fbpx

Když si sešroubujete stůl, i kdybyste kleli, máte k nábytku emocionální pouto

Zveřejněno: 6. 2. 2018

Málokdo ovlivnil anglický způsob bydlení víc než neúnavný inovátor, revolucionář prodejních taktik a vyhlášená držgrešle ze Švédska, nedávno zemřelý Ingvar Kamprad. Když údajně sledoval kolegu, jak odšrouboval nohy od stolu, aby se mu vešel do auta, přišel na nápad prodávat nábytek rozložený v krabicích, aby si ho zákazník doma sám složil.

Jeho náklaďáky tak přestaly "vozit vzduch". Kamprad fantasticky ušetřil, stal se jedním z deseti nejbohatších mužů světa a připravil partnerským párům brutální zkoušku jejich vztahu. Všichni totiž známe moment: „Do háje, nemůžu to zkompletovat, i když jsem na předposledním kroku č. 23, protože jsem u kroku č. 4 použil nesprávný šroub...” 

Nás jednou musel zachránit švagr, protože třetí kompletaci rodinného stolu by naše mladé manželství neustálo. A když jsme se stěhovali, tak raději bez stolu, který jsme si nesmírně oblíbili. Máloco zmasakruje nervovou soustavu víc než pokus dát znovu dohromady nábytek z IKEA rozklepaný stěhováním (a to i v případě, že máte přístup k návodu na jeho znovusešroubování a všechny díly). 

Kamprad, který se ve svých dvaceti letech intenzivně zajímal o nacistickou ideologii, zjevně vyhmátl v globální populaci silné sadomasochistické sklony. Cathrine Jansson-Boydová, britská psycholožka a autorka knih o psychologii zákazníků, tvrdí, že i negativní emoce spojené s nákupem (a montováním) vedou zákazníka k tomu, aby zkušenost opakoval a nechal se znovu a znovu vytáčet brutální návštěvou nekonečných regálů IKEA, kde je všechno kromě položky, co se právě snažíte lokalizovat. 

Nechoďte pryč, dejte si masové koule...

Jednosměrný systém hraje na smysly zákazníka: může sice zvolit zkratku, ale pak riskuje, že neuvidí obzvlášť zajímavé věci. V nabídce je pár neodolatelně levných kousků, které zákazníka táhnou do obchodu a pak svedou k nákupu dražšího zboží a ke konečnému prozření, že (přestože jel původně pro svíčky a ubrousky) když se konečně vynoří na parkovišti, má obrovský vozík plný...

To, že si člověk může na všechno sáhnout, údajně psychologicky zvyšuje jeho pocit vlastnictví – a tím pádem pravděpodobnost, že věc přihodí do vozíku spletitou cestou k pokladnám. Navíc Kamprad začal nabízet jídlo ve svých prodejnách, protože nechtěl, aby obrovským obchodem bloumajícím zákazníkům vyhládlo. 

Málokterý začátečník v hnízdění se obejde bez výletu do IKEA. Jednu z jejich skříní měl v kuchyni v Downing street dokonce i David Cameron, když byl premiérem. Švédovi Kampradovi, který si pořizoval oblečení na bleším trhu a škudlil i na holičích, se podařil jeho cíl: změnit život mnoha lidí. Jeho lstivé a ještě relativně nedávno neslýchané prodejní praktiky dnes kopírují obchodníci všude na světě.

foto: Profimedia

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...