bude kamarádit, přidá k tomu sex, ale nebude se oficiálně považovat za pár.

Dalším trendem je také větší nezávaznost schůzek, lidé nechtějí moc definovat, co mezi nimi je. Často se schází i s několika potenciálními partnery najednou a trvá déle, než se rozhodnou vstoupit do oficiálního vztahu. Někdy se z nich ani partneři nestanou. Čím dál populárnější je i koncept „friends with benefits“ neboli přátelství s výhodami, kdy se dvojice dohodne, že spolu bude kamarádit, přidá k tomu sex, ale nebude se oficiálně považovat za pár. Oddělování lásky a sexu je tedy další relativní novinkou.

V poslední době také stoupá počet singles. Proč se nechceme vázat?

Myslím, že je to hlavně rozšířením příležitostí pro mladé lidi. Naši rodiče se kolem dvaceti brali, ale my máme v tomto věku před sebou celou plejádu možností – můžeme studovat, cestovat, budovat svou kariéru nebo se prostě bavit. A tak se mnoho lidí rozhodne, že svou pozornost zaměří jiným směrem, a vztahy upozadí. Na druhou stranu to ale není tak, že by je vztahy vůbec nezajímaly. Do budoucna s nimi většinou počítají, jen ten závazek nyní odkládají.

Tyto čím dál běžnější individuální preference pak vytvářejí novou společenskou normu. Takže i okolí dnešní dvacetileté spíš podporuje v budování kariéry než v zakládání rodiny, což zase dělá volbu single života jednodušší a běžnější.

Jak onen trend online seznamování ovlivňuje hledání dlouhodobých vztahů?

Obecně ho ulehčuje, neboť slouží jako výborný kanál, jak se dostat k vysokému počtu nezadaných lidí, kteří jsou nám ihned dostupní v mobilní aplikaci nebo na webu. Je to tedy velmi efektivní a rychlé. Na druhé straně pozorujeme takzvaný paradox výběru, který může navázání dlouhodobého vztahu ztížit.

Obecně platí, že jakmile lépe poznáte sebe, je jednodušší udělat rozhodnutí.

Jakmile se začneme seznamovat online a zjistíme, že je poměrně velký počet lidí, kteří o nás mají zájem, je nutné v určitý moment udělat rozhodnutí, že ze seznamky odejdeme a s jedním z potenciálních partnerů začneme budovat vztah. Když jsme ale výběrem přehlceni, je těžké takové rozhodnutí udělat, lidé mají občas tendenci neustále rozhodnutí oddalovat a přemýšlet, jestli na seznamce není někdo lepší.

Co tedy radíte takto nerozhodným lidem?

Má role je otázkami a reflexí klienta dovést k tomu, aby poznal, co vlastně hledá a s kým je kompatibilní. Za nerozhodností můžou být různé nejistoty a obavy, na kterých společně pracujeme. Jedním velkým úkolem je na seznamce skvělého partnera potkat, druhým důležitým úkolem je se skvělým partnerem stát. Obecně platí, že jakmile lépe poznáte sebe, je jednodušší udělat rozhodnutí.

Jak je to s našimi nároky? Jsme ve svých požadavcích na partnery nerealističtí?

Kdybych to srovnala mezigeneračně, tak je vidět, že se nároky na roli partnera v našem životě zvyšují, a to nejen v hledání jako takovém, ale i v samotném vztahu. Myslím, že je to důležité, přece jen to bude člověk, který nás bude ovlivňovat a se kterým třeba budeme mít jednou rodinu. Ale naše nároky by se neměly stát limitem v seznamování.

Když budu mít v hlavě dokonalý obraz ideálního partnera, pak je vysoce pravděpodobné, že budu v procesu hledání velmi dlouho.

Proto je dobré si zreflektovat, co je pro mě opravdu významné a co jsou naopak věci, které mě při hledání zbytečně omezují, a vlastně v nich můžu udělat kompromis. Myslím, že je důležité zachovat si otevřenost. Trochu to souvisí s vaší předchozí otázkou. Když budu mít v hlavě dokonalý obraz ideálního partnera, pak je vysoce pravděpodobné, že budu v procesu hledání velmi dlouho.

Co ještě dnešním mladým hledání partnera znesnadňuje?

