Sama mám dítě jedno. A musím říct, že po pekelném porodu v zemi třetího světa a následném celkovém kolapsu a preeklampsii, k jejíž léčbě tam neměli přístroje, jsem o druhém moc neuvažovala. Přesně 24 hodin po císaři mě i s miminem doslova „vykopli“ na ulici, protože na další den v soukromé nemocnici neměl manžel (také ze země třetího světa) peníze. Když jsem z nemocnice odcházela, tedy spíše potácela se jako ve snu a bledá jako smrt, protože právě ta na mě sáhla, když jsem téměř vykrvácela, porodník se na mě povzbudivě usmál s vidinou dalších cinkajících grošů v kapse a pronesl: „Tak brzy zase na shledanou, s druhým, ne?“
No, nezmohla jsem se ani na úsměv, málem jsem ho se zbytky sil atakovala. Ostatně, bylo by to podruhé, poprvé to bylo, když ze mě holou rukou hodinu po porodu pumpoval krev… Ale to je jiný příběh.
Jiné ženy to mají asi jinak.
Otěhotní ještě v šestinedělí
Jedna se jmenuje Nikola a znovu otěhotněla ještě dřív, než jí skončilo šestinedělí. No, manžel je fešák, asi to už nemohli vydržet. Druhá matka zase přivedla na svět dvojčata – a sotva se sžila s kojením, už držela v ruce další pozitivní test.
A my se ptáme, co vede ženy k tomu, že se do porodnice vrací dvakrát během jediného roku? Společný jmenovatel je většinou stejný. Neplánovaly to. No a možná právě to je ona osudová chyba. Jaké má takové neplánování následky pro ženské tělo, ženskou i mužskou psychiku i vztahy? Většinou velké. Ale to by byla až moc stručná odpověď.
Tělo je ještě v režimu nouzového stavu a už zase zvoní alarm
„Měla jsem ještě zavedený poporodní tampon a už jsem byla znovu těhotná,“ říká s úsměvem a vlastně jen s trochou nadsázky čtyřiatřicetiletá Nikola, která si nepřeje zveřejnit příjmení. Přestože její výrok zní jako ironie z vyčerpání, faktem zůstává, že počet žen, které otěhotní velmi brzy po porodu, narůstá.
Být matkou batolat a zároveň rodičem teenagera je jako žít ve dvou časových pásmech. Nejde jen o fyzickou únavu, ale o mentální skoky mezi etapami života.
V Česku se o těchto případech zatím příliš nemluví, ale světové statistiky ukazují, že těhotenství v krátkém časovém rozmezí je fenomén, který není ani vzácný, ani vždy vítaný. Studie ukazují, že interpregnanční interval kratší než 6 měsíců je spojený s o 59 % vyšším rizikem předčasného porodu a dvojnásobně vyšším rizikem úmrtí novorozence v porovnání s intervalem 18 měsíců.
Když porodíte... a pak porodíte znovu
Zatímco většina rodičů si po porodu bere čas na regeneraci, a to psychickou, fyzickou i vztahovou, některé ženy, ať už dobrovolně, či nevědomky, „neseskočí z horské dráhy,“ do které právě nastoupily. Některé ani nestihnou přestat nosit těhotenské oblečení a už objednávají porodní balíček znovu.
Pojem „Irish twins“, tedy děti narozené ve stejném kalendářním roce nebo s rozdílem menším než 12 měsíců, zní romanticky. Musíme vám vysvětlovat, proč „irská“ dvojčata? Znáte snad (kromě zemí afrických anebo mormonů) zemi, kde by měli v rodině více dětí, než mají Irové?
Ale gynekologové i psychologové varují, že se za tímto na první pohled „romantickým“ zážitkem může skrývat i naprosté vyčerpání, chybějící regenerace a jiná vysoká rizika. Podle Mayo Clinic totiž těhotenství do 6 měsíců po porodu zvyšuje riziko anémie, předčasného porodu, nízké porodní váhy dítěte i poruch vývoje placenty.
Ale zpátky k Nikole a jejímu příběhu. Ten totiž není o číslech, ale o velmi konkrétním životě. O jejím „mateřství ve sprintu“, které nezačalo jako maraton, ale jako dvakrát za sebou puštěný předčasný start...
Scénář 1: Těhotenství ještě než se zahojí stehy
„Nejdřív jsem si myslela, že mám opožděnou menstruaci. Byla jsem přece jen čtyři týdny po porodu, unavená, rozhozená. Ale pak jsem najednou měla všechny příznaky znovu. A ten test? Dvě čárky. Zas. To už nebyl pláč radosti, ale něco mezi šokem, záchvatem smíchu a voláním po profesionální pomoci. Bylo to prostě zcela jasné volání o pomoc,“ vypráví Nikola, která otěhotněla zhruba pět týdnů po porodu svého prvního syna.
