„Mamíí, tohle je strašně vintage! Máš to ještě někde?“ volá Julie (19 let). Studuje design na UMPRUM, zatímco se přehrabuje v matčině zapomenuté skříni u babičky na chalupě. Je posedlá estetikou východního bloku, miluje objevovat „nechtěné poklady“ na blešácích a dává si záležet, aby stylizace vypadaly autenticky, ale ironicky. Vytahuje lodičky na klínku, co byly v osmdesátkách vrcholem tuzexového luxusu. A její matka, bývalá svazácká princezna, dnes s prošedivělou patkou, se zmůže jen na bezmocné: „Já ty boty nenáviděla. Škrábaly a padaly, ale jiný nebyly. Teď v nich půjdeš na vernisáž?“
Módní trendy se nejen opakují. Ony se vracejí v celé své bývalé slávě i hrůze. Znovuzrození stylů není náhoda ani výkřik stylistů znuděných minimalismem. Je to hluboce zakořeněná lidská potřeba návratu. K bezpečí, k mládí, k estetice, kterou si pamatujeme skrz matné fotografie, a k vůni žvýkaček Pedro nebo Bajo s tetovačkami.
A jak se ukazuje, období komunistické módy, s veškerou svou omezeností a originalitou, která přála nám kreativním, začíná být inspirací pro zcela novou generaci.
Psychologie nostalgie, kde majákem jsou šusťáky
„Pamatuju si přesně, jak jsem brečela, že musím mít na školní výlet ty fialový šusťáky s oranžovým pruhem. Měla je Monika, a to byla nejhezčí holka ve třídě. Já vedle ní vypadala jako tuctovka z Horní Dolní,“ směje se dnes Lucie Pánková (48 let), která pracuje jako art directorka módního magazínu. Vzpomínka na dětství, zdánlivě banální, je ve skutečnosti emočně silný odrazový můstek k tomu, co znovu vnímáme jako „krásné“. A je to právě nostalgie, která tahá staré módní trendy z prachu dějin, aby je oblékla do zcela nového příběhu.
Když nosím máminy rifle z Tuzexu, cítím se propojená s ní i s minulostí. A hlavně vím, že nikdo jiný je nemá.
Nostalgie podle odborníků funguje jako taková emoční termoregulace. Tedy jako vzpomínky, které nás zahřívají, i když tehdejší doba byla nejistá. Psychologové jako doktorka Krystine Batcho, autorka řady studií o nostalgii, uvádějí, že nostalgie nám pomáhá zvyšovat sebevědomí a navozovat pocit sounáležitosti, zvlášť v dobách změn, sociálního stresu nebo technologického přetlaku. „Když se současnost zdá nejistá nebo přetížená, saháme po minulosti jako po stabilním bodě. Móda je vizuální jazyk, kterým si tu jistotu můžeme doslova obléct,“ stojí v odborných pracích.
Je tu ještě jeden psychologický fenomén: „rosy retrospection“, tedy tendence vnímat minulost pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, my bychom asi řekli „dívat se na ni růžovými brýlemi“. Takže i když jsme v roce 1981 nenáviděli elastické roláky a krepové legíny, v roce 2025 je nosíme s hrdostí, nebo naopak s pietou, někteří možná i ironií. Nepřiznanou. A TikTok mezitím zařídí, že šusťáky s vyšívanou růží se stanou trendem číslo jedna v Berlíně i na pražských náplavkách.
„Nostalgie významně ovlivňuje chování spotřebitelů tím, že ovlivňuje jejich nákupní rozhodnutí, loajalitu ke značce a vnímání produktů a značek. Vyvolává pozitivní emoce a pocity pohody, známosti a pozitivních minulých zážitků, což může vést ke zvýšení loajality ke značce, důvěře a ochotě zaplatit vyšší cenu,“ uvádí studie.
Historické cykly módy: Kdy se co vrací a proč?
Móda miluje kruhy. Jeden z nejvíc citovaných zákonů trendů je tzv. „20letá smyčka“, tedy návrat stylů přibližně každé dvě dekády. Dnes zažíváme boom estetiky přelomu milénia, ale v českém prostoru to znamená i návrat osmdesátek. Proč?
