Jak víme, muži jsou na svou „chloubu“ velmi často hrdí podobně jako na svůj mozek, a možná proto se (zejména ty zraněné) ženy mnohdydomnívají, že onu část těla muži používají na myšlení více než mozek k tomu určený. Pouze pár dní stará studie ale osvětluje proč. A je to čtení vskutku zajímavé.
Petrův „stín“ v šatně
Petr (34) je prototypem úspěšného muže 21. století. Má skvělou práci, běhá maratony a jeho partnerka ho miluje. Přesto má Petr v hlavě „stín“, který ho pronásleduje od čtrnácti let. Tehdy v šatně po fotbale poprvé uviděl spolužáka, který dole vypadal... no, prostě od té doby si Petr nese v hlavě měřítko, kterému nikdo, snad kromě pornoherců a příslušníků některých národů, nemůže stačit.
Dospělý gorilí samec má v erekci penis dlouhý jen asi tři až čtyři centimetry. Šimpanzi jsou na tom o něco lépe, ale stále hluboko pod lidským průměrem.
Jeho posedlost velikostí neznamená, že by mu v ložnici něco nefungovalo. Je o pocitu, že mu chybí ten nejdůležitější „odznak maskulinity“. A Petr není sám. Mužská fixace na rozměry je globální fenomén, který pohání miliardový průmysl s doplňky stravy a pochybnými procedurami. Ale co kdybychom Petrovi řekli, že jeho výbava je už teď evolučním zázrakem, který by mu i pětisetkilová gorila jen tiše záviděla?
Evoluční bizár: Gorilí trapnost vs. lidská pýcha
V říši primátů jsme my lidé naprostí exoti. Podívejte se na gorilu. Je to hora svalů, symbol hrubé síly a dominance. Přesto má dospělý gorilí samec v erekci penis dlouhý jen asi tři až čtyři centimetry. Šimpanzi, naši nejbližší příbuzní, jsou na tom o něco lépe, ale stále hluboko pod lidským průměrem.
Navíc většina savců, včetně šimpanzů, má v penisu kost zvanou baculum či pyjová kost. Lidé ji během evoluce ztratili. Naše schopnost dosáhnout erekce závisí čistě na hydraulice, tedy na průtoku krve. Proč se příroda zbavila spolehlivé kosti a nahradila ji tak složitým a křehkým systémem? A proč stvořila homo sapiens tak „velkoryse“ obdařené?
Co ženy doopravdy vidí a co muži ignorují
Vědci z University of Western Australia vytvořili 343 digitálních 3D modelů mužů. Nešlo o žádné krasavce, ale o bezhlavé figury, u kterých se měnily tři parametry: výška, tvar těla (od „hrušky“ po „V“) a velikost penisu v klidovém stavu (v rozmezí 5 až 13 cm). Tuto „přehlídku“ pak nechali ohodnotit více než 800 účastníky.
Výsledky jsou pro muže jako Petr osvobozující i mírně matoucí. Ženy v testu skutečně preferovaly větší rozměry, ale, a to je to důležité, jen do určitého bodu. Ono, buďme upřímné, až moc je někdy opravdu těžké pojmout a může to být spíše na škodu. Existuje ale něco, čemu vědci říkají „klesající výnosy“. Jistě, je to termín spíše ekonomický, ale lze jej aplikovat i na biologii. Vysvětleme si to na úplně banálním příkladu s jídlem: Když máte velký hlad, první sousto pizzy je naprostá extáze (vysoký výnos). Páté sousto je pořád super, ale už vás tolik „neohromí“. A u desátého sousta už jste sytí a další kousek vám přinese jen minimální nebo nulové potěšení navíc. Výnos (požitek) začíná klesat, i když investice (jídlo) pokračuje.
Když měli muži hodnotit, jak moc by se mužem s konkrétní figurou cítili v boji ohroženi, nehrála roli pouze výška postavy a šířka ramen, ale také – ano, velikost penisu.
Stejně tak to fungovalo u hodnotících žen: jakmile se velikost penisu dostala nad průměr, subjektivní atraktivita figury už dál nerostla. Mnohem důležitější pro ně byl celkový vazebný efekt, kde velikost penisu fungovala jen jako „zesilovač“. Pokud byl muž vysoký a měl široká ramena, tedy onu pověstnou a vytouženou postavu do V či do obráceného trojúhelníku, větší rozměry penisu jeho atraktivitu podpořily. U muže s postavou hrušky však obří moudí na atraktivitě nepřidalo téměř nic.
