fbpx
Johan Kolínský: Můj film o Slavii je mozaika jednoho desetiletí Dalších 3 fotografií v galerii
Režisér Johan Kolínský (vlevo) a producent Petr Peťovský

Nechtěl točit o celebritách, vybral si obyčejné fanoušky. Jejich očima interpretuje jeden z nejzajímavějších sportovních filmů posledních let

Zveřejněno: 25. 5. 2018

Fandit Slavii je úděl, jak říkají její příznivci. Výrok jakoby kopíroval cyklus, kdy klub z vrcholu padá do černých hlubin a vrací se zpátky na výsluní – takový cyklus se v historii nejstaršího českého fotbalového klubu opakuje několikrát. Režisér Johan Kolínský se právě ten aktuální cyklus snaží dokumentovat ve filmu Spolu jsme silnější. Nakonec, kdo jiný než nadšený fanoušek, který je za kamerou (a na Slavii) víc než doma, by měl něco takového vytvořit?

Jaký je tvůj vztah ke Slavii?

Jsem fanoušek už od malička, ale poprvé jsem na fotbal šel až v 17 letech. Doma se to moc nenosilo, tak se mě maminka bála pouštět. První permanentku jsem si koupil ještě v době, kdy Slavia hrála domácí zápasy na Strahově. Jsem srdcař, nevynechám žádný domácí zápas. A taky se snažím přispět se svou troškou do mlýna, třeba rozezpívávám východní tribunu, kam do Edenu chodím.

Kdy tě napadlo natočit film o Slavii?

Poprvé, když mi bylo 20 let. Dostal jsem se na filmovou školu, chtěl jsem dělat film o klubu, ale ne úplně tradiční formou. Vždycky mě bavilo se na fotbal koukat očima fanouška. Nejde mi tedy jen o to, kdo v jaké minutě dá gól, ale i o to ukázat lásku ke klubu právě na obyčejných lidech. A tenhle film je vlastně splněný sen. Začátek byl velice rychlý: jeden den jsme se sešli a dali nápady dohromady, druhý den jsem sepsal námět, třetí den vytvořil natáčecí plán, v pátek jsme byli na Slavii a v neděli jsme točili.

Související…

Proč je dobré zažít bavorskou fotbalovou bohoslužbuBýt "jen tenistka" by mě nebavilo, chci být nejlepšíSonda do sportovcovy duše: Verner Lička

O čem ten film je?

O sportovním úspěchu. O velké slávě, pádu z piedestalu a cestě zpátky na vrchol. Je to mozaika příběhů lidí spojených se Slavií – jsou jich tisíce, od dětí po dědy, jak s oblibou říkám. Chtěli jsme se vyhnout mapování celé historie klubu (celebritám, jak to natočila už Jana Škopková ve svém filmu Věčná Slavia). Já to chtěl pojmout z širšího hlediska. A ten titul, který kluci v červnu 2017 udělali, je vlastně bonus.

Představíte nám jeho děj?

Dramaturgický oblouk filmu se dá popsat asi takto: poslední úspěchy, sešup dolů, krize, která vyvrcholila porážkou 0:7 od Teplic, pak ekonomické a licenční problémy v roce 2011, incident s fanoušky o poločase, následně oživení a cesta zpátky na vrchol. Tohle celé zrcadlí ve filmu vyprávění Roberta Steina, což je jeden z prvních šéfů „kotle“ v historii Slavie, o situaci v šedesátých letech minulého století – tehdy Slavia procházela podobnou krizí. Točit jsme začali na jaře 2017, tehdy byla Slavia jeden bod za Plzní a měli jsme našlápnuto na titul, který jsme po dramatickém závěru ligy s velkou slávou získali. Film končí oslavou titulu. Chtěl jsem navázat tam, kde paní Škopková skončila, tedy někdy okolo roku 2007, kdy Slavia postoupila do Ligy mistrů a následně získala dva tituly.

Jaké další postavy se ještě ve filmu objeví?

