Dvouleté dítě, hrnec s vařící polévkou, jedna osudová vteřina a život celé rodiny se převrátí naruby. Přesně to se stalo Lence Laryšové a její tehdy dvouleté dceři Marušce, která si z běžného květnového dne odnesla popáleniny na 40 procentech těla. Dnes je Marušce skoro 14 let, stále se potýká s jizvami, ale už ví, že v tom není sama. A díky tomu pomáhá i ostatním.
„Všechno bylo tak obyčejné,“ vzpomíná Lenka. „Vařila jsem vývar, šla s Maruškou na nákup. Po návratu jsem ho postavila zpátky na plotýnku, otočila se, a pak už to šlo ráz na ráz. Maruška se chtěla zapojit. Přisunula si židličku, ta na plovoucí podlaze podjela a ona se mě chytla – zrovna v tu chvíli, kdy jsem držela hrnec.“
Nešlo to vzít zpět. Jen přežít
To, co následovalo, si Lenka vybavuje jen útržkovitě. Studená sprcha, volání záchranky, partner, který dorazil dřív než sanitka. „Byla v šoku. Já taky. Ale musela jsem fungovat.“ V nemocnici pak přišla slova, která Lenku navždy poznamenala: „Je v kritickém stavu. Musíte být připraveni i na nejhorší.“
Maruška byla tři týdny v umělém spánku. Její stav byl natolik vážný, že se rodina dozvěděla, že přežije, až po dvaceti dnech. Boj o život byl vyčerpávající nejen pro dítě, ale i pro matku. Léčba byla dlouhá, plná operací, transplantací, laserů i abstinenčních příznaků z morfia.
„Pamatuju si, jak jsem ji po několika týdnech viděla ležet jako hadrovou panenku. Psychicky jsem se tehdy úplně zlomila. Ale dala jsem si cíl, že až půjdeme domů, půjde po svých. A to se nám nakonec podařilo.“
Z jizev se stala síla
Dnes je z Marušky silná dívka, která už sama umí pojmenovat, co jí vadí, a co jí dává sílu. „Na svoje jizvy se moc nedívám. Ale když už si říkám, že je to hrozné, většinou si vzpomenu, že existují i horší věci,“ říká dnes třináctiletá Maruška.
Maruška. (foto: se svolením)
„Chci, aby lidé věděli, že jsem silná, ale zároveň citlivá. Umím se postavit druhému, říct mu pravdu do očí, ale přitom pořád cítím.
V nejtěžších chvílích jí pomáhá podpora rodiny i nejlepší kamarádky.
„Ostatním, kdo si prošli popálením, bych chtěla vzkázat, že to jde zvládnout. Je to těžké – nejen pro vás, ale i pro vaše okolí. Připravte se, že ne všichni vás pochopí. Ale dá se s tím žít.“
Síla sdílení
Lenka našla v celém příběhu hlubší smysl. Dva roky po nehodě našla organizaci Popálky, která se věnuje dlouhodobé pomoci lidem s popáleninami. Postupně se z příjemkyně pomoci stala aktivní součástí jejich komunity – jako dobrovolnice i jako zakladatelka facebookové skupiny „Máme popáleniny“.
„Potřebovala jsem si o tom s někým promluvit. V nemocnici jsem kontakt na nikoho nedostala, a tak jsem hledala sama. Dnes je nás ve skupině přes tisíc a jsme tam pro sebe.“
Do skupiny se může přidat každý, koho se popáleniny týkají – ať už jde o rodiče dětí, dospělé pacienty nebo jejich blízké. Lidé zde sdílí zkušenosti, strach, radost z pokroku, i praktické rady. Skupina spolupracuje s organizací Popálky, která zajišťuje edukaci, webináře a poskytuje i finanční podporu například na lázně nebo rekondiční pobyty.
Jsem vděčná za každý den
Popáleniny nejsou jen fyzickým zraněním. Jsou jizvou na duši. Ale jak říká Lenka: „Zjistila jsem, že jsou lidé, kteří prožili ještě horší věci. A i díky tomu dokážu být vděčná za to, že jsme to zvládli.“
Změnil se jí život. Ale ne k horšímu. Z obyčejné mámy se stala opora stovkám dalších rodičů, kteří se ocitli v situaci, kdy „obyčejné“ přestalo existovat.
Prevence popálenin a první pomoc
Popáleniny patří mezi jedny z nejhorších úrazů vůbec. Ročně se s nimi potýká 1 % populace, přičemž většina případů (97 %) končí ambulantně, ale 3 % pacientů musí být hospitalizováni. Dětské popáleniny tvoří až dvě pětiny všech případů a bývají často nejvážnější.
Nejčastější příčiny popálenin:
- 61 % je opaření horkou vodou nebo párou
- 24 % vzniká kontaktem s plamenem
- 3 % elektrickým proudem
- 4 % chemickým poleptáním
U dětí do 3 let jsou nejrizikovější:
- kontaktní popáleniny (dotek s horkou plotnou, žehličkou, kamny)
- opaření vařící vodou (čaj, káva, polévka)
Jak doma minimalizovat riziko u batolat
Riziko úrazů u batolat doma lze výrazně minimalizovat, pokud dodržíte několik praktických opatření. Nepoužívejte ubrusy, protože dítě je může snadno strhnout spolu s horkými tekutinami. Nádoby s horkým obsahem pokládejte vždy doprostřed stolu a držadla hrnců otáčejte dovnitř, vařte na zadních plotýnkách a nikdy nenechávejte horké jídlo na viditelných místech.
Reklama
Rychlovarné konvice používejte s krátkou šňůrou a mimo dosah dítěte. Při koupání posazujte dítě zády ke kohoutku a nikdy ho nenechávejte bez dozoru. Zápalky, zapalovače a pyrotechniku ukládejte mimo dosah dětí. Doma by neměly chybět detektory kouře a hasicí přístroj. A konečně, naučte dítě telefonní číslo na záchrannou službu, tedy 150, aby v případě potřeby vědělo, kam se obrátit.
Vzdělávání rodičů a veřejnosti
Studie provedená v Turecku ukázala, že jednoduché školení rodičů o první pomoci při popáleninách vedlo k výraznému zlepšení jejich znalostí a schopností reagovat v krizových situacích. Rodiče, kteří absolvovali školení, prokázali lepší porozumění správným postupům a byli schopni efektivněji poskytnout první pomoc svým dětem.
Popáleniny jsou bolestivé a často zanechávají trvalé následky, zvlášť u dětí, které jsou k nim nejzranitelnější. Důsledná prevence v domácnosti a rychlá, správná první pomoc mohou zachránit zdraví i život. Příběhy popálených dětí ukazují, že stačí pár vteřin nepozornosti, a život se změní na boj plný bolesti a léčby. Proto nelze bezpečnost podceňovat.
