fbpx

Když si sešroubujete stůl, i kdybyste kleli, máte k nábytku emocionální pouto

Zveřejněno: 6. 2. 2018

Málokdo ovlivnil anglický způsob bydlení víc než neúnavný inovátor, revolucionář prodejních taktik a vyhlášená držgrešle ze Švédska, nedávno zemřelý Ingvar Kamprad. Když údajně sledoval kolegu, jak odšrouboval nohy od stolu, aby se mu vešel do auta, přišel na nápad prodávat nábytek rozložený v krabicích, aby si ho zákazník doma sám složil.

Jeho náklaďáky tak přestaly "vozit vzduch". Kamprad fantasticky ušetřil, stal se jedním z deseti nejbohatších mužů světa a připravil partnerským párům brutální zkoušku jejich vztahu. Všichni totiž známe moment: „Do háje, nemůžu to zkompletovat, i když jsem na předposledním kroku č. 23, protože jsem u kroku č. 4 použil nesprávný šroub...” 

Nás jednou musel zachránit švagr, protože třetí kompletaci rodinného stolu by naše mladé manželství neustálo. A když jsme se stěhovali, tak raději bez stolu, který jsme si nesmírně oblíbili. Máloco zmasakruje nervovou soustavu víc než pokus dát znovu dohromady nábytek z IKEA rozklepaný stěhováním (a to i v případě, že máte přístup k návodu na jeho znovusešroubování a všechny díly). 

Kamprad, který se ve svých dvaceti letech intenzivně zajímal o nacistickou ideologii, zjevně vyhmátl v globální populaci silné sadomasochistické sklony. Cathrine Jansson-Boydová, britská psycholožka a autorka knih o psychologii zákazníků, tvrdí, že i negativní emoce spojené s nákupem (a montováním) vedou zákazníka k tomu, aby zkušenost opakoval a nechal se znovu a znovu vytáčet brutální návštěvou nekonečných regálů IKEA, kde je všechno kromě položky, co se právě snažíte lokalizovat. 

Nechoďte pryč, dejte si masové koule...

Jednosměrný systém hraje na smysly zákazníka: může sice zvolit zkratku, ale pak riskuje, že neuvidí obzvlášť zajímavé věci. V nabídce je pár neodolatelně levných kousků, které zákazníka táhnou do obchodu a pak svedou k nákupu dražšího zboží a ke konečnému prozření, že (přestože jel původně pro svíčky a ubrousky) když se konečně vynoří na parkovišti, má obrovský vozík plný...

To, že si člověk může na všechno sáhnout, údajně psychologicky zvyšuje jeho pocit vlastnictví – a tím pádem pravděpodobnost, že věc přihodí do vozíku spletitou cestou k pokladnám. Navíc Kamprad začal nabízet jídlo ve svých prodejnách, protože nechtěl, aby obrovským obchodem bloumajícím zákazníkům vyhládlo. 

Málokterý začátečník v hnízdění se obejde bez výletu do IKEA. Jednu z jejich skříní měl v kuchyni v Downing street dokonce i David Cameron, když byl premiérem. Švédovi Kampradovi, který si pořizoval oblečení na bleším trhu a škudlil i na holičích, se podařil jeho cíl: změnit život mnoha lidí. Jeho lstivé a ještě relativně nedávno neslýchané prodejní praktiky dnes kopírují obchodníci všude na světě.

foto: Profimedia

Tipy redakce

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.