fbpx

K čemu je nám další blockbusterová meditace o vztahu člověka a přírody, tentokrát s názvem "Jurský park: Zánik říše"

Zveřejněno: 22. 6. 2018

Jurský svět před třemi lety vtrhl do kin s dravostí raptora a předvedl výkon, jaký nikdo nečekal. Protože o pár měsíců později plátna ovládly nové Star Wars, skoro se zapomnělo, že se na okamžik stal třetím nejvýdělečnějším filmem všech dob (sice bez započtení inflace, i tak jde o dost), což nepředpokládali ani největší optimisté. Série byla v té době považovaná za mrtvou, a režisér Colin Trevorrow platil za zelenáče.

Koroze vybroušeného diamantu

Nominálně úspěšný restart publikum značně rozdělil. Někteří viděli vábničku na dolary, jiní příjemnou zábavu, a pár lidí dokonce chytrou dekonstrukci kultovní značky. Ve skutečnosti byl Jurský svět tím vším najednou. Nevybroušeným kamenem, ve kterém se střetly zájmy konzervativního studia, kreativita indie režiséra a očekávání natěšeného publika. Nebyl dokonalý, ale byl zajímavý.

Související…

Mladý Han Solo splnil filmovou objednávku – s odřenýma ušimaJohan Kolínský: Můj film o Slavii je mozaika jednoho desetiletíFilm Počátek: Je realita jen sen, do kterého se stále vracíme?

Kéž by šlo totéž říct o jeho pokračování. Trevorrow odešel režírovat Star Wars (byť byl nakonec pro „kreativní neshody“ vyhozen, což naznačuje, že o bezduchého rutinéra přece jenom nejde) a na režijní pozici ho nahradil Španěl J. A. Bayona, od nějž se po jeho Sirotčinci a Volání netvora čekaly velké věci. Jedna věc se mu nedá upřít: vizuální cit. Práce s kouřem a stíny, siluetami děsivých tvorů, to vše je moc fajn. Scéna v nočním gotickém sídle, v němž holčičku v posteli ohrožuje krvelačná zrůda, je naplněním všech nočních můr, jaké mělo tolik z nás po sledování Spielbergovy jedničky. Vůbec málo lidí si vzpomíná, že Jurský park je vystavěný jako klasický horor.

Režisér Bayona absurdně selhává ve snaze sestavit z chytlavých okamžiků celistvý film.

jursky

Jenže marná sláva, tím chvála končí. Bayona umí zrealizovat pár chytlavých okamžiků, ale absurdně selhává ve snaze sestavit z nich celistvý film. Zánik říše je třeskutě špatně odvyprávěný. V lepším případě prázdné, v horším nesympatické postavy bez špetky vzájemné chemie přeskakují ze scény do scény, přičemž návaznost a neřízený dějový spád svou tupostí opravdu dloubají do očí. Bezelstnost, s jakou jsou na nás házeny absurdní nesmysly, působí prvních pár minut roztomile, ale brzy začne urážet. I přes tu největší smířlivost vůči spotřebnímu blockbusteru.

Dinosauři charismatičtější než herci

Originalita se obecně vzato přeceňuje. A beztak většina lidí, co se jí dožaduje, by ji v důsledku nesnesla. Zkušený vypravěč umí pracovat i s banálními zápletkami jako „obelhání hrdinů zlým miliardářem, který jim namluví, že chce zachránit dinosaury před soptícím vulkánem, i když jde o vojenský obchod“. Film dokonce ani nemusí dávat smysl. Problém není v tom, že má Jurský svět 2šablonovitý příběh, ani že se všichni v něm chovají pitomě, ale jak špatně jsou tyto pitomosti vyprávěny. Obzvlášť vysilující je neschopnost udržet emocionální linku, kdy by se měly střídat vzrušení, strach a dojetí někdy v rámci několikavteřinového rozestupu. Což je výzva, jakou by stěží zvládl i ten největší mistr.

Neschopnost filmařů položit dvě scény smysluplně vedle sebe je smrtící víc než T-Rex

Když začne hrát znenadání a bez jakékoliv gradace dojemná hudba a divák jen podle toho pochopí, že by měl být dojatý, není to dobré. O hercích nejde napsat ani jedna věta, mají míň charismatu než digitální dinosauři. Chris Pratt se začíná opotřebovávat, ale takový už je život. A co se týče nějakých témat a přesahů, jimiž se vyznačovala jednička, ty už jsou natolik součástí značky a rutiny, že je nejde brát vážně.

jursky 2

Sice i zde má Jeff Goldblum monology o hraní si na boha a zlí kapitalisté znásilňují přírodu, jak to tak rádi dělávají, ale jde už jen o přeříkávání plakátových frází, které film odmítá v důsledku rozebrat, protože odmítá být něčím víc než sledem krásně zakouřených scén.

Natočit blockbuster není jen tak. Jde o náročný mechanický proces s komplikovanými pravidly. Zatímco art si může dovolit zasněně hledět na slunce, mainstreamový film musí vytvořit důmyslný systém jasně definovaných, funkčních vztahů, kde každá postava má svou roli, svou cestu, svůj úkol a vše do všeho zapadá. Vystavět příběh tak, aby byl srozumitelný pro masové publikum, držel pohromadě a zároveň měl nějaká specifika, není snadné. Jurský svět: Zánik říše v tom absolutně selhal. Najde se v něm pár silných okamžiků, ale neschopnost filmařů položit dvě scény smysluplně vedle sebe je smrtící víc než T-Rex.

 

foto: Universal Pictures

Galerie

Tipy redakce

Taky rádi fotíte? 99 procent fotek, které pořídíte, nikoho nezajímá. Ani vás

Taky rádi fotíte? 99 procent fotek, které pořídíte, nikoho nezajímá. Ani vás

Novinář Chris Taylor na serveru Mashable pregnantně vyjádřil stav , ve kterém se...

Bývalý bezdomovec: V Praze se obvykle dají za půl hodiny vyžebrat i dva tisíce

Bývalý bezdomovec: V Praze se obvykle dají za půl hodiny vyžebrat i dva tisíce

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...