K čemu je dobrý neutrální web, proč je riskantní o něj přijít a jak možná znovu oceníme hodnotu informací. To popisuje Hana de Goeij ve svém dalším sloupku o technologiích budoucnosti.
Surfuju internetem, stránky naskakují jedna za druhou, hezky jako kuřátka na hřadu, poslušně, zvolenou rychlostí, za jejíž zvýšení ze mne občas poskytovatelé připojení chtějí vylákat nějakou tu korunu navíc. Surfuju na síťově neutrálním webu.
Síťová neutralita je princip, který zakazuje poskytovatelům internetu rozlišovat mezi daty, která uživatel stahuje. Všechna data si mají být rovna. Operátor tak dosud nesměl například zpomalit videa z YouTube, aby tím podpořil svou vlastní videoslužbu. Nemohl ani požadovat peníze navíc nad rámec paušálu za přístup na určité stránky. To vše ve Spojených státech přestalo krátce před koncem roku platit. Je poměrně brzy, abychom hodnotili konkrétní dopady. I kvůli tomu, že opatření musí projít následnými kroky amerického legislativního procesu a má potenciál se zadrhnout. Jen tedy několik postřehů.
Internet si zřejmě definitivně rozparcelují velcí hráči jako Google, Facebook či Amazon, pro které bude dohoda s poskytovateli dosažitelná jednodušeji než pro stránky beze jména či kmenové příslušnosti (rozuměj k jednomu z gigantů). Uživatel si bude muset dříve nebo později také vybrat, ke kterému kmenu patří, nebo bude nenápadně vmanévrován do náruče toho, který bude mít nejschopnější vyjednavače a zajistí svému obsahu nejhladší průchod útrobami telekomunikačních sítí. To také znamená, že start-upy všeho druhu mohou mít do budoucna cestu ještě trnitější. Ostatně výše zmíněné velké firmy proti zrušení síťové neutrality nijak zvlášť neprotestovaly.
Velké firmy mohou uživatelům v USA "předžvýkat", na co se budou na internetu dívat. Kdy tato móda dorazí k nám?
Kdo rozhoduje, co budeme vědět
Lidé technologicky mnohem zdatnější než já vyslovili myšlenku, že z webu se může v budoucnu stát spíše něco jako kabelová televize, dostanete obsah, za který si zaplatíte. Demokratizace přístupu k informacím, za niž byl world wide web vzýván, vezme za své. Ne že by tedy dnes byl web bůhvíjak demokratický.
Kdo je Google a jemu podobní, aby za mne rozhodoval, co mne bude napříště zajímat? Personalizovaný obsah nepovažuji za nijak zvlášť přínosný a už vůbec ne personalizované vyhledávání, které nás uzavírá do bublin. Už nyní je nám servírováno, jaký obsah budeme číst.
Na druhou stranu je možné, že si znovu začneme uvědomovat hodnotu informace a fakt, že za ty hodnotné je normální platit. Nějak jsme na to s příchodem technologií a jejich původní bohulibé myšlenky o demokratickém přístupu k informacím pro všechny pozapomněli. S přístupem jde totiž ruku v ruce šíření. Stálo to život mnohá média a nás zaplavily fake news.
foto: Pexels.com, zdroj: Financial Times
