Začalo to nevinně. Nejsem už -teen ani žádný vrcholový sportovec a do posilky nosím normální tenisky. Viděla jsem na internetovém bazaru běžný inzerát na boty, jenže ony stály 80 tisíc. Použité, s popisem „Položka byla rozsáhle používána a vyskytují se vady“. Mám ráda značky a ráda si za módu připlatím, ale tohle? Nevěřila jsem, že je to možné. A je. Tenisky, zvláště limitky, které vám třeba vyzdobí ještě nějaký známý street art umělec, jsou dokonce ještě daleko dražší. A skutečně jsem našla známé, jejichž děti v tom jedou. Pravda, vydělají si na to, takže rodiče nemusejí prodat ledvinu, ale opravdu tyhle tenisky chtějí.
Rozsáhle používané, vyskytují se vady. A to se vyplatí. (foto: Shutterstock)
Boty, nebo auto?
Stojíte u dětského pokoje, slyšíte vzlykání a přemýšlíte, zda se ve škole nestalo něco strašného. Ne, „jen“ promeškal drop limitované edice bot za částku, za kterou byste pořídili slušnou ojetinu. Vítejte ve světě, kde tenisky nejsou jen obuv, ale šifra, investice, statusový totem i malý soukromý vesmír identity.
A kde se úplně běžně stává, že patnáctileté dítě na vás hledí s výrazem, jako byste nerozuměli základním zákonům fyziky, a to proto, že odmítáte pořídit Dior x Air Jordan 1 za 180 tisíc korun.
Příběh třináctiletého syna hollywoodského herce Bena Afflecka, který se na sneaker konvenci zamiloval do Dior x Air Jordan 1 v hodnotě zhruba 6 000 dolarů (téměř 125 000 korun), obletěl svět. Ne proto, že by šlo o celebritu, ale protože, upřímně, každý rodič dnešních teenagerů tohle přesně zná. Na jedné straně skřípete zuby nad tím, že pár bot může mít cenovku rodinné dovolené, tedy spíše několika rodinných dovolených, záleží, jak početná rodina jste. Na druhé straně vidíte svět, který dává mladým lidem to, co my kdysi hledali v plakátech, discmanech nebo prvních mobilech: pocit, že někam patří.
Fenomén limitovaných tenisek není módní výstřelek. Je to kultura, paralelní ekonomika s vlastním jazykem, rituály a burzou, která svou logikou připomíná spíš trh s uměním než módní průmysl. A zároveň nečekaně něžný mikrosvět, kde se sběratelé poznají podle tvaru špičky a zvuku podrážky a kde i ti největší cynici přiznávají, že v tom je něco magického.
Kult ceny
Limitky nejsou drahé náhodou. Většina velkých značek jako Nike, Adidas, New Balance, Louis Vuitton nebo Dior jich vydává jen pár tisíc kusů pro celý svět. Čísla, která by v běžném retailu byla k smíchu, tady způsobují hysterii.
A pak jsou tu aukce. Tam se realita definitivně odpojí od zemské přitažlivosti:
- Nike Air Mag „Back to the Future“ (2016) – kolem 55 000 USD na StockX (1.140.000 Kč).
- Louis Vuitton x Nike Air Force 1 (Virgil Abloh) – v aukci Sotheby’s až 352 000 USD za jediný pár.
- Air Jordan 13 „The Last Dance“, tedy boty, které měl Jordan na sobě ve finále 1998, prodány za 2,2 milionu dolarů.
U těch posledních to ještě pochopíme, jde o legendu. Jenže pak jsou tu boty neskutečně drahé, i když nejsou z muzea. Třeba Air Dior, kterých bylo vyrobeno pouhých 8 500 kusů, retail 2 000 USD, resale až desetinásobný. V českých resellerech klidně za 150–250 tisíc korun, tyto, Jordan 1 Retro High Dior za 615.000 korun.
„Náš syn si tyhle boty kupuje, ale považuje to za investici. O ceně se tu opravdu podle něj přestává mluvit jako o částce, ale jako o symbolickém kapitálu. Mladí si tyhle boty pak přeprodávají, jsou i limitky, které vyzdobí nějaký youtuber, tam jsou ceny daleko vyšší,“ říká Ladislav Kořán, jehož syn tomuto trendu propadl.