Vědci u testovaných žen zjistili přesně tento vzorec:
- Nárůst z podprůměru na průměr: Tady byl „výnos“ obrovský. Postava s průměrnou velikostí byla hodnocena jako mnohem atraktivnější než ta velmi malá.
- Nárůst z průměru na mírný nadprůměr: Atraktivita stále stoupala, ale už ne tak prudkým tempem.
- Extrémní velikosti: Tady narazili na bod zlomu. Přidání dalších centimetrů už nevedlo k žádnému zvýšení bodového hodnocení. Pro ženy v testu už to zkrátka nebylo „víc sexy“, ale spíše neutrální, nebo dokonce nepraktické.
V ekonomii by se řeklo, že mezní užitek, zde tedy přidaná hodnota každého dalšího centimetru, klesá k nule. Pro Petra z našeho příběhu je to ta nejlepší zpráva, protože existuje hranice, za kterou už „větší“ nikoho neoslní víc než „standardní“.
A pak tu máme ještě jeden vtipný postřeh z výzkumu: Muži v testu konzistentně přeceňovali, jak moc na velikosti ženám záleží. Mysleli si, že pravidlo „čím víc, tím líp“ platí bez omezení. Zdá se, že muži jsou ve svých přirozeních ztraceni daleko více než my ženy.
„Hele, on má větší meč!“
Studie přinesla i jeden průlomový objev. Tedy první empirický důkaz, že muži hodnotí své rivaly podle jejich výbavy. Když měli muži hodnotit, jak moc by se mužem s konkrétní figurou cítili v boji ohroženi, nehrála roli pouze výška postavy a šířka ramen, ale také – ano, velikost penisu.
Vědci to vysvětlují evoluční psychologií. V dobách před vynálezem kalhot byl penis viditelným signálem. Větší rozměry mohly signalizovat vyšší hladinu testosteronu, lepší zdraví a vyšší postavení. Muž s velkým penisem byl zkrátka „vizuálně nebezpečnější“, což mohlo odradit útočníky ještě předtím, než došlo k první ráně.
Proč tedy nemají kosti aneb vtipná odbočka k hydraulice
Někteří vědci se domnívají, že ztráta penisové kosti byla evolučním „detektorem lži“. Erekce závislá čistě na krvi je totiž extrémně citlivá na stres. Pokud je muž nervózní, vystrašený nebo nemocný, jeho tělo vyplaví adrenalin, který krev z genitálií odvede do svalů. V ložnici pak obvykle následuje ujištění, že „se to může stát každému“.
Reklama
Erekce bez kosti je tedy certifikátem klidu a zdraví. Je to zpráva pro partnerku: „Jsem v takové pohodě a tak zdravý, že si můžu dovolit poslat krev sem, a ne do nohou k útěku.“ Lidský penis je tedy v podstatě velmi upřímný biologický barometr.
Když se evoluce zmenší
Každý muž zná ten trapný moment po skoku do studeného bazénu nebo při velké trémě. Angličtina pro to má krásný výraz shrinkage neboli smrštění. Z evolučního hlediska jde o geniální mechanismus ochrany. Tělo zkrátka usoudí, že v mrazu není čas na parádu, a zatáhne vše důležité blíž k teplu jádra.
Kdyby si muži jako Petr uvědomili, že jejich tělo je jen chytrý stroj, který optimalizuje přežití, možná by se na své moudí dívali s větší láskou. Naše anatomie není estetická soutěž, ale výsledek milionů let ladění detailů, které měly samcům zajistit přízeň žen a respekt u mužů.
Epilog: Lekce pro Petra
Petr se nakonec se svou „posedlostí“ vyrovnal. Pomohlo mu pochopení, že evoluce nehledala ideál z titulní strany magazínu, ale funkční celek. Zjistil, že pro jeho partnerku je mnohem důležitější jeho smysl pro humor a to, jak se cítí v jeho náručí, než to, jaké hodnoty by naměřil v laboratoři v Austrálii.
Lidský penis je unikát. Je to symbol naší cesty od pralesních opic k bytostem, které o své intimitě dokáží psát články. A i když nám evoluce nadělila největší výbavu mezi primáty, to nejdůležitější, co nás od nich odlišuje, se stále skrývá o pár desítek centimetrů výše, v našem mozku a schopnosti milovat.