Protože v devadesátkách jsme vše „socialistické“ zavrhovali. Chtěli jsme být Západ, nakupovat v New Yorkeru, pít Frisco a nosit bokovky. Ale naše vizuální DNA je jinde. Dnes, když generace Z zkoumá vizuální jazyk své babičky, nachází v něm něco upřímného. Něco, co není algoritmické, ale autentické. „Móda ČSSR byla výjimečně kontrastní a omezené možnosti nutily lidi být kreativními. Každá prodavačka byla svým způsobem stylistka, každá švadlena módní návrhářka. Dnes to oceňujeme zpětně,“ říká pro Flowee student módy a designu Jan Šťastný.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
A zatímco dřív se móda přelévala pomalu, z časopisů, katalogů nebo dovozu, dnes stačí jedno virální video, kde někdo ukáže kabát z OP Prostějov, a během týdne je retro ikonou.
Co se vrátilo: Krimplen, igelitky i metalické tóny a lesky
V Tuzexu to „tehdá“ vonělo cizotou a drahými plasty. Ticho narušoval jen zvuk pokladny, kde se místo korun šustilo bony. Já se tam tedy moc nedostala, ale asi dvakrát se to skutečně stalo. A co bylo hitem? Co dnes oblékají módní vizionáři, kteří si původně mysleli, že Tuzex je jen legenda, stejně jako aligátoři v newyorské kanalizaci nebo ježek v kleci?
1. Krimplenová poezie
Materiál z pekla socialistické elegance, krimplen. Hustě tkaný, neprodyšný, téměř nezničitelný polyester, který dnes zažívá nečekaný návrat na přehlídková mola, a to především v podobě žakárových vzorů, krémových blejzrů a sukní áčkového střihu. „Moje babička měla krimplenové šaty na každý den v týdnu. Dnes z toho šiju topy s kapsami a prodávám to jako limitovanou kolekci,“ říká návrhář Marek Musil.
2. Šusťáky s charakterem
Pamatujete si ještě ten typický zvuk mezi stehny? Šusťáky byly běžnou nutností (hnědého) kufru na letní pionýrský tábor. A dnes se šusťák transformuje do high fashion. Balenciaga i Prada ukázaly lesklé materiály s kontrastními pruhy, přesně jako ty, co nosili běžkaři v roce 1987. Důležité jsou detaily, gumy, zipy, výšivky.
3. Igelitka jako fashion statement
Pamatujete si igelitky Adidas, Marlboro nebo ty „náhodně dovezené“, dokonce z NSR? Dnes je podobný typ tašky retro ikonou. Jistě nejde o igelitky jako takové, ale v Tokiu i Kodani dnes nosí stylové ženy igelitové nákupní tašky z osmdesátých let jako statement, tedy symbol doby, kdy byl obal vzácností. A i my jsme si ty nejhezčí pečlivě skládali rožek do rožku a kšeftovali s nimi, pamatujete?
Když dnes oblékáme šaty, které kdysi nosily naše mámy nebo babičky, neděláme to jen z touhy po stylu, ale možná i z touhy po jiném světě. Pomalejším, hmatatelnějším, plném dokonalých stehů a nejasných vzpomínek.
„Na Vinohradech jsem potkala holku s modrou taškou s nápisem Tuzex. Měla k tomu bílý overal a brýle jako od zubaře z roku 1982. Byla krásná,“ říká Julie, která teď pro školní projekt sbírá retro tašky a obaly.
4. Tmavá rudá a hořčicová jako barvy kuchyně i revoluce
S dobou, jíž jsme si odzvonili, se pojila i velmi specifická paleta barev, která se v dnešní módě s pompou znovu objevuje. Nosíme kousky rudé jako pionýrský šátek, protože muži prý tuto býčí barvu milují, pyšníme se overaly hnědými jako lino ve školní družině nebo UHO a velmi si zakládáme na khaki zelené, která vypadá jako jogurtová plíseň. Pokud vám to zní jako ironie, pak možná, ale dnes je to hlavně módní styl.
5. Kabelky s rámečkem a lodičky s „ňufákem“
Kabelky s kovovým zavíráním a lodičky, které měly špičku tak dlouhou, že by se s ní dala krájet vánočka. I populární značky jako třeba Rieker či Deichmann mají modely, které vypadají jako z reklamy z časopisu Žena a móda, jen jsou z veganské kůže a stojí pětinásobek.
