Virtuální realita je fantastická záležitost, která neuvěřitelně rozšiřuje možnosti simulace realistických i hypotetických situací. Přes svou technickou a vizuální dokonalost je ovšem teprve ve svých počátcích. Přestože jsou i "neherní aplikace" už dnes velmi působivé, na jejich praktické využití si ještě musíme nějakou chvilku počkat. Ale opravdu už jen chviličku.
Reklama
Minulý týden proběhl v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky festival virtuální reality Czech VR Fest 2018. Asociace virtuální a rozšířené reality, která festival pořádá, představila virtuální technologii lidem, které v tomto oboru zajímá o něco víc než funkce helmy k Playstationu.
Je či není etické vytvářet aplikace, ve kterých budou případní zájemci sledovat sex s malými dětmi?
Samotný program konference probíhal ve dvou sálech, kde si návštěvníci mohli vyzkoušet nejrůznější VR aplikace od virtuálního modelování rozvoje města přes zkouškový program pro nastávající lékaře (mimochodem, prohlížet si model lidské kostry ve virtuální realitě je velmi intenzivní zážitek, zvláště když si hrajete se zvětšováním) až po nejrůznější hry a hříčky.
Přednáškový program pak kromě technologických přednášek o vývoji virtuálních modelů obsáhl velkou škálu možných aplikací virtuální reality do již existující praxe. Virtuální realita se dá dnes bez problémů využít třeba v marketingu (storytelling, propagace produktů a služeb), průmyslu (modifikace pracovního prostředí, průmysl 4.0, zvyšování efektivity práce), umění (filmový průmysl, divadlo, hudba), vzdělávání nebo třeba v medicíně.
Sexuální terapie
Na přednášce s názvem VR, sexualita a partnerské vztahy bylo logicky plno – atraktivní téma přilákalo k takzvané Red stage desítky posluchačů. Probíraly se možnosti využití virtuální reality při simulaci situací, které umožňují sexuální realizaci lidem s neobvyklými preferencemi nebo fyzickým omezením.
Prostě si nasadíte virtuální přilbu, přenesete se na jeviště divadla a ocitnete se v roli například Hamleta.
Přeloženo do češtiny: virtuální realita může připravit osoby s fyzickým či mentálním handicapem na reálné situace, nebo také umožní léčbu a ventilaci napětí těch, jejichž sexuální preference jsou… řekněme exotické. V prvním případě je to jasné – handicapovaní se mohou pomocí virtuální reality seznámit s tím, jak může vypadat sexuální kontakt, pokud jste například na vozíku a nemůžete se hýbat. Je možno také simulovat reálné situace u zcela běžné populace, jak se třeba naučit říkat ne, což je zvláště důležité v dnešní konsenzuální kultuře, která tolik klade důraz na souhlas.
Mluvilo se z běžného pohledu o až absurdních možnostech – můžete se například naučit dráždit virtuálním prstem virtuální vagínu nebo virtuální penis, případně se prostřednictvím speciální aplikace naučit cunnilingus olizováním displeje mobilního telefonu. Atraktivní téma virtuálního sexu je ovšem prozatím pouze čistě hypotetickou záležitostí. Simulovat lze běžně prozatím pouze vizuální vjemy, ale doteky či například vůně jsou hudbou vzdálené budoucnosti. Do velmi kontroverzní oblasti se aplikace virtuální reality dostává v okamžiku, kdy mluvíme o terapii nestandardních sexuálních preferencí. Je či není etické vytvářet aplikace, ve kterých budou sledovat případní zájemci sex s malými dětmi, a které tak budou minimalizovat riziko, že své chutě pak budou ventilovat v reálném světě?
I ty můžeš být Hamletem
Problémem (do budoucnosti ne nepřekonatelným) je také propojení virtuální reality s umělou inteligencí. Jindřich Skeldal z agentury Misterine představil aplikaci Theatre VR, která umožní uživateli, aby se stal hercem v divadelní hře. Prostě si nasadíte virtuální přilbu, přenesete se na jeviště divadla a ocitnete se v roli například Hamleta (z této hry byla ostatně předvedena krátká šestiminutová ukázka).
Nemůžete si ovšem dělat, co chcete, a chovat se jako reálný herec. Dialogy jsou naskriptované, a pokud se od daných přesných formulací odchýlíte, program se zastaví a nepustí vás dál. Svoboda volby tedy de facto v herním arkádovém modu neexistuje – můžete se ale připojit na virtuální jeviště s několika kamarády a pak už můžete hrát divadlo, jak se vám zlíbí, což pak už ale nemusí mít s Hamletem nic společného.
Ony desítky let nejsou zase až tak daleko. A daleko není doba, kdy se do virtuální reality dostanou i doteky a vůně.
Pro marketing divadel to skýtá opravdu velmi atraktivní možnosti, reálný virtuální zážitek ovšem bude záviset na rozvoji technologie umělé inteligence. Bylo by hezké, kdyby "spoluherci" dokázali interaktivně reagovat jako například Alexa od Amazonu nebo Siri od Apple. Kdy by se to mohlo povést? „Mohou to být až desítky let,“ říká Jindřich Skeldal z agentury Misterine.
Jenže ony desítky let nejsou zase až tak daleko. A daleko není doba, kdy se do virtuální reality dostanou i doteky a vůně. Vizionáři to nikdy neměli jednoduché, ale jejich vidění do budoucnosti umožňuje masové šíření technologií, které předbíhají svoji dobu.
foto: Shutterstock, zdroj: Czech VR Fest