Třiadvacetiletý Adam má všechno, co by si mladý muž v jeho věku mohl přát. Skvělou práci v IT, předplatné v luxusním gymu a smartphone plný seznamek, kde se mu nebývale daří. Je takovým prototypem jeho generace. Jako Adam by chtěl být každý.
Adam přesto neměl pohlavní styk už více než rok a to je i důvod, proč chce zůstat anonymní. „Není to tak, že bych nechtěl,“ krčí rameny, „ale představa celého toho rituálu – psaní si, první rande, nejistota, jestli se jí líbím, strach z odmítnutí… je to prostě vyčerpávající. Večer si raději pustím Twitch nebo porno. Je to bezpečné, rychlé a bez následného vysvětlování.“
Adam není výjimkou. Je tváří fenoménu, který sociologové nazývají tichou krizí ložnic.
Generace v útlumu
Zatímco generace rodičů v osmdesátých letech dvacátého století prozkoumávala hranice sexuální svobody, Gen Z a mladší mileniálové brzdí. Podle studií publikovaných v Archives of Sexual Behavior mají lidé narození v devadesátých letech výrazně méně sexuálních partnerů než jejich předchůdci ve stejném věku. Data ukazují, že podíl sexuálně neaktivních mladých dospělých se za poslední dekádu téměř zdvojnásobil.
Lidské tělo nedokáže konkurovat algoritmicky přesnému střihu a dokonalému nasvícení.
Profesorka psychologie Jean Twenge upozorňuje, že technologie zásadně změnily způsob, jakým dospíváme. „Dnešní mladí lidé tráví mnohem více času o samotě ve svých pokojích, propojeni digitálně, ale izolováni fyzicky. Oddalují dospělost se vším, co k ní patří – včetně sexuality,“ uvádí. Dospívání se „bezpečně“ odehrává za obrazovkou, kde nehrozí trapné ticho ani tělesné nedostatky.
Koktejl úzkosti a antidepresiv
Důvodů pro sexuální půst je celá řada a tvoří toxický koktejl moderní doby. Na prvním místě je všudypřítomná úzkost. Žijeme v éře výkonu, kde i volný čas musí být produktivní. Sex vyžaduje zranitelnost, kterou si generace, zvyklá na filtry a pečlivě budované online identity, nemůže dovolit. Reálný kontakt je „příliš chaotický“, přesně tak, jak říká Adam.
K tomu se přidává masivní nárůst užívání antidepresiv (SSRI), jejichž častým vedlejším účinkem je právě snížení libida. Jak upozorňuje psychoterapeutka Esther Perel, technologie sice slibovaly více spojení, ale přinesly spíše paralyzující nadbytek možností. „Máme pocit, že za rohem je vždycky někdo lepší, někdo, kdo nás víc vzruší. Výsledkem je, že si nevybereme nikoho,“ vysvětluje Perel ve svých přednáškách o moderní intimitě.
Porno jako bezpečný přístav. Ale opravdu?
Pornografie se pro mnohé (muže i ženy) stala primárním zdrojem sexuálního vzrušení. Mozek, zahlcený extrémními podněty a okamžitým uspokojením, pak v reálné ložnici naráží na nudu. Lidské tělo nedokáže konkurovat algoritmicky přesnému střihu a dokonalému nasvícení. Digitální simulace je předvídatelná, zatímco skutečný člověk je riskantní.
Do roku 2050 budou vztahy s roboty naprosto běžnou, a pro mnohé dokonce preferovanou variantou soužití.
Investujeme svou erotickou energii do pixelů, protože je to energeticky méně náročné. Jenže s úbytkem fyzického kontaktu mizí i naše schopnost číst emoce, dotýkat se a budovat hluboké vazby.
Toto téma „digitálního půstu“ v ložnicích nabírá na obrátkách a dostává se do bodu, kdy už nejde jen o to, že spolu lidé nespí, ale že se na obzoru rýsuje náhrada, která neodmlouvá, nemá špatnou náladu a vypadá přesně podle vašich nejtajnějších představ.
Nahradí doteky chat(sex)boty?
Když už se zdálo, že dno sexuální recese bylo nalezeno v podobě nekonečného scrollování porna, přichází další fáze digitální evoluce: AI společníci a hyperrealističtí sex-roboti. Pokud je lidský kontakt pro generaci odkojenou internetem příliš „chaotický“, technologický průmysl nabízí řešení, které chaos eliminuje. Sex-bot totiž není jen o mechanickém uspokojení; je to zhmotněný algoritmus, který se učí vaše preference, zná vaše oblíbené filmy a nikdy vás neodmítne. Pro Adama a tisíce jemu podobných se tak otevírá úniková cesta, která však může být definitivní pastí na lidskou intimitu.
Rostoucí segment populace vykazuje ochotu navázat emocionální nebo sexuální vztah s umělou inteligencí, pokud tato entita dokáže simulovat empatii a porozumění. Tento posun od „nástroje“ k „partnerovi“ je v kontextu sexuální recese logickým vyústěním. Proč riskovat odmítnutí na Tinderu, když můžete mít doma bytost, která je naprogramována tak, aby vás uctívala? Jak uvádí expert na robotickou etiku doktor David Levy, autor knihy Love and Sex with Robots, do roku 2050 budou vztahy s roboty naprosto běžnou, a pro mnohé dokonce preferovanou variantou soužití.
Budoucnost bez doteků?
Stojíme na křižovatce. Na jedné straně je vize světa, kde je sexuální frustrace eliminována dokonalými stroji, na straně druhé hrozba naprostého odcizení. Pokud Adam vymění i tu poslední snahu o rande za předplatné k pokročilé AI partnerce, možná už nikdy nepocítí strach z odmítnutí, ale také nikdy nezažije ono nepředvídatelné, elektrizující napětí, které vzniká jen mezi dvěma živými lidmi. A ano, jistě namítnete i další bonus: Nebude se trápit...
Reklama
Takže ona sexuální recese a nástup sex-botů jsou dvě strany téže mince. Odrážejí naši rostoucí neschopnost snášet nepohodlí, které s sebou blízkost přináší. Možná, že jsme skutečně poslední generací, která se ještě dotýká se všemi těmi chybami, trapnostmi a potem, které k tomu patří. Pokud se však rozhodneme pro bezpečí silikonu a algoritmů, musíme se ptát, co nám z naší lidskosti vlastně zbude. Protože život bez rizika odmítnutí je sice bezpečný, ale ve své podstatě mrtvý.
Otázkou zůstává, zda je tato sexuální recese jen dočasným výkyvem, nebo novým normálem. Pokud se lidé přestanou dotýkat, ztratí jednu z nejzákladnějších forem komunikace, která nás definuje jako živočišný druh. Sex není jen o reprodukci nebo potěšení, je to nástroj regulace stresu a budování důvěry.
Adam z našeho příběhu si nakonec Tinder smazal. Udělal to poté, co si přečetl tento článek. Ne proto, že by si za těch pár dní našel přítelkyni, ale proto, že ho unavovalo „nakupování lidí“. Zatím se však do reálného světa flirtování nevrátil. „Možná jsme prostě jen generace, která se rozhodla, že blízkost je příliš drahá a nebezpečná,“ uzavírá. Pokud má pravdu, čeká nás budoucnost, která bude sice digitálně dokonalá, ale citově chladná, možná až mrazivá.
