Šimpanzi jsou vývojově nejbližší příbuzní člověka. Naše DNA je až z 99 procent stejná jako u šimpanzů. Máme stejný systém krevních skupin, velmi podobnou stavbu těla i mozku, stejné kosti, jen samozřejmě s jinými proporcemi. Šimpanzi, stejně jako lidé, předávají zkušenosti napodobováním, poznají sami sebe v zrcadle, mají skvělou paměť, a dokonce jsou schopni se naučit základní prvky znakové řeči. Mají silné rodinné vztahy, silně vyvinutou empatii, například když utěšují jeden druhého. Jejich tlupy mají silné vůdce a jsou schopni organizovaného násilí. A mimo jiné mají rádi alkohol.
Jednou ze základních součástí výživy šimpanzů je zralé ovoce. Denně sní až desetinu své tělesné váhy. A jelikož zralé ovoce často kvasí, dostávají do sebe docela dost alkoholu. Podle nových poznatků to může být asi tolik alkoholu, kolik obsahuje jedna dvanáctka. „Náchylnost k alkoholismu jsme jako lidský druh zdědili ve formě stravovacích návyků od našich společných předků se šimpanzi,“ říká Alexej Maro z univerzity v Berkeley v Kalifornii.
Výzkumný tým měřil objem čistého alkoholu ve fících a švestkách, které se běžně povalují na zemi v Pobřeží slonoviny a v Ugandě. Když srovnali průměrné množství zkonzumovaného ovoce a průměrné množství alkoholu v něm obsažené, dospěli k číslu 14 gramů etanolu. To je zhruba jeden malý ležák nebo velká desítka denně. A co je zajímavé, bylo úplně jedno, zda šlo o samce či samice. Ve vztahu k alkoholu nehraje u šimpanzů, stejně jako u lidí, pohlaví žádnou roli. „Když bychom upravili množství alkoholu podle tělesné váhy, váží průměrný šimpanz asi polovinu (40 kg) toho co průměrný člověk (80 kg). Pro člověka tedy průměrný šimpanzí příjem alkoholu znamená asi dvě piva denně,“ dodává Alexej Maro.
Šimpanzi ale nikdy nesnědí tolik zkvašeného ovoce, aby padli podťatí na zem. Podle Kimberley Hockgingsové, která studuje primáty na univerzitě v Exeteru, je důležité si uvědomit, že právě malé množství alkoholu je pro šimpanze výhodné: usnadňuje jim budování společenských vazeb, a zároveň je nevystavuje zbytečnému nebezpečí.
Překvapivým zjištěním ale bylo, že si šimpanzi záměrně vybírali to nejzkvašenější ovoce. Tušili to už dávno a z toho také vznikla teorie „opilých opic“, která právě mluví o naší společné oblíbené zábavě. „Náš vztah k alkoholu jde po evoluční linii daleko proti proudu času, odhadujeme to na 30 milionů let,“ řekla profesorka Catherine Hobaiterová, primatoložka na univerzitě v St. Andrews.
„Šimpanzům usnadňuje alkohol sociální vztahy. Rádi se potom potloukají spolu, povalují se po zemi v lese a ládují se padaným ovocem,“ dodává Hobaiterová. Navíc jim alkohol prostě chutná. „Je možné, že šimpanzi aktivně vyhledávají přezrálé ovoce s vyšším obsahem alkoholu,“ dodává Alexej Maro. „Jednou z našich teorií je, že si ovoce vybírají podle čichu. Ve kterém cítí víc alkoholu, do toho jdou.“
Přesně to odpovídá tomu, co o alkoholu známe i my lidé. Hodně nám chutná, rozvazuje jazyk, zbavuje nás úzkosti a usnadňuje komunikaci s těmi, se kterými bychom toho nebyli schopni. Sklenička na kuráž i hospodská kultura mají historicko-biologické kořeny, ať se to lékařům líbí, nebo ne.
Ale pozor: šimpanzi nesbírají ovoce proto, aby se úplně opili. Na to jsou experti jiná zvířata, třeba medvědi, kteří vyhledávají zkvašený med, nebo afričtí sloni, ti si zase oblíbili zkvašené maruly. A nezůstává jen u alkoholu: santovi losi rádi jedí muchomůrky červené a superinteligentní delfíni si zase rádi dávají toxické čtverzubce, což je například pro člověka smrtelně jedovatá ryba fugu.
Šimpanzi ale nikdy nesnědí tolik zkvašeného ovoce, aby padli podťatí na zem. Podle Kimberley Hockgingsové, která studuje primáty na univerzitě v Exeteru, je důležité si uvědomit, že právě malé množství alkoholu je pro šimpanze výhodné: usnadňuje jim budování společenských vazeb, a zároveň je nevystavuje zbytečnému nebezpečí: „Pokud by se opili, jejich šance na přežití by to určitě moc nevylepšilo.“
Celou studii si můžete přečíst v časopise Science Advances.
foto: Profimedia