V té době ještě neproběhla ani kontrola u gynekologa po šestinedělí, její děloha se teprve hojila, stehy z císařského řezu byly stále citlivé. A přesto byla znovu „v tom“.
„Můj muž to tehdy okomentoval jen: ‚Já myslel, že si ještě pár měsíců neškrtnu…‘“. Realita ale byla méně vtipná. Její tělo bylo vyčerpané, hormonálně rozhozené a s kojením ještě ani naplno nezačala.
Podle výzkumu Amerického kongresu porodníků a gynekologů (ACOG) těhotenství během prvních 6 měsíců po porodu významně zvyšuje riziko komplikací, a to zejména právě u žen po císařském řezu, jako byla Nikola. „Jistě, je to rizikové. Může dojít i k ruptuře dělohy nebo k nutnosti krevní transfuze při porodu. Je proto většinou doporučeno vyčkat minimálně 18 měsíců, zvláště pokud byl první porod komplikovaný. V dnešní době plánovaného rodičovství by to neměl být problém. Ale stává se,“ říká pro Flowee porodní asistentka Martina Kurská.
Tomáš mlčel asi tři minuty. Jen seděl a hleděl do stolu. Pak řekl: No tak jdeme do toho naplno, ne? Pořídíme si trojkočár.
Nikola nakonec druhé těhotenství zvládla dobře, vlastně sama říká, že lépe než první, i když s nutností zvýšené kontroly kvůli rizikům anémie, nízké váhy plodu a velké únavě. „Bylo to, jako bych běžela dva maratony po sobě, bez vody a v žabkách,“ popisuje.
Její druhý syn se narodil přesně 327 dní po tom prvním. „Bylo mi jedno, jaké je datum. Důležité bylo, že jsme přežili oba. I s manželem. On si teď říká biologický inkubátor.“
Scénář 2: Tři děti za jedenáct měsíců znamenají jediné: žádný spánek
Veronika (28) porodila v dubnu 2023 dvě krásné holčičky – Annu a Sofii. Byla to plánovaná dvojčata po umělém oplodnění, s přípravou, porodem v termínu, zcela bez komplikací. „Říkali jsme si s manželem, že to máme z krku najednou – dvě děti a hotovo. Byli jsme fakt šťastní.“ Jenže o pět měsíců později se Veronice znovu udělalo špatně. Ale tentokrát to nebyla únava z kojení ani hormonální houpačka. Byl to nový život. A ne, nebyla to chyba v antikoncepci, ale spíše úlet v oslavě manželského výročí. Veronika byla znovu těhotná. A tentokrát přirozeně.
„Tomáš mlčel asi tři minuty. Jen seděl a hleděl do stolu. Pak řekl: ,No tak jdeme do toho naplno, ne? Pořídíme si trojkočár.‘“ A tak se z obyčejné dvoukombinace stal režim, kterému sama Veronika říká „režim přepadové jednotky“. Troje plenky, troje noční buzení, a hlavně dvě miminka, která ještě nelezou, a třetí, které se právě rodí.
„Dlouho jsem se sama sebe ptala, jestli jsem se nezbláznila. Ale na mateřské už stejně nepoznáte, co je sen a co je realita.“
Podle článku Utažské univerzity je těhotenství po dvojčatech velmi náročné zejména kvůli masivnímu nutričnímu deficitu matky. „Tak brzy po porodu, ještě k tomu dvojčat, z těla maminky odchází dvojnásobek železa, folátu, vápníku a dalších zásob. Pokud dojde k dalšímu početí do 6 měsíců po vícečetném porodu, výrazně stoupá riziko vyčerpání, anémie a komplikací vývoje nového plodu,“ potvrzuje i gynekoložka Kamila Vacková.
Veronika měla štěstí. I přes varování gynekologa těhotenství probíhalo dobře. Ale psychicky? „Pochopila jsem, co znamená výraz ,být na dně‘. Být doslova, jako pod kobercem. Jediný luxus byl, že když jsem kojila jedno dítě, mohla jsem zároveň zahřívat dvě další.“ Tomáš, IT specialista na home office, pracoval z obýváku, všude kolem ležely dudlíky a chůvičky. „Bylo to peklo. A největší výzva? Koordinace. A možná náš sexuální život.“
Scénář 3: Když už máš maturanta… a do toho dvě mimina
Petra (42) má dceru z prvního manželství – šestnáctiletou Amálii, která právě řeší vysokou školu, make-up a jak vyžehlit vztah s klukem, co jí už třetí den neodpověděl na zprávu. Petra sama mezitím… kojí, přebaluje a chová. Ne jedno, ale i ona hned dvě děti.