Od té doby, co jsem začal fandit, mě štvaly předsudky o fanoušcích jako stádu, co se jde jenom vyřvat. Proto jsem taky chtěl, aby to spektrum lidí, kteří ve filmu vystupují, bylo co nejširší. Takže jsou tam kromě hráčů také dnešní šéfové kotle Strašák s Krasoněm. Nebo třeba chlapíci, co zastřihují trávník, lidi v zázemí klubu, máme tam paní Natašu, která na Slavii 40 let trhá lístky a každého u vchodu zdraví „dobrý den, zdravím, vítám“, mluví tam vozíčkáři z kapely Tap Tap – další věrní slávisté, z vedení Slavie jsou tam Martin Krob a Tomáš Syrovátka, jsou tam také fanoušci ze Slovácka, co zastupují odbočky Odboru přátel Slavie.

Slavia s sebou nese silné hodnoty a slavný odkaz. A je to láska na celý život.

Takových fanoušků je po celé republice spousta. A jezdí, i když to mají na domácí zápasy Slavie hrozně daleko. Ve filmu vystupuje také třeba Adam Karda, šestiletý kluk, co hraje za Štěrboholy, ale je to od malinka velký fanoušek Slavie – je úžasné ho sledovat třeba při derby, kdy místo nadávek říká: sparťani, vy jste nevychovaný!

Natáčení tedy skončilo v červnu 2017. Co se dělo s filmem dál?

Původně jsme jeli po jednotlivých zápasech a vytipovali jsme si, koho budeme sledovat. Natáčeli jsme na všech domácích zápasech a na třech výjezdech. Do konce sezóny jsme měli natočeno všechno kromě hráčů – vedení klubu nechtělo, abychom hráče rušili. K nim jsme se dostali až při oslavách titulu, do konce října jsme dotáčeli zbytky a pak jsme několik měsíců vybírali záběry a stříhali. Dlouho trvalo také například pořízení záběru z archivů – nemohli jsme tam třeba najít záznam zápasu s Ajaxem. To jsou věci, které trvají. Není to z minuty na minutu. Hrubý střih byl hotový v dubnu, teď je tedy třeba dobarvit, domíchat, ozvučit – udělat finální postprodukci. To všechno bude probíhat poté, co Slavia coby producent filmu schválí finální střih.

Kde se bude film promítat?

Chceme využít netradiční kinodistribuci a promítat film ve městech, kde jsou fanouškovské kluby Slavie a kde je samozřejmě vhodné a funkční kino. A na akce chceme zvát taky legendy Slavie, například Vladimíra Šmicera.

Kdo film produkuje?

Film vzniká přímo pro Slavii v dílně společnosti Signal Generator a zároveň se na něj skládali i fanoušci na crowfundingové kampani. Vybralo se tam okolo 350 000 a tenhle příspěvek jakoby podtrhoval samotný název filmu „Spolu jsme silnější“.

Johan Kolínský (1986)

Dokumentární režisér a věrný fanoušek Slavie. Pražský rodák vystudoval dokument na bratislavské VŠMU.

Jaké je nejsilnější poselství filmu pro vás?

Vezmu to oklikou. V sezóně 2007 a 2008 jsme hráli ještě na Strahově, hrála se také Liga mistrů, ale to se zrovna dokončoval nový Eden, takže jsme se na poslední kolo na oslavu titulu po mnoha letech přesunuli na vytoužený nový stadion domů do Vršovic. Film končí pomyslným uzavřením kruhu tak, že poslední zápas sezóny 2016/2017, kdy jsme po pádu a vzestupu získali po 9 letech titul znovu, jsme museli kvůli dříve nasmlouvanému koncertu znovu hrát na Strahově. Takže jsme tam ten titul, který jsme v roce 2008 Strahovu vlastně upřeli, zase vrátili. Ale to hlavní poselství zní: Slavia s sebou nese silné hodnoty a slavný odkaz. A je to láska na celý život.

Galerie

Tipy redakce

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.