Myslíte si, že sociální sítě jsou Facebook, Twitter a Instagram? Žijete v digitálním pravěku. Jak řekl jeden z žáků základní školy, kde Flowee dělalo mediální osvětu: Facebook je sociální síť pro důchodce. Přeloženo do češtiny: Něco, jako kdybyste dnes děti nutili poslouchat Pearl Jam – a ne, pro ně to není to, co pro vás. Pro ně je to něco jako pro vás Frank Sinatra, něco, co nepatří do tohoto světa.
Česko je druhé na světě v oblasti digitální bezpečnosti, přitom pouhá dvě procenta lidí jsou přesvědčena o tom, že jsme dobře připraveni na kybernetické útoky. O čem to svědčí? Obecné povědomí a mediální gramotnost jsou na nízké úrovni. I proto se Česko připojuje k mezinárodní iniciativě Den bezpečnějšího internetu, kterou pořádá Safer Internet Centrum Česko ve spolupráci s ministerstvem vnitra.
Česko 2025 (header)
1,5 milionu digitálně vyloučených
6.876.660 uživatelů Identity občana
30 054 267 přihlášení přes Mobilní klíč eGovernmentu
Konference a semináře na téma „Digitální stopa, kterou za sebou v online prostředí zanecháváme“, se zúčastnili odborníci z ministerstva vnitra, sdružení CZ.NIC, policejního prezídia, ministerstva školství, Národního ústavu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) a také Martin Charvát z Úřadu vlády: „Den bezpečnějšího internetu má zdůraznit, že taková aktivita vůbec probíhá, protože jinak by to prošumělo mezi lidmi,“ nedělá si iluze bývalý kreativní ředitel jedné z největších komunikačních agentur a česká špička na komunikaci en bloc. „Letos se zaměřujeme na to, abychom lidi upozornili na to, co vlastně znamená „digitální stopa“ a jak se dá zneužít. Spousta lidí si dodnes neuvědomuje, že co je jednou v kyberprostoru, to už se nikdy nesmaže. Když je člověk mladý, nahraje buď on, nebo kamarádi něco vtipného, pak se to po letech vrátí jako bumerang.“
Jak se proměňuje nebezpečí na sociálních sítích? Přece jen mladí lidé generace alfa už klasické sociální sítě považují za relikt…
Sociální sítě se mění samy o sobě. Spousta lidí si pod tím pojmem představí Facebook, Instagram a Youtube, svět je ale daleko bohatší. Aplikace jako třeba Discord jsou specializované na určitou skupinu lidí, ale fungují jako sociální sítě. Veškeré chatovací služby jsou také sociální sítě, což si lidé neuvědomují. Věci na sociální sítě dáváme proto, že je chceme sdílet, a máme pocit, že chatovací služba je soukromá konverzace – jenže každá taková služba je velmi snadno prolomitelná. Jakmile tam cokoli dám, je to venku. I když to pošlu pěti lidem, je nesmysl si myslet, že se to nedostane dál.
Největší průšvih jsou rodiče dětí. Ti si to velmi málo uvědomují, jedou v systému, který tady fungoval před 10 lety (dám hezkou fotku a někdo mi ji olajkuje), a vůbec netuší, kam všude se fotky můžou dostat.
Mladší lidé v tom vyrůstají a jsou si toho nebezpečí možná více vědomi, ovšem digitální stopu tvoří lidé okolo nás. A největší průšvih jsou rodiče dětí. Ti si to velmi málo uvědomují, jedou v systému, který tady fungoval před 10 lety (dám hezkou fotku a někdo mi ji olajkuje), a vůbec netuší, kam všude se fotky můžou dostat. Když dám fotku svého dítěte na Facebook nebo Instagram, tak je to roztomilé a olajkují mi to známí a příbuzní. Když tam dám nahatou fotku svého dítěte, například jako když leze z vody, její sdílení okamžitě naskočí do statisíců. A nemáme tušení, kde všude se to objeví.
Dal jsi ty někdy fotku svého dítěte na sociální sítě?
Dal jsem fotky svých dětí na sociální sítě v takových situacích, kdy vím, že to není zneužitelné. A určitě byly oblečené!
Internet se neustále vyvíjí. Na dnešní tiskové konferenci ke Dni bezpečnějšího internetu zazněla spousta smělých plánů, které stát má. Je stát natolik flexibilní, aby dokázal na neustále se měnící výzvy a hrozby internetu reagovat?
Stát tohle nedokáže. Stát je moloch, jede nějakým směrem a na tyto věci je těžké reagovat. Proto ale v Digitálním Česku počítáme s tím, že do edukativních akcí se musí zapojit také soukromý sektor, neziskový sektor, akademický sektor. Ty všechny se snažíme se státním sektorem propojovat. My uděláme rámec a řekneme firmám, neziskovkám a organizacím, aby se do toho mohly zapojit. My vám dáváme hřiště, ale hra je vaše. Máme na to skvělou vazbu a snažíme se to rozšiřovat. Děláme to celoročně a pak máme akci Týden pro digitální Česko, kde se to všechno snažíme nacpat do jednoho týdne kvůli tomu, aby byl rozruch, společenský dopad, aby lidi prostě viděli, že se něco děje. Máme samozřejmě partnery, velmi aktivní