Nejen rodiče teenagerů, ale i učitelé často tápou, co mladí vlastně říkají. Slova a zkratky, které létají ve zprávách, komentářích nebo během přestávek, mohou znít jako šifra. Když se ale ohlédneme zpět do doby, kdy jsme sami byli mladí, pravděpodobně si uvědomíme, že každá generace měla svůj vlastní slang a svá „hesla“, kterým ostatní nerozuměli. Tehdy to byly výrazy jako „poho“, „hustý“ nebo „voe“. Dnes jsou to „cringe“, „NPC“, „rizz“ nebo „no cap“.
Každý slang vyjadřoval příslušnost ke skupině, kreativitu i způsob, jak se vypořádat se světem, který je pro teenagery často stejně chaotický a rychlý jako pro jejich rodiče v devadesátkách a na prahu nového milénia.
Jazyk jako reakce na přetlak světa
Specifický jazyk generace Z zároveň reaguje na informační přetížení a globální nejistoty. Humor, sarkasmus či apatie, známá třeba jako „Gen Z stare“, fungují jako obranný mechanismus proti stresu a úzkosti. V pracovním a školním prostředí mladí upřednostňují jasnou, stručnou a efektivní komunikaci, která se vyhýbá formalismu. Jazyk této generace není anarchií češtiny, ale přirozeným a dynamickým vývojem komunikace, který spojuje digitální svět, sociální interakce a psychologické potřeby mladých lidí.
Kód, ke kterému chybí klíč
Ředitelka gymnázií Fostra Michaela Kašparová k tomu říká: „Jazyk dnešních středoškoláků působí na dospělé někdy jako kód, ke kterému chybí klíč. Studenti mísí češtinu s angličtinou, používají zkratky známé jen z internetových chatů, vkládají do vět odkazy na memy nebo seriály a celé to rámují emotikony či gify.“
Pokud studentům představíme rozmanitost jazyka jako výhodu, nabídneme jim dovednost, nikoli omezení. Slang a internetové zkratky patří do neformální komunikace, zatímco maturita, přijímací pohovor nebo akademická práce vyžadují jiný styl.
Zvenčí může jejich komunikace působit jako nový jazyk — rychlý, obrazný a silně kontextový. Pro mladé je to však samozřejmost a cítí se v něm stejně bezpečně, jako jsme se my kdysi cítili v tom svém. Tento jazyk navíc funguje jako zkratka: během několika slov dokáže sdělit složité emoce či situace.
Zajímavé je, že tento způsob komunikace často přesahuje hranice států. Český středoškolák dnes používá podobné výrazy a zkratky jako jeho vrstevník v Německu nebo jinde ve světě. V globalizovaném online prostoru se jazyk stírá a přejímá formy, které jsou mladé generaci univerzálně srozumitelné.
„Připomíná mi to dobu, kdy i my jsme měli svůj slang, jenže tehdy se šířil pomalu a spíše ústně, v menších skupinách. Dnes se nový výraz může objevit v pondělí na TikToku a o pár dní později už ho zná celá třída. To, co pro dospělé často působí jako šifra, je ve skutečnosti prostředek, jímž si mladí potvrzují sounáležitost a identitu,“ upřesňuje Kašparová.
Michaela Kašparová
Michaela Kašparová je zkušená pedagožka a manažerka. Dlouhodobě se profesně zaměřuje na vzdělávání dospívajících, má bohaté zkušenosti s vedením týmů a rozvojem školních programů. Před nástupem do funkce ředitelky gymnázií Fostra působila v jiných vedoucích pozicích ve školství. Je absolventkou Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a programu Lídr školy pro ředitele škol.
Jazyk jako sounáležitost i štít
Jazyk mládeže je také způsobem, jak potvrdit příslušnost ke skupině. Je to jejich podání ruky – použiješ stejnou zkratku, víš, na co ten druhý naráží. To, co dospělým připadá jako chaos, je pro mladé přesně propojená síť významů a obrazů.
