Tereza Kaňková se začala o přírodní stavitelství zajímat už během studia na ČVUT. Později si pak kromě doplňování vzdělání vymyslela i vlastní projekt. „Abych mohla tyto stavby kvalitně navrhovat, potřebovala jsem osobní zkušenost. Pak se naskytl pozemek. V zimě jsem tedy hodila pár čar na papír a na jaře začala budovat základy,“ říká.
Jak dlouho stavba trvala? A kolik lidí se na ní podílelo?
Stavba trvala bezmála čtyři roky, a to hlavně proto, že nebyla mou prioritou. Nic mě netlačilo. „Slamáček“ má vnitřní výměru asi sedmnáct metrů čtverečních plus patro na spaní šest metrů čtverečních. Musel se vejít do pětadvaceti metrů čtverečních zastavěné plochy a pěti metrů výšky, abychom nemuseli žádat o stavební povolení. Je tam relativně prostorná kuchyň, koupelnička a otevřený obývací prostor.
foto: Antonín Malý
Se stavěním mi pomáhala celá řada lidí – moji kamarádi, pracovní kolegové a v neposlední řadě také rodina, která mi mimo jiné poskytla pozemek. Všem patří velký dík.
Takže svépomocí jste zvládli většinu prací. Na co jste volali odborníky?
Externisty jsem si zvala na vodu, elektriku a komín. Můj kolega je tesař, takže mi pomohl s konstrukcí, a vzal si na starost i foliovou krytinu.
A na kolik vás to před deseti lety vyšlo?
Náklady jsem pečlivě zapisovala a dostala jsem se na částku necelých 300 tisíc včetně vybavení. Nutno ale říct, že od té doby šly ceny na stavebním trhu rapidně nahoru. Dnes by to byl tak dvojnásobek, ne-li víc. Také jsem vybírala spíše low-cost variantu, zlaťáky mi zrovna v kapse necinkaly.
Jaké základní materiály jste při stavbě použili?
Nosná konstrukce domu je z dřevěných fošen, mezi které jsou vkládány jednotlivé balíky slámy. Na slámě je pak zevnitř i zvenku hliněná omítka. Střecha je plochá s foliovou krytinou. Vybírala jsem především přírodní materiály, takže veškeré tepelné izolace jsou z přírodních vláken – len, konopí, dřevovlákno. V interiéru převládá dřevo a omítky hliněné i vápenné v různých podobách.
Při stavbě jste jako hlavní technologii využili slámování. Proč jste si vybrali právě tuto metodu a jaké má výhody?
Slaměné domy se mi líbily odjakživa, protože je to úžasně jednoduchý koncept. Žádné složité skladby konstrukcí jako u dřevostaveb. U této technologie se snoubí funkce tepelně izolační a akumulační, doplněná o skvělou paropropustnost.
foto: Antonín Malý
Není tam žádná folie, kde se může vysrážet voda a jejíž životnost je diskutabilní. A navíc je možné stavět ze skutečně lokálních zdrojů. Já měla slámu, dřevo a hlínu z okruhu deseti kilometrů. Takto v mých představách vypadá ekologicky udržitelná architektura. Navíc spoustu prací zvládne člověk sám. Nutno ale dodat, že to vyžaduje moře času.
Přesto když mluvíte o slámě a hlíně, spoustu lidí napadne, jak je to s životností a vhodností do našich klimatických podmínek…
Pokud dobře promyslíte detaily a budete předcházet styku konstrukce s vodou, tak není důvod, aby dům degradoval. Nejstarší dochované domy ze slámy jsou staré 100 let a víc. Do našich podmínek jsou ideální. Doporučuji však fasádu dělat vápennou, nikoliv hliněnou.
Máte běžné přípojky na elektřinu, vodu a plyn? A jak dům vytápíte?
Mám přípojku elektriky a vody, vařím na plynové bombě. Vytápím kuchyňským sporákem na dřevo, což mi naprosto stačí. Stěny dobře izolují i akumulují. Podcenila jsem ale zateplení podlahy. Pod podlahou je otevřený prostor a v zimě je mi chladno od nohou.
Ještě něco byste teď s odstupem deseti let udělala jinak?
Dnes bych dělala jinak snad úplně všechno. Prvně bych založila stavbu na poctivých základech. Já mám jen velké čedičové kameny, které ale časem trochu sedají. Pak bych zvolila jako obvodovou konstrukci prefabrikované slaměné panely. Jsou sice dražší, ale ušetří vám spoustu času v následných krocích. Také bych změnila dispozici – spaní bych dala dolů, a naopak obytnou část se stolem a gaučem do patra, kde se drží více tepla.
Tereza Kaňková
Vystudovala ČVUT, magisterský obor Budovy a prostředí. Už během studia ji zaujalo přírodní stavitelství, kterému se po absolvování školy začala naplno věnovat. V současnosti se specializuje především na realizaci hliněných omítek. Přírodní stavitelství vnímá jako udržitelnou cestu nejen ve vztahu k přírodě, ale také k člověku, protože zdravé vnitřní prostředí považuje za zásadní pro kvalitu života.
Mám teď mnohem více zkušeností a vím, že čas jsou peníze. Určitě bych chtěla mít postaveno za jednu sezonu. Také bych si pozvala zkušené řemeslníky. Práci odvedou rychleji a také poradí se spoustou detailů, které vám jako laikovi, byť z oboru, nedojdou. Za materiály si ale stojím, byla to skvělá volba.
Jaké jsou podle vás největší výhody přírodního domu oproti běžné novostavbě?
Hlavní výhodu vidím v tom, že je dům zdravý. V dnešní době trávíme v interiéru výrazně více času než venku. Měli bychom tedy přemýšlet o tom, čím se obklopujeme a jak to na nás působí. Přírodní materiály jsou pro mě jasná volba pro zdravý životní styl. Také se v těchto domech cítíte opravdu příjemně – jak na těle, tak na duši.
Kdyby si někdo podobný dům chtěl svépomocí také postavit, s čím musí počítat?
Krom zručnosti potřebujete spoustu síly, elánu a organizační schopnosti. Dále si musíte obstarat celou řadu nářadí, které vám zjednoduší práci. Pokud se pro takovou akci rozhodnete, doporučuji si práci někde vyzkoušet, jít na brigádu k lidem, kteří právě staví.
foto: Antonín Malý
Také se ptát na rozpočty. Spoustu lidí má, stejně jako já na začátku, nereálné představy. Pokud jste ženy stavitelky, tak vřele doporučuji najít si ke stavění chlapa. Opravdu se hodí, věřte mi. Je to náročné.
Když se dnes ohlédnete zpět, jste v domě spokojená? Splnil vaše očekávání?
Určitě. Je zde vše, co potřebuji – prostorné spaní, poměrně velká kuchyně, místo pro odpočinek, jídelní stůl a koupelnička. V domě nemám záchod, musím chodit na kadibudku, což je trochu diskomfort. Vedle je prostorná garáž, kam odkládám nářadí na zahradu a veškeré pracovní nástroje, ale také kolo a lyže. V minulých letech přibyla zastřešená terasa, která mi minimálně v létě rozšiřuje dům o jednu velkou místnost. Také to učí určitému minimalismu, což mi vyhovuje. Takže i po letech bydlím ve slamáčku ráda a neměnila bych.
Reklama