Být matkou batolat a zároveň rodičem teenagera je jako žít ve dvou časových pásmech. Nejde jen o fyzickou únavu, ale o mentální skoky mezi etapami života.
„Když jsem potkala Pavla, bylo mi čtyřicet. Říkal, že nikdy neměl děti, ale že klidně bude žít i bez nich. No... tak to byl očividně předsvatební PR výrok,“ říká Petra, která pracovala právě v PR, se smíchem. Už na svatební cestě otěhotněla a malý Hynek se narodil v listopadu. O osm týdnů později zjistila, že je znovu těhotná. „Byla jsem v šoku. Ne, že bych se nechránila. Ale zjevně mě ochrana chránila hlavně před klidným spánkem.“
Největší šok ale nepřišel ze strany gynekologa. Přišel od Amálie. „Řekla mi: Mami, já tady řeším přijímačky a ty tady řešíš další děcko?!“ Petra přiznává, že návrat do období kojení a šátků po patnácti letech byl jako skok zpět časem, jenže jí k tomu chybělo to dvacetileté tělo.
Psycholog Mgr. Tomáš Uličný říká: „Mateřství po čtyřicítce je krásné, ale velmi náročné, zvlášť pokud navazuje těsně po sobě. Žena může čelit syndromu identity: být matkou batolat a zároveň rodičem teenagera je jako žít ve dvou časových pásmech. Nejde jen o fyzickou únavu, ale o mentální skoky mezi etapami života.“
Petra ale říká, že i když občas brečí na záchodě, je šťastná. „Nikdy bych nevěřila, že se budu v jednom dni dohadovat, jestli se mojí holčičce má říkat kakání nebo bobek, a zároveň řešit, jestli má Amálie dovoleno jít na víkend ke klukovi.“
Co na to tělo a medicína?
Těhotenství je devítiměsíční ultramaraton, který končí porodem – ten ale není jen cíl, ale naopak meta, na které sama sobě předáte štafetový kolík. Ženské tělo po porodu potřebuje čas. A to nejen kvůli fyzickému zotavení, ale i kvůli tomu, aby se obnovily zásoby železa, kyseliny listové a dalších klíčových látek.
Ani ženy po porodu dvojčat nejsou výjimkou – právě naopak. Podle studií dochází u vícečetných porodů k vyčerpání zásob živin natolik výrazně, že by další těhotenství mělo být odloženo minimálně o 12–18 měsíců.
Ale ani jedna z našich žen to neplánovala. I když všechny dnes říkají, že to tak mělo být. Ono smíření je skoro vždy jediná cesta, kterou máme. A také ta nejpokornější. Navíc většina žen, které otěhotní velmi brzy po porodu, nepatří mezi nepozorné nebo lehkomyslné. Naopak. Jsou to často ženy s touhou mít děti blízko u sebe, nebo ty, které jednoduše… nezvládly být opatrné ve chvíli, kdy potřebovaly blízkost, kontakt, únik.
Nikola, která otěhotněla v šestinedělí se svým „krasavcem“, to řekla jasně: „Nebyla to romantika. Byla to potřeba cítit se znovu jako žena. Být zas milovaná, ne jen kojící jednotka. Byl to ten jeden večer, kdy jsme se oba chtěli schovat před tím, co se nám právě dělo – totální chaos. A bum.“
Psycholožka Markéta Kratochvílová, která se specializuje na perinatální psychologii, k tomu říká: „Období po porodu je emočně extrémně zranitelné. Žena prochází hormonálními výkyvy, fyzickým vyčerpáním i hlubokým existenčním přerodem. Potřeba blízkosti, intimity a ujištění, že partnerství stále existuje, vede někdy k neplánovanému, ale emocionálně velmi logickému sexuálnímu kontaktu. Když se k tomu přidá fyziologicky rychlý návrat ovulace, máme tu recept na další těhotenství.“
Najednou nejste jen otec. Jste zásobovač, nákupčí, IT podpora, krizový vyjednavač, náhradní dudlík i lidský polštář. A sex? Ne že by nebyla chuť. Ale když žena usne vestoje, i James Bond by to vzdal.
