Rita Kočárová je psycholožka a psychoterapeutka s doktorátem v klinické psychologii a psychologii zdraví v oblasti terapeutického využití psychedelik. Studovala u předních terapeutů, neurovědců i tradičních léčitelů po celém světě, absolvovala odborné stáže na pracovištích, nabízejících psychedelickou terapii, v zahraničí tam, kde je to legální, jako například ayahuasca v Peru nebo houby obsahující psilocybin na Jamajce. Asistovala u stovek psychedelických zkušeností, ale v ČR s nimi pracovat nemůže. U nás tak nabízí terapeutickou podporu, šíří osvětu a vede tvorbu akreditovaných kurzů a výcviků pro odbornou veřejnost a terapeuty.
Když je používání psychedelik pro léčbu u nás omezeno, jak se vlastně můžete věnovat tomu, co děláte?
Vzhledem k současné legislativě, která významně limituje možnosti péče v této oblasti, se v ČR věnuji psychoterapii se zaměřením na poradenství a integraci psychedelických zkušeností, osvětě a vzdělávání. Podávat psychedelické látky je trestné, nicméně i přesto má dle odhadů, které jsme dělali v rámci studie v Národním ústavu duševního zdraví, s klasickými psychedeliky zkušenost zhruba 400 tisíc občanů ČR. Když to rozšíříme i o MDMA, ketamin a konopí, pak jde o zhruba 2 miliony lidí. Vzhledem k omezeným možnostem získat tuto zkušenost legálně je tak lidé užívají různě.
V Česku chybí komplexní systém psychospirituální péče, který by byl smysluplně regulován a podporován, včetně souvisejícího vzdělávání.
S tím se pojí řada rizik logicky souvisejících s neregulovaným užitím. Dostupná odborná podpora před a po zkušenosti pak tato rizika může významně redukovat. Osobně se domnívám, že nám naprosto chybí komplexní systém psychospirituální péče, který by byl smysluplně regulován a podporován, včetně souvisejícího vzdělávání. To je v posledních letech pro mě prioritní, což se promítá v projektech, kterým se s řadou dalších odborníků – zejména psychoterapeutů, psychiatrů, psychologů, sociálních pracovníků apod. – věnuji nyní zejména v rámci Beyond Academy a Beyond Institutu.
Čemu se akademie i institut věnují?
Vytváříme zde úplně nové a dosud chybějící profesní vzdělávání v psychedelické péči, včetně vůbec prvního výcviku v psychedelické terapii v ČR. Vážíme si toho, že naše programy jsou akreditovány jak Ministerstvem práce a sociálních věcí, tak odbornými společnostmi jako Českou lékařskou komorou a Asociací klinických psychologů. Systematicky připravujeme jak stávající, tak nové odborníky pro různé pracovní pozice v psychedelické péči. Prozatím jde zejména o poradenství, integraci zkušenosti a podporu v krizi, terapeutickou práci s ketaminem, dále i konopnou asistenci, tedy psychosociální podporu. Léčebné konopí je sice legální, jenže pacienti jsou se zkušeností, která nejen pomáhá od bolesti, ale také mění vědomí, často ponecháni sami. V případě rozvolňování regulace, které se nyní aktivně řeší, pak budou kvalifikovaní pracovníci potřeba ještě více. Jsem přesvědčena, že příprava na legalizaci musí předcházet nebo jít paralelně s odbornou přípravou. Aby poskytovaná péče byla nejen legální, ale taky kvalitní.
Rita Kočárová
Dr. Rita Kočárová je psycholožka, terapeutka, výzkumnice, vedoucí pracovnice a inovátorka v oblasti psychedelické terapie a péče, vzdělávání a výzkumu. Psychedeliky se profesionálně zabývá přibližně 10 let a absolvovala doktorské studium klinické psychologie a psychologie zdraví na Univerzitě Karlově. Jako výzkumná pracovnice Národního ústavu duševního zdraví (NIMH) zkoumala terapeutický a transdiagnostický potenciál psychedelik.Je členkou České psychoterapeutické asociace. V současné době vede tvorbu a realizaci vzdělávacích programů v oblasti psychedelických stavů vědomí v rámci Beyond Academy a Beyond Institute.
Proč zrovna psilocybin? Čím vás tak nadchl?
Psilocybin má momentálně nejrozsáhlejší výzkumné výsledky, v rámci klinických studií ho s terapeutickým záměrem užili již stovky pacientů. Výsledky jsou slibné, zejména pak v léčbě rezistentní deprese. Klinickému výzkumu psilocybinu jsem se sama věnovala i u nás v Národním ústavu duševního zdraví. Kromě toho je psilocybin v některých státech volněji regulován, a to mimo zdravotnictví, jako třeba lanýže s obsahem psilocybinu v Nizozemí. Lidé tam jezdí na terapeuticky zaměřené psychedelické pobyty, a to s nejrůznějšími psychickými obtížemi. V ČR bych za to mohla jít do vězení, na Jamajce jsem se té práci mohla rovnou věnovat. Pro mě jakožto psychoterapeutku byla obrovská úleva moci tímto způsobem přispět k lepšímu zdraví mnohých.
Proces léčby psilocybinem je komplexní a praxe mnohem rozmanitější, jedno sezení často nestačí. Zkušenost přinese uvědomění potřeby životních změn, které vyžadují velké úsilí nebo na které třeba klient není připraven.
Dalším důvodem byl smysluplný přenos poznatků a zkušeností do tuzemské odborné praxe. I u nás můžeme očekávat rozvolňování legislativy v souladu se zahraničními trendy opřenými o narůstající výzkumnou evidenci. Rozvíjet v tomto oboru se tak můžeme buď v klinických studiích, které představují velmi specifický kontext, nebo v zahraničí, které má výrazně vyšší dostupnost těchto programů, a tedy i zkušeností. Nejsem podporovatel učení se pokus-omyl na lidech. Neobjevujeme nic nového a učit se od zavedených modelů práce vnímám jako klíčové. U nás se věnuju pouze činnostem, které jsou v souladu s našimi zákony, tedy výhradně psychoterapii, osvětě a vzdělávání.
Jak funguje psilocybin?
Psilocybin vyvolává velké změny v psychice a mozku, můžete zažít třeba svou vlastní smrt či narození, mystické typy zkušeností jako prožitek jednoty se vším a rozpuštění svého Já v nekonečnu vědomí či kosmu, ať už si pod tím představíte cokoliv. Častěji při nižších dávkách se vám pak otevírá příležitost doprožít si různé situace i traumata z raného dětství i pozdějšího života, uvědomit si mnoho souvislostí například o původu svých obtíží. A mnohem více.
Můžete uvést konkrétní příklad?
Například si vybavuji klienta, který trpěl zhruba patnáct let depresí, užíval antidepresiva, se záměrem najít úlevu od svých obtíží se mu na houbách vybavil moment z jeho života, souviselo to s jeho dítětem, které se nikdy nenarodilo, a nikdy si tu ztrátu doopravdy neodtruchlil. To se mu podařilo právě díky psilocybinu v kontrolovaném prostředí. Po zkušenosti nám s úsměvem hlásil, že už žádnou depresi nemá. Jde však spíše o zjednodušený příklad k ilustraci toho, jak mohou psychedelika pomáhat. Proces je to komplexnější a praxe mnohem rozmanitější, jedno sezení často nestačí. Zkušenost přinese uvědomění potřeby životních změn, které vyžadují velké úsilí, nebo na které třeba klient není připraven. Mimo jiné taky nemusí jít vůbec o vhodnou intervenci pro daného člověka nebo třeba v danou chvíli.
Jak taková terapie vypadá?
Liší se to kontext od kontextu, v neklinické praxi často jde o zkušenost ve skupině, klientům asistuje tým terapeutů a facilitátorů. V klinických studiích zase zpravidla jde o individuální terapie se dvěma terapeuty – model sice bezpečný pro klinická hodnocení, ale v praxi již méně funkční, ať už s ohledem na význam prvku skupiny a spolubytí, tak z finančního hlediska a dostupnosti. Každý účastník je při správné praxi v každém případě neustále pod zdravotním i psychosociálním dohledem pro zajištění svého bezpečí, nebo kdyby cokoliv potřeboval. Zvenku pak samotné uzdravování může vypadat různě. Klienti bývají podporováni, aby si dovolili vyjádřit, cokoliv potřebují, kamkoliv je to povede – samozřejmě s domluvenými hranicemi pro zajištění bezpečí jejich i průvodců. Takže v průběhu se objevuje mnoho pláče a strachů i extatické radosti a smíchu. Nebo taky zdánlivě nic, protože to podstatné se děje za zavřenýma očima klienta nebo klientky.
Jaká hrozí rizika?
Psychedelika jsou mocné nástroje. Na fyziologické úrovni jsou považována za relativně velmi bezpečná. To znamená, že riziko fatálního předávkování, které by vedlo k selhání klíčových životních funkcí čistě v důsledku účinku samotné látky, je extrémně nízké. Problematické je samozřejmě užití například v nevhodném prostředí nebo přes přítomnost kontraindikací, jako jsou např. kardiovaskulární poruchy nebo psychotická onemocnění. Proto považuji za klíčové, aby byly vytvořeny a dodržovány protokoly práce v psychedelické terapii, včetně dobrého screeningu nebo třeba přítomnosti kvalifikovaného zdravotníka.
To samé platí i pro psychická rizika, která jsou však ještě častější. Možná největší rizika se pak mohou objevit na úrovni duchovní či spirituální – a to zejména proto, že oproti tradičním přístupům v naší západní společnosti s ní moc nepracujeme, vědomě nezacházíme, proto je těžké o nich mluvit, natož je hodnotit a měřit. Celé je to komplexní téma, které se dnes běžně nevyučuje, proto právě realizujeme naše vzdělávací programy.
Můžete uvést příklady lidí, kterým podle vaší zkušenosti psychedelika pomohla?
Při práci s psychedelickou zkušeností jsem se potkala s lidmi se širokou škálou psychických obtíží, včetně depresí – rezistentních i dlouhotrvajících, sociálních a dalších úzkostí, závislostí na alkoholu a dalších látkách. Také s lidmi, kteří přišli o své blízké, vybavuji si například ženu, jejíž syn spáchal sebevraždu, muže záchranáře, jehož manželka umřela při autonehodě, a další. U většiny z nich jsem mohla pozorovat, jak jim psychedelika – zejména psilocybinové houby, ale také sekret z Bufo alvarius nebo ayahuasca – pomohla najít úlevu, znovuobjevit radost ze života, pomohla k zotavení, či dokonce zbavení se jejich obtíží.
Co vše je možné tímto způsobem vyléčit?
Možné indikace, tedy kdy mohou psychedelika pomoci, jsou ještě rozmanitější. Jen na výzkum psilocybinu je nyní registrováno přes 200 klinických studií. Pomáhají kromě výše zmíněných indikací také s post-traumatickou stresovou poruchou, poruchami příjmu potravy a tak dále. Ačkoliv tyto výsledky doposud nejsou v rámci klinických hodnocení dostatečné pro zavedení psychedelik do lékopisů a zdravotní péče, lidé se za pomoci těchto látek léčí a uzdravují i mimo zdravotnická zařízení.
Psychedelika budí zájem v psychiatrii také proto, že lidem se často uleví již po uplynutí akutního účinku látky nebo následující den, nástup účinků třeba antidepresiv je spíše v řádu týdnů.
Fascinující je v této oblasti pozorovat vývoj ve Spojených státech, jako právě v případě Oregonu. Umožňuje tak přístup k této formě pomoci, seberozvoje a sebepéče i lidem bez diagnózy. Žitá praxe i výzkumné výsledky nám totiž ukazují, že psychedelika nejsou vhodná jen pro pacienty s duševními problémy, ale mohou sloužit i v rámci podpory a ochrany zdraví či jako prevence. To je směr, který mě profesně také velmi zajímá, připadá mi logické zabývat se zdravím dříve, než se objeví problémy.
Jak dlouho obvykle trvá celá terapie, za jak dlouho člověk ucítí úlevu?
Psychedelika budí takový zájem v psychiatrii také proto, že lidem se často uleví již po uplynutí akutního účinku látky nebo následující den, nástup účinků třeba antidepresiv je spíše v řádu týdnů. Přelomové je také to, že psychedelika podaná v terapeutickém kontextu mají dlouhodobý klinický účinek často již po jednorázovém podání. Mohou tak vést k výraznému zlepšení nebo úplnému odeznění příznaků po jedné až několika málo aplikacích s psychologickou podporou, která zahrnuje několik sezení bez látky před a po zkušenosti.
Řekli jsme „obvykle“, ale předpokládám, že u každého pacienta je to individuální.
Samozřejmě. Záleží hodně na záměru a cílech terapie, stavu jedince, taky celého terapeutického plánu. Zda je součástí skupinová terapie, taky sociální péče. Jak velké problémy a kde všude člověk má. Někomu může stačit jedna psychedelická zkušenost, pro někoho mohou být tři sezení nedostatečné. Osobně, ačkoliv jsem v rámci našeho diagnostického systému považována za zdravou, tak i po stovkách vlastních psychedelických prožitků čas od času opět znovu najdu důvod, proč zkušenost podstoupit. Mnohdy jde o součást mého profesního rozvoje, ale taky v rámci osobní duševní hygieny.
Závislostní chování je mnohdy sebeléčbou, dostupnou strategií přežití, někdy by se dalo říci i bypassem, který nám pomáhá umenšit stupeň utrpení, ulevit od bolesti. Problém je, že zpravidla neřeší příčinu obtíží.
Pro někoho to tak může být prostě další nástroj sebepéče, seberozvoje a podpory zdraví a kvalitního života vedle jiných služeb či aktivit, jako jsou zdravotní preventivní prohlídky, pravidelné cvičení, psychoterapie nebo cestování, a to z právních i etických důvodů. Kontext užití je klíčový a s neregulovaným užitím se pojí řada rizik. Spíše tak v rámci edukace nasvěcuji současnou praxi a pravděpodobné budoucí trendy. Momentálně nám v České republice k bezpečné praxi chybí jak legislativní úpravy, tak kvalitní systém péče.
Je možno si vybudovat závislost?
Každá aktivita, která nám navozuje libé pocity, má potenciál k vyvolání potřeby si ji dopřávat znovu a znovu. Evidence nám ukazuje, že v případě psychedelik nejde o nějakou kompulzivní potřebu vycházející ze somatického nutkání. Celkově však moderní směry ukazují, že závislost má, zdá se, úplně jiné podklady, než co jsme si doposud mysleli. Že významnější roli, než o jakou látku jde, hrají aspekty, zda si jedinec nese traumatické zkušenosti, jaké má sociální vazby, jak naplněný život žije. Závislostní chování včetně užívání látek je tak mnohdy sebeléčbou, dostupnou strategií přežití, někdy by se dalo říci i bypassem, který nám pomáhá umenšit stupeň utrpení, ulevit od bolesti. Problém je, že zpravidla neřeší příčinu obtíží.
Jsou nějaké novinky v rámci psychedelické terapie?
30. května schválila Sněmovna léčbu psilocybinem, návrh musí ještě schválit Senát a podepsat prezident. Tento krok by sice řešil jen zlomek problémů v oblasti duševního zdraví, který máme, ale určitě jde o významný posun, pokud to projde. Kromě toho se snad konečně upraví paragraf šíření toxikomanie, který je nefunkčním artefaktem z minulosti a znemožňuje nebo komplikuje řadu pomáhajících služeb i kvalitní komunikace psychedelik. I odborná vyjádření tak vystavuje riziku záměny se skutkovou podstatou trestného činu, podobně brání rozvoji pomáhajících harm reduction služeb.
Nechápu, proč bychom to v rámci ochrany veřejného zdraví nemohli umožnit, když už víme, že bezpečný kontext užití může rizika významně redukovat. Naopak se domnívám, že by mělo být zodpovědností vlády podpořit tvorbu a zajistit financování různých harm reduction služeb psychedelické péče a kvalitní osvěty, aby byla dostupná pomoc v případě negativních dopadů zkušenosti i v rámci prevence rizik.
Reklama
foto: Zdeněk Strnad / Midjourney
