Jednou z nejčastěji používaných metrik používání mobilu je délka času, který při obrazovce strávíme. Většina z telefonů vám dokáže říct, kolik času jste prohlížením displeje strávili vy či vaše děti, málokdo ovšem tuhle funkci používá a ještě menší počet lidí z toho vyvozuje závěry. Dospívající tráví na mobilu v průměru čtyři hodiny denně a zapnou ho 78x za den. 70 procent českých dětí je na mobilu denně déle, než je doporučeno. Výjimkou nejsou ani případy, kdy se doba natáhne na neskutečných 9 hodin.
Ten čas ale nemusí být ztracený doomscrollingem čili nekonečným listováním feedy sociálních sítí, nebo hrami. Podle britské studie, která zkoumala chování 4 000 dětí, u dětí okolo 10 let delší doba na mobilu s tendencemi k sebevraždě zásadně nesouvisí. Ovšem pouze v případě, kdy se z užívání mobilu nestal návyk. A ten se pozná jednoduše: často mají mobil v ruce a nemůžou ho odložit, chtějí ho používat stále víc a víc, a když jim odepřete přístup, můžou se zbláznit vzteky. A když se jich zeptáte, co dělají, řeknou nevím. Ale neznamená to, že před vámi chtějí skrýt svoje online aktivity. Oni to opravdu nevědí, protože bezcílné prohlížení jedné dopaminové bomby za druhou se jinak nazvat nedá.
Už deset let víme, že odměřovat dětem čas na mobilu nestačí, ale přesto to spousta lidí jako pohodlný způsob kontroly stále používá. Místo toho aby se zeptali, co děti a mladí lidé online dělají a proč vlastně chtějí být pořád online.
A návykové chování na mobilech má podle britské studie až polovina dětí, které pak ve 14 letech mají daleko vyšší sklony se poškozovat nebo páchat sebevraždy. „Tahle studie jako první učinila závěry, že problém spočívá právě v návykových vzorcích chování, a ne v čase, který vaše děti na mobilu stráví,“ říká Yunyu Xiao, odborný asistent oddělení psychiatrie a zdravotní vědy na univerzitě Weill Cornell Medical a jeden z autorů studie. Podle něj je lepší se zaměřit právě na problematické chování a nekontrolovat tolik čas: „Pokud se objeví varovné příznaky, je důležité vyhledat pro děti pomoc. Nikdo netuší, jestli bude stačit vypnout obrazovku. Někdy kvůli tomu vznikají konflikty v rodinách a to je pak ještě horší.“
Kritickým věkem pro sebevražedné tendence je 14 let. 5 procent mladých Britů vykazovalo známky sebevražedného chování a 18 procent se přiznalo, že někdy na sebevraždu pomýšlelo. To klade samozřejmě daleko větší nároky nejen na rodiče, ale na společnost jako takovou. A hlavně na technologické giganty, kteří jako jediní z toho mají prospěch. Jenže jak z toho ven? Zákonodárci mohou například požadovat, aby společnosti respektovaly design odpovídající věku. Ten omezuje právě takové vlastnosti, kterým dospívající nedokážou odolat. V Británii platí takový zákon od roku 2020. V Česku se o tom samozřejmě neustále hovoří, ale kromě nařízení, které jako hranici způsobilosti pro sociální sítě stanovuje 15 let, nemáme nic. A jak moc se takové nařízení dodržujete, to se zeptejte na libovolné základní škole.
A tak to zůstává na rodičích. Což není od základu špatně, protože ti jsou za děti zodpovědní. Nemělo by to ale zůstávat pouze na nich. V nízkopříjmových rodinách nebo například u samoživitelek či samoživitelů často na edukaci dětí ze strany rodičů není ani čas, ani vůle. „Někteří lidé používají telefon, aby jim děti daly aspoň na chvíli klid, když dělají domácí práce nebo odpočívají před odchodem do druhé práce,“ říká Yunyu Xiao.
A stejně tak by nemělo všechno stát a padat s množstvím času, stráveným u libovolné obrazovky. „Už deset let víme, že odměřovat dětem čas na mobilu nestačí, ale přesto to spousta lidí jako pohodlný způsob kontroly stále používá. Místo toho aby se zeptali, co děti a mladí lidé online dělají a proč vlastně chtějí být pořád online,“ říká Candice L. Odgers z kalifornské univerzity v Irvine. Proč tomu tak je? Je v tom zase a pouze naše pohodlnost. Odměřit dítěti čas je jednoduché a trvá to chviličku, navíc to opravdu závislé děti donutí, aby šly aspoň trochu rozumně spát, cvičily, nebo aby se bavily se sobě rovnými tváří v tvář.
Jenže co když se na internetu vzdělávají? Co když rozvíjejí své digitální dovednosti? Co když si osvojují pravidla, která my ani netušíme, že mohou platit, ale která budou za deset let nepostradatelná? To už chce hodně zodpovědný rodičovský přístup. Pokud jej máte, pokud víte, co vaše dítě na internetu dělá, nemusíte se s dobou na mobilu zas tak zneklidňovat. Existují samozřejmě věci, které se nikdy nedozvíte, jenže těm se budou děti věnovat, ať se vám to líbí, nebo ne. Pokud ovšem děti vedou smysluplné rozhovory s umělou inteligencí, proč jim v tom bránit? Pokud ovšem nemáte vůbec tušení, pak se můžete alespoň držet hrubých pravidel: snažte se držet děti mimo sociální sítě, dokud jim není 15 let, a co nejdéle odkládejte pořízení telefonů s připojením k internetu.
