Utajené adopce. Paralelní rodiny. Lékaři, kteří bez vědomí pacientek používali vlastní sperma. Anonymní dárci spermatu a vajíček. Lidé, kteří netuší, že mají desítky biologických sourozenců. Podobné příběhy ukazují, kolik kostlivců už vylezlo ze skříní, ve kterých měli zůstat zavření. Klíčem k jejich zámkům byly DNA testy.
Stačí trochu slin do plastové zkumavky a za pár týdnů můžete zjistit, že váš otec není vaším biologickým otcem. Že žena, která vás porodila, použila darované vajíčko. Že máte třicet sourozenců, o kterých jste nikdy neslyšeli. Nebo že člověk, se kterým chodíte, patří mezi ně.
České sperma? Ne nutně
Spermabanka není státní instituce, do které by každá země ukládala sperma svých vlastních dárců. Darované sperma uchovávají a distribuují jak specializované spermabanky, tak centra asistované reprodukce. A materiál nemusí zůstat v zemi, kde byl odebrán.
Česká centra musejí Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) každoročně hlásit, jak s reprodukčními buňkami nakládají. U spermií a vajíček se sleduje například počet dárců a odběrů, množství zpracovaného a uskladněného materiálu nebo jeho distribuce do dalších zařízení. Jeden dárce přitom může absolvovat více odběrů, takže počet odběrů nelze zaměňovat s počtem dárců.
„Chci modrookého blonďáčka“ tedy není nadsázka, i když ani „správně vybraný‟ fenotyp dárce neznamená, že výsledné dítě bude mít stejné vlastnosti.
A eviduje se také dovoz a vývoz reprodukčních buněk přes české hranice. Centra vykazují sperma, vajíčka a embrya přijatá ze zahraničí nebo odeslaná do zahraničí a uvádějí také zahraniční zařízení, odkud materiál pocházel nebo kam zamířil.
Chcete modrookého blonďáčka? Stačí zaškrtnout kolonku
Proč ale sperma vůbec cestuje přes hranice? Jedním z důvodů je prostý fakt, že z dárcovství vznikl mezinárodní trh. Velké spermabanky nabízejí stovky dárců a jejich vzorky posílají na kliniky do dalších zemí.
Například Prague Fertility Centre, které patří mezi pět nejnavštěvovanějších center asistované reprodukce v Česku podle výroční zprávy za rok 2025 přijalo spermie od šesti dalších českých pracovišť a také ze zařízení na Slovensku, v Nizozemsku a Německu. Sperma zároveň distribuovalo do dalších českých center i do zahraničí.
Výběr přitom může na první pohled připomínat katalog. V aktuální databázi European Sperm Bank je téměř tisíc dárců a zájemci je mohou filtrovat podle barvy očí a vlasů, výšky, odstínu kůže, etnického původu a dalších vlastností. V profilech se dají dohledat informace o jejich vzdělání a zájmech, zdravotní a rodinnou anamnézu, fotografie z dětství, hlasové nahrávky nebo vlastnoručně napsaný vzkaz.
„Chci modrookého blonďáčka“ tedy není nadsázka, i když ani „správně vybraný‟ fenotyp dárce neznamená, že výsledné dítě bude mít stejné vlastnosti – jeho genetická výbava pochází od obou biologických rodičů a dědičnost mnoha znaků je složitější.
Ale kolik dětí může mít jeden dárce?
Jedno darování rozhodně neznamená jedno dítě. Sperma jednoho muže lze rozdělit do více dávek, zmrazit a použít pro několik příjemkyň. Pokud navíc putuje přes hranice, mohou biologické děti stejného dárce vyrůstat v různých zemích, stovky nebo i tisíce kilometrů od sebe.
Neexistuje žádný závazný celosvětový limit počtu dětí jednoho dárce.
Než se dárce do podobného systému vůbec dostane, musí projít poměrně přísným výběrem. Podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, může být v Česku anonymním dárcem spermatu muž ve věku od 18 do 40 let. Podle vyhlášky č. 422/2008 Sb. se pak posuzuje jeho zdravotní stav, lékařská a rodinná anamnéza i rizikové chování. Povinné je vyšetření na HIV, hepatitidu B a C a syfilis, u dárců spermatu také na chlamydie. Součástí jsou rovněž genetická screeningová vyšetření zaměřená na některá dědičná rizika.
A teď to nejzajímavější: Neexistuje žádný závazný celosvětový limit počtu dětí jednoho dárce. Proto si mezinárodní spermabanky stanovují také vlastní pravidla.
European Sperm Bank u většiny dárců stanovuje maximum 75 rodin, v nabídce jsou ale také dárci s výrazně nižšími limity – 25, 15, pět, nebo dokonce jediná rodina. Pozor, slovo rodina je podstatné. Limit 75 rodin neznamená 75 dětí. Pokud některé rodiny využijí stejného dárce při početí více potomků, může být počet jeho biologických dětí ještě vyšší.
Vzniká tak poněkud paradox: člověk může celý život vyrůstat jako jedináček, a přitom mít po světě desítky biologických sourozenců, o jejichž existenci nemá tušení.
Pravděpodobnost, že se dva z nich náhodou potkají, zamilují se do sebe a nebudou vědět, že mají společného biologického otce, zůstává velmi malá. Ale není nulová.
Muž, který zplodil stovky dětí
Nizozemec Jonathan Jacob Meijer začal darovat sperma v roce 2007 a postupně využíval několik klinik, spermabank i soukromé dárcovství. Když se jeho případem v roce 2023 zabýval soud v Haagu, dospěl k závěru, že z jeho spermatu vzniklo přibližně 550 až 600 dětí. Tehdejší nizozemská pravidla přitom stanovovala maximum 25 dětí ve dvanácti rodinách od jednoho dárce, jak píše The Guardian.
Reklama
Soud Meijerovi další dárcovství zakázal. Konstatoval, že děti se ocitly v obrovské příbuzenské síti se stovkami polovičních sourozenců, kterou si jejich rodiče nevybrali. Za dostatečně pravděpodobné považoval také možné psychosociální důsledky, včetně problémů spojených s identitou a obav z incestu.
A tahle obava není jen teoretická.
Chodila se svým bratrem. Nevěděla o tom
Američanka Victoria Hill si v roce 2020 nechala analyzovat DNA ze vzorku slin, původně kvůli zdravotním problémům. Databáze jí ale začala ukazovat neznámé poloviční sourozence. Postupně zjistila, že lékař, který pomáhal jejím rodičům s početím, použil při inseminaci její matky vlastní sperma bez jejího vědomí a souhlasu.
Ale překvapením ještě nebyl konec. V roce 2023 Victoria zjistila, že matka jejího expřítele podstoupila léčbu neplodnosti u stejného lékaře. Analýza DNA Victoriina expřítele potvrdila, že je jejím biologickým polovičním bratrem, stejně jako jeho dvojče. Podle posledních informací z března 2026 měl lékař Burton Caldwell takto zplodit nejméně 23 potomků.
Právě pro vztahy, jako byl ten Hillové, se používá označení accidental incest – neúmyslný incest mezi biologickými příbuznými, kteří o svém příbuzenství nevědí. Vzácnost? Ano. Případ Victorie Hill ale ukazuje, že už nejde jen o hypotetickou zápletku.