Kromě vysokých nároků je to i fakt, že někteří lidé si už na svůj single život hodně zvykli. Když chceme partnera, znamená to dělat kompromisy. A to je někdy náročné. Hledání partnera dále znesnadňuje i nízké sebevědomí, sociální fobie a problémy komunikovat s druhým pohlavím.

marketasetinova2

V nedokonalém systému seznamek se ukazuje jako výhodné, když první krok udělá žena, říká Markéta Šetinová


Určitou roli hraje i ono odosobnění a oddělování lásky a sexu. Někteří lidé se naučili do nikoho city nějak zvlášť neinvestovat. Dostávají se k sexu a společně trávenému času jinými způsoby. Když pak ale začnou chtít vážný vztah, musí to v sobě zase trochu „překopat“, otevřít se, stát se zranitelnými.

Jak náročné to pro lidi je?

Někdy hodně, protože se jedná o zvyk, na kterém pracují třeba deset let. Naučili se do vztahů sami ze sebe moc nedávat, hodně se chránit. Když si pak ale uvědomí, že pro fungující vztah to budou muset změnit, po malých krůčcích to jde. Může to být delší proces, ale pokud je člověk ochotný na sobě pracovat, výsledky se dostaví.

Podle čeho si partnery nejčastěji vybíráme?

Důležitým faktorem je podobnost. Velké sociologické výzkumy dokazují, že páry si odpovídají v základních sociodemografických ukazatelích, jako je vzdělání, etnicita, náboženství nebo věk. Některé menší studie potvrzují, že je tomu tak i u charakterových vlastností či ve fyzickém vzhledu. Všeobecně tedy platí pravidlo „vrána k vráně sedá“. Svou roli ve výběru partnera hraje i chemická a biologická úroveň, která je ale určitě velmi komplexní. Říká se, že nám partner „voní“ nebo cítíme „jiskru“, ale málokdo umí pojmenovat, čím to vlastně je.

V tomto nedokonalém systému se ukazuje, že je pro všechny výhodné, když první krok udělá žena.

Partnery si také často vybíráme podle takzvaných osobních vztahových map, které se nám tvořily už od dětství podle našich prvních vztahů s rodiči a dalšími blízkými lidmi. Je to chování, které nám je blízké a jsme na ně zvyklí, zdaleka však pro nás a naše vztahy nemusí být zdravé. Jedním z úkolů mé práce s klientem je tyto staré vzorce objevit a zapracovat na nich, aby se dotyčný stále necyklil v podobných partnerstvích, která nevycházejí.

Jak je to s online seznamováním mužů a žen? Stále platí, že muž má dělat první krok?

Stále platí, že muži většinou oslovují ženu jako první, na seznamkách jich je také víc než žen. Muži jsou tam velmi aktivní, ženy se naopak drží zpět a velmi si vybírají, komu odepíšou. To však vede k systému, ve kterém nikdo není moc spokojený. Muži musí oslovit velké množství žen, aby dostali odpověď, a protože vědí, jak je to pracné, prvním oslovením netráví moc času a píšou třeba jen: „Ahoj, jak se máš?“ Ženy jsou tak zaplaveny nic neříkajícími zprávami, a tím hůř se jim vybírá, komu odepsat. Takže to dělají docela málo.

V tomto nedokonalém systému se ukazuje, že je pro všechny výhodné, když první krok udělá žena. Ve světě dokonce už existuje seznamovací aplikace Bumble, kde první zprávu mohou napsat jenom ženy. Spokojení jsou s ní všichni. Dámy už se nestydí ozvat se jako první, protože je to norma. A pro muže je to pohodlnější, navíc vědí, že žena má zájem, tudíž první zpráva vede častěji ke konverzaci i ke schůzkám. Osobně se domnívám, že na vztah nemá moc velký vliv, zda ho začne žena nebo muž. A podle některých výzkumů se ukazuje, že způsob či místo seznámení kvalitu vztahu nijak neovlivňuje.

Takže se i na stigmatizovaných online seznamkách dá najít kvalitní vztah?

Určitě, a dokonce na to existují i data. Zaprvé je online seznamování stále populárnější, z čehož se dá usuzovat, že opravdu funguje. Zadruhé vidíme, že třeba třetina nových amerických manželství uzavřených za posledních pět let vznikla online. A když se podíváme na statistiky spokojenosti ve vztahu online versus offline, vychází to víceméně stejně. Takže podle mě je určitě dobré online seznamku minimálně vyzkoušet.

foto: Archiv Markéty Šetinové a Shutterstock, zdroj: Markéta Šetinová

Milada Kadeřábková

Milada Kadeřábková

Redaktorka, idealistka, majitelka kočky, občas paličatá, schopná nadchnout se téměř pro cokoliv. Když nepíše, doučuje angličtinu.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.