fbpx

Flowee uvádí první z deseti příběhů, které poskládali dokumentaristé v projektu Paměť národa

Zveřejněno: 21. 8. 2018
Přečteno 1213x

Server Flowee pro vás ve spolupráci s organizací Paměť národa připravil deset svědectví pamětníků událostí ze srpna 1968. Chceme, aby osudy těchto lidí nezapadly, stejně jako by neměly ve výrocích některých politiků zapadnout fakta tehdejší doby.

Související…

Proč je relativizace okupace ze srpna 1968 nebezpečná Svědectví z doby před pučem: Jak jsem šířil fake news pro Gottwalda2018 - EU = 1948. Aby nám to brzo někdo nespočítal

Josef Bartošek odešel s rodiči v padesátých letech z rodného Medlova. Jeho otec byl označen za kulaka. Josef sloužil základní vojenskou službu u 7. výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově, kde se stal roku 1968 svědkem invaze ruských vojsk.

Invaze do vojny

Po absolvování střední průmyslové školy ve Zlíně začal Josef Bartošek pracovat v ČSAO Holešov. V říjnu roku 1966 nastoupil základní vojenskou službu u holešovského elitního útvaru. Byl zařazen do 5. roty, která se specializovala na sledování osob a také zaměřování radarů. Po jejím absolvování s hodností svobodník absolvent se stal velitelem skupiny hloubkového průzkumu. V červnu roku 1968 složil důstojnické zkoušky s hodností podporučík.

Na dobu kolem srpna 1968 vzpomíná: „Sovětský svaz pořádal celý rok 1968 řadu cvičení kolem dokola našich hranic. V Maďarsku, Polsku, tuším, že v NDR i u nás. Z každého cvičení vždy určité útvary nebo vojáci  zůstali na místě. Takže toho 21. nás pak mohli přepadnout pěkně ze všech stran. O situaci jsme diskutovali, ale víceméně nikdo okupaci nečekal. A navíc ani to, že přijde tak brzy.“

Celý pluk zůstal od té chvíle v pohotovosti a hlídka na střeše kasáren informovala o pohybu letounů, které mířily na Zlín.

Krátce po půlnoci 21. srpna 1968 byli vojáci vzbuzeni velitelem roty kpt. Linkou s tím, že hranice Československa překročily jednotky spojeneckých armád. Útvar podléhal zpravodajské správě generálního štábu a čekalo se na instrukce. Celý pluk zůstal od té chvíle v pohotovosti a hlídka na střeše kasáren informovala o pohybu letounů, které mířily na Zlín. Zároveň se pracovalo na vlastních opatřeních, například přesunu ostré roty do Hostýnských vrchů. 

Na vlastní riziko

Shodou okolností byl v době invaze na plukovní kontrole bývalý velitel pplk. Šedina. Právě díky jeho rozhodnému postoji se již v ranních hodinách zabránilo vniknutí sovětských jednotek do kasáren. Veškerá jednání se vedla před zavřenou bránou. Výsledkem bylo, že překvapená tanková divize poslušně otočila hlavně svých děl a přestala na holešovská kasárna mířit.

Po vyvezení ostré roty do prostoru Dobrotic se pokračovalo v dalších akcích. Josef Bartošek byl spolu s dalšími vyslán do města jako ostraha Spořitelny v civilu. „Vzpomínám si, že jsem měl takový lehký propínací svetřík a kalhoty. Vyfasoval jsem podpažní pouzdro na škorpiona, ale zjistil jsem, že ho pod tím svetříkem neukryju. Byl srpen, že, a teplo... Tak jsem nakonec dostal aktovku a škorpiona jsem nosil tam. Ale předtím, než jsme vyrazili do města, byl nástup na chodbě. Velitel nás seznámil s tím, že jdeme na vlastní riziko. Pokud nás Rusové nachytají se zbraní v civilu, tak budeme těmi hledanými kontrarevolucionáři a podle toho s námi budou zacházet.“

Držela je disciplína a díky autoritě velení se v takto vypjaté situaci prvních dní nestalo žádné neštěstí.

Nikdo z vojáků dobrovolnou akci neodmítl a všichni se rozešli na svá místa. Josef Bartošek pak strávil několik dní monitorováním pohybu ruských vozidel po Palackého ulici v Holešově. Jiné skupinky byly na poště nebo Národním výboru. Poté se situace změnila – Rusové se stáhli k Přílepům, kde si zřídili tábor. Stále se však snažili navázat s holešovským velením kontakt, družbu. Po několika formálních návštěvách v jejich táboře, které však situaci nikam neposunuly, se velení holešovského pluku rozhodlo od schůzek ustoupit. Na žádost, aby byl u nich v kasárnách podobným způsobem přijat ruský voják, přišla zamítavá odpověď.

Josef Bartošek poté ještě sloužil například jako velitel ostrahy na letišti. Sám se do žádného konfliktu s Rusy nedostal a nevzpomíná si ani na žádný jiný případ. Držela je disciplína a díky autoritě velení se v takto vypjaté situaci prvních dní nestalo žádné neštěstí. Ani ve městě se kromě obvyklého průběhu okupace, jak ho známe z jiných míst, nedělo nic mimořádného. O rozhořčení občanů svědčily četné nápisy na zdech domů, sundávaly se tabulky se jmény ulic a směrovky, proběhla jednodenní podniková stávka a podobně.

Propouštění z armády

První den okupace kolem kasáren projížděla organizovaná kolona nákladních aut z ČSAO, ČSAD a jiných podniků a troubením zahanbovala ruskou posádku, která obléhala kasárna. Posádkové radiostanice, i když minimálně, posilovaly signál vysílání zlínského rozhlasu a snad byly zaznamenány události prvních dní i na filmový materiál filmaři ze zlínských ateliérů. Také poručík Miroslav Petrák se snažil o amatérský záznam událostí na osmimilimetrový film, ale jeho záběry se nejspíš bohužel ztratily.

Podporučík v. v. Josef Bartošek (1947)

Narozen 19. 9. 1947 v Medlově. Roku 1966 nastupuje zákl. voj. službu u 7. výsadkového pluku zvl. určení v Holešově, kde byl svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968. Na podzim roku 1968 odešel do civilu a nastoupil do zaměstnání v podniku ČSAO Holešov. V 70. letech se oženil a stal se otcem tří dětí. Roku 1977 odmítl podepsat Antichartu. V roce 1989 podepisuje manifest Několik vět. V listopadu 1989 se stává předsedou stávkového výboru podniku ČSAO Holešov, v 90. letech z podniku odchází. Později se stal předsedou KDU-ČSL v Holešově. V letech 2002–2010 byl místostarostou města Holešov.

V září odešel Josef Bartošek do civilu. Na podzim roku 1969 byl pluk de facto rozpuštěn. Část štábu byla převelena k jiným jednotkám, někteří velitelé propuštěni z armády a zapsáni na seznamu nežádoucích osob akce Norbert.

Zajímá vás, jak Josef Bartošek dopadl za normalizace a co se rozhodl dělat bezprostředně po listopadu 1989? Jeho celý příběh najdete na webu Paměti národa ZDE.

foto: Profimedia a Paměť národa, zdroj: Paměť národa



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.