Tento kód ale není jen hravý. Facilitátorka pro děti a dorost Klára Bauer Harazinová upozorňuje na jeho hlubší rovinu. Podle ní je jazyk mladých také štítem, způsobem, jak mluvit o věcech, které bolí. „Pomocí výrazů jako ‚sus‘, ‚L‘ nebo ‚flexit‘ mluví o šikaně, úzkostech, prvních láskách, traumatech a tlaku na výkon. Je to jazyk přežití,“ říká.
Stále více dětí žije v rozkolísaných rodinách, přechází mezi dvěma domovy a přizpůsobuje se prostředím, která se rychle mění. V takové realitě si vytvářejí jazyk, v němž je alespoň něco jejich – vlastní a bezpečné.
Není to recese, jen jiný svět slov
„Svému čtrnáctiletému synovi občas rozumím tak napůl,“ svěřuje se Alena z Prahy. Nestíhá rychlost jeho mluvy ani zkratky a slangy, které používá. „Vždycky mu říkám, ať na mě mluví česky. A on odpovídá, že mluví tak, jako všichni ostatní.“
Kvůli tomuto neporozumění mezi nimi vznikaly hádky. „A pak mi došlo, že to není žádný vzdor ani snaha mě vytočit. On je prostě tak naučený a je pro něj těžké přepnout na ‚normální‘ mluvu,“ vysvětluje. Právě otázka „Co to znamená?“ přitom podle odborníků často vytváří most mezi světy. Taková interakce mění dynamiku a otevírá prostor důvěry.
Klára Bauer Harazinová
Vztahová a rodinná mediátorka, facilitátorka a lektorka komunikačních dovedností. Zakladatelka vzdělávacího programu Meddix.
Podle Bauer Harazinové má slang mladých i svou odvrácenou stranu. „Na jednu stranu dodává odvahu a pocit, že někam patří. Na druhou stranu je to síto, které může člověka vyřadit. Kdo nechytí trendy, může být nepochopen, zesměšněn nebo vyobcován.“ V digitálním světě se přitom vše děje rychle a izolace může být tvrdší, než si dospělí uvědomují.
Problém není v jejich řeči, ale v nás
Obě odbornice se shodují, že jazyk mladých není problém sám o sobě. Problém je spíše v naší neochotě přistoupit k němu s pokorou. Pokud se nesmějeme tomu, čemu nerozumíme, ale ptáme se, vzniká důvěra. Tam, kde je důvěra, se mladý člověk nebojí mluvit jasně, delšími větami, bez zkratek. Jen potřebuje vědět, že ho někdo poslouchá i tehdy, když říká „lol“.
Jazyk mladých není výmyslem dneška. Naši rodiče měli své „boží“, my své „hustý“, jejich rodiče své „kabriolety“ a „žůžo“. Rozdíl je jen v rychlosti a ve způsobu šíření – dnes se jazyk mění přímo před očima. Bauer Harazinová dodává: „Právě proto potřebují mladí nový typ porozumění. Ne proto, že by byli jiní, ale protože svět kolem nich zrychlil tak, že někdy ani oni nestačí.“ Podle ní je důležité nebát se témat ani slov, vyvarovat se výrokům typu „To je blbost“ nebo „To tě přejde“ a neshazovat něco jen proto, že tomu nerozumíme.
Mezi spisovností a hravostí
Školy dnes stojí před otázkou, jak se k tomuto vývoji postavit. „Učitel by měl projevovat zájem o to, jak mladí komunikují, ale neměl by se snažit jejich jazyk napodobovat. Studenti to okamžitě poznají,“ upozorňuje Kašparová. Důležité je ukazovat, že různé jazykové roviny mají různé funkce.
Pokud studentům představíme rozmanitost jazyka jako výhodu, nabídneme jim dovednost, nikoli omezení. Slang a internetové zkratky patří do neformální komunikace, zatímco maturita, přijímací pohovor nebo akademická práce vyžadují jiný styl.
Kašparová připomíná, že když studentům ukážeme, že ovládání více jazykových rejstříků je výhoda, rychle pochopí, že je to něco jako hrát na dva hudební nástroje. Každý má jiné využití, dohromady však tvoří širší paletu. Škola by proto měla respektovat jejich jazyk jako součást identity, ale zároveň je vést k osvojení spisovnosti, která je v životě nezbytná.
Reklama