Kdo to kupuje? Generace, která nechce ani hodinky, ani auto
„Můj vlastní syn mi řekl, že auto je dnes mrtvá věc. Ale boty? To je investice,“ dodává Ladislav. Jeho úsměv je ovšem tenký, protože teď před Vánocemi právě u pokladny zaplatil 21 tisíc za limitovanou edici Nike Dunk. A to bude pro syna jen drobná radost.
Výzkumy dokládají, že sneakerheads jsou převážně lidé mladí, nadprůměrně vydělávající, a hlavně posedlí kulturou kolem tenisek víc než samotným produktem. Studie uvádí, že třetina Gen Z mužů se považuje za sneakerheady. A kde je identita, tam jsou emoce a také peníze. Je to generace, která už nepotřebuje hodinky Rolex, aby ukázala status, o chytrých ani nemluvě (hodinkách, myslíme). Vystačí si s párem Travis Scott x Jordan 1 High za 1 500 dolarů. Pro někoho absurdní, pro někoho nádherně čistý mechanismus sebevyjádření.
Drop jako rituál: Co se odehrává v aplikaci SNKRS
Pokud jste někdy slyšeli dítě křičet „Mám L!“ nebo „Dostal jsem W!“, nepanikařte. Nejde o zdravotní diagnózu, ale o výsledek rafflu (tedy pro starší a pokročilé v tombole) v aplikaci Nike SNKRS. Pro laiky:
- W = „win“, vyhráli jste možnost si boty koupit.
- L = „loss“, svět se zhroutil.
Možná vám to připadá jako silné řeči kmene, jehož jazyku nerozumíte. Ale kdeže. Ono pořídit retailový nákup za 4 000 Kč a vzápětí ho prodat za 12 000 Kč je docela slušná mini-ekonomika. Mnoho mladých si tak přivydělává a někteří mají měsíční obraty, za které by se nestyděla malá firma.
Ryze ruční práce může stát i tři čtvrtě milionu
Pak je tu druhá větev kultury. Tzv. custom tenisky. Například losangeleský umělec The Shoe Surgeon vyrábí boty na míru za 3 000–30 000 USD (tedy klidně i za těch 750 tisíc). Pro LeBrona Jamese vytvořil pár se zlatem a diamanty za sto tisíc dolarů.
Youtubeři jako Marko Terzo (2,4 mil. sledujících) a DeJesus Custom Footwear předělávají tenisky na galerijní objekty: z basketbalových míčů, z kůže baseballové rukavice, z pláten inspirovaných anime.
Jedna věc je kolaborace Nike a Dior. Ale když máte na noze jediné boty svého druhu na světě, je to něco úplně jiného. Tenisky se tak stávají nositelným uměním, takovou streetwearovou obdobou sošky Henryho Moora, pro nás starší Andyho Warhola.
Akademické studie popisují tenisky jako symbolickou komoditu. Něco mezi identitou, rituálem a komunitou.
Mladí lidé přes ně vyjadřují, kam patří, jaký mají vkus, co je jejich „tribe“ (kmen, skupina, kreativní značka) i že rozumí něčemu, čemu nerozumí jejich rodiče. To poslední je obzvlášť důležité, protože generace, která vyrůstá v digitálním světě, potřebuje fyzický symbol identity. A tenisky jsou ideální, jsou viditelné, sběratelské, komunitní.
Máte doma sneakerheada?
Nebojte, nemusíte si dělat starosti, jak nás ujistil i pan Ladislav. Ve skutečnosti je svět tenisek o dost zdravější, než se zdá na první pohled. Ano, ceny jsou místy absurdní. A ano, některé boty se nikdy nenosí a žijí zavřené v krabicích jako investiční vzácné kovy.
Reklama
Ale pro většinu mladých je to hobby, komunita, první investiční zkušenost a hlavně prostor, kde můžou být sami sebou. Možná to nebudete chtít slyšet, ale některé limitky si hodnotu opravdu drží a hodnota některých dokonce v čase roste.
Takže když se vás dítě zeptá, jestli mu jako dárek ke čtrnáctinám pořídíte Travis Scott Jordan, neptejte se hned „Kolik to stojí?“ Možná je lepší začít jinak: „A proč je zrovna ty chceš a proč zrovna tyhle?“
A pak si sednout, nechat si to celé vysvětlit a objevit svět, kde teniska není jen bota, ale mapa života, identity a malých velkých snů. A ledvinu si zatím klidně nechte.