Ekologie, nebo estetika? Recyklujeme látky i paměť
Do téhle části se nepouštím ráda, ale jak jinak, když skutečně žijeme v době, kdy módní průmysl patří mezi největší znečišťovatele planety. Možná právě teď získává nošení starého, pardon retro stylu, zcela nový význam. Najednou už nejde jen o to, že šaty z roku 1983 jsou cool. Jde o to, že jsou pořád tady a vydržely tedy víc než sedm sezón H&M dohromady. „Staré oblečení má kvalitu, kterou dnes těžko najdete. Nosím svetr po mámě z OP Prostějov a je to můj nejlepší kousek. Nic se nevytahalo, drží tvar i barvu a nikdo jiný ho nemá,“ říká naše studentka Julie a upravuje si manžetu krimplenové bundy.
Reklama
Podle této studie by se prodloužením životnosti jednoho kusu oblečení o pouhých 9 měsíců snížila jeho ekologická stopa až o 30 %. A když je ten kus z Tuzexu, který přežil rozpad našeho státu i sametovou revoluci, je to doslova ekologický zázrak.
Ono nakonec slow fashion tedy není jen hnutí, ale je to návrat k instinktu, který měli naši rodiče a prarodiče. Opravovalo se, přešívalo, dědilo a každý kabát měl příběh, každá sukně znala několik generací boků. Dnes se tahle strategie vrací nejen do vintage butiků, ale i do showroomů mladých návrhářů. Marek Musil říká: „Kupovat nové věci není hřích. Ale ignorovat věci, které už existují, je plýtvání historií. Retro je naše kulturní uhlíková stopa v pozitivním smyslu.“
A tak se z igelitek s logem Prioru stávají kabelky s příběhem, z kostýmků s ramenními vycpávkami manifest osobního stylu a z módy socialismu důkaz, že kreativita a krása nemusejí být otázkou svobody, ale možná právě omezení.
Proč Gen Z oblékají babičky
Když se na sociálních sítích začal znovu objevovat fenomén dávno zavřeného Tuzexu, málokdo věřil, že to bude víc než výstřelek retro nadšenců. Jenže videa s „nákupy“ v babiččině skříni, přešívání igelitek na kabelky a tutorialy, jak napodobit make-up z osmdesátek, začala sbírat statisíce zhlédnutí.
Gen Z objevila, že retro není jen estetika, ale i postoj. Ne už proti režimu, jako za nás, ale spíš vzdor vůči konzumu, originalitě na míru a posedlosti novým. Pro mladou generaci je oblékání stylu 80. let něčím víc než módní volbou. Je to akt výběru identity. „Když nosím máminy rifle z Tuzexu, cítím se propojená s ní i s minulostí. A hlavně vím, že nikdo jiný je nemá,“ říká Julie, která v rámci své „posedlosti“ znovuobjevila kouzlo polyesteru i ručně háčkovaných čepic.
Sociální sítě navíc přinesly nový pohled na krásu nekrásy. Kýč už není nevkus, ale jakýsi kód. Oversize sako s vycpávkami z roku 1985 je dnes módní ikona. Vlastně ne, fashion armor. „Retro móda má zvláštní sílu. Buď se jí smějeme, nebo s ní vyjadřujeme obdiv. Ale nikdy není neutrální,“ tvrdí Marek Musil.
Trendy se vracejí, protože i my se potřebujeme vrátit
Návraty módních trendů nejsou jen kruhem na časové ose. Jsou to portály do jiných, minulých verzí nás samých. Když dnes oblékáme šaty, které kdysi nosily naše mámy nebo babičky, neděláme to jen z touhy po stylu, ale možná i z touhy po jiném světě. Pomalejším, hmatatelnějším, plném dokonalých stehů a nejasných vzpomínek.
V éře, kdy módní cyklus zrychlil na maximum a oblečení je levné jako obědové menu, je návrat ke starému vlastně radikálním gestem. Co když recyklujeme minulost, abychom přežili přítomnost?
A až tedy zase uvidíte holku v bundě z Tuzexu, s ponožkami v lodičkách a igelitkou s logem K-Mart, vzpomeňte si, že to, co bylo pro nás trapné, je dnes možná nejvíc trendy. A styl se možná opravdu nedá koupit, ale dá se znovu objevit.