I Veronika, která měla tři děti během jediného roku, přiznává, že to nikdy takhle nechtěla. „Ale bylo to tak těžké, že jsme se paradoxně víc milovali. Připadala jsem si, že potřebuju obejmout víc než kdy jindy. A pak už to bylo jako domino.“
Tlaků je někdy až příliš
Zajímavým aspektem je i sociální tlak, a to obzvlášť u žen, které mají dítě s novým partnerem. Petra sama říká, že už neměla na co čekat. „Věděla jsem, že jestli chci ještě jedno, musí to být hned. A možná i kvůli partnerovi. Neřekl to nahlas, ale cítila jsem, že chce svoji vlastní rodinu. Kompletní.“
Podle studie ženy po třicítce často plánují děti ve „vlnách“ a mají sklon k rychlému sledu těhotenství, ať už kvůli věku, vztahu nebo zkušenosti s předchozí plodností. U jiných zase selže antikoncepce. To je pak ta stará známá věta: „Prášky jsem začít brát nemohla kvůli kojení. Kondom byl v koupelně. A my byli v ložnici.“
Ať už byla příčina u našich tří hrdinek jakákoli, nakonec se vlastně všechny shodují, že i když si několikrát říkaly, jestli jsou normální, a měly všelijaké myšlenky, stále převažují večery, kdy všechny děti usnou vedle sebe v posteli a drží se za ruku. A najednou všechno dává smysl.
Pouto, které je navždy
Namítnete jistě, že mezi většinou sourozenců je silné pouto. Jenže sourozenci, kteří se narodí s rozestupem do 12 měsíců, často vytvářejí až extrémně silné pouto. Sdílejí vývojové fáze, hračky, rytmus i pozornost rodičů. „Výhodou krátkého intervalu je, že děti si jsou vývojově blízké. Rodič se často nastaví do jednoho pečovatelského režimu a nemusí znovu a znovu přecházet mezi různými věky. I emočně se děti velmi rychle navážou – víc než u sourozenců s větším věkovým rozdílem,“ říká Markéta Kratochvílová.
Vědecký pohled je jednoznačný. Například tato studie ukazuje, že péče o dvě nebo více dětí v raném věku výrazně zvyšuje míru chronického stresu u matek, obzvlášť pokud nemají funkční síť pomoci. Krátký rozestup také často prohlubuje ekonomické zatížení rodiny, protože vše se musí kupovat ve stejný čas a dvakrát (nejmíň).
A co sex?
A nakonec, tušíme to všichni a nejde se nezeptat, co intimní život? Ten se smrskne na logistickou hádanku. Petra ji vtipně s manželem pojmenovala jako Tetris: „Děti usnou, jeden v ložnici, druhý v kočárku na balkoně – a já říkám: tak co, máme pět minut. Hrajem!?“
Reklama
Tomáš, manžel Veroniky a otec tří dětí narozených během jedenácti měsíců, má jednoduchý způsob, jak si své otcovství vizualizovat. Ze začátku byl prý nadšený. Všechno bylo nové, zábavné, dojemné. Ale rychle přišla realita – bezedná únava, emočně přetížená manželka a zrušený veškerý osobní prostor. „Najednou nejste jen otec. Jste zásobovač, nákupčí, IT podpora, krizový vyjednavač, náhradní dudlík i lidský polštář. A sex? Ne že by nebyla chuť. Ale když žena usne vestoje, i James Bond by to vzdal.“
„Muži, kteří se stanou otci více dětí v rychlém sledu, mají vyšší hladinu kortizolu (stresového hormonu) než ti, kteří mají děti s větším věkovým rozestupem. To se následně odráží na jejich psychickém zdraví i na partnerské spokojenosti,“ říká psycholožka pro Flowee. „Muži často čelí v těchto situacích dvojímu tlaku, jednak jako opora ženy, která je fyzicky i psychicky na hraně, a zároveň jako nový otec, který neměl čas se na roli adaptovat. Při těsném sledu těhotenství se emoční zátěž násobí. Pokud muž není zvyklý sdílet emoce, může dojít k útlumu vztahu a pocitu izolace.“
Recept na záchranu? Humor, důvěra a nekonečné zásoby plen
Smyslem tohoto články nebylo moralizovat, varovat nebo poukazovat na chyby. Každý příběh, který se tu odvíjí, je jiný. Někdo šel vědomě proti doporučením lékařů, jiný „jen“ zapomněl, že kojení není antikoncepce. A někteří zkrátka v sobě nosili takovou lásku, že se vymkla časovým plánovačům.
Ano, rizika tu jsou ve všech směrech. Statisticky. Lékařsky. Hormonálně. Sociálně. Ale na druhé straně je realita. Někdy, nebo většinou, unavená, jindy dojemná. Někdy smutná, ale často až neskutečně vtipná.
Proto pokud právě držíte v ruce těhotenský test a miminko máte ještě v nosítku, nejste samy. A ano, bude to šílené. Ale vy to zvládnete. Protože se z vás nestává slabší žena. Jen žena, která teď bude víc potřebovat pomoc, smích, železo… a extra hluboký mrazák. Protože se spánkem ta hloubka nevyjde.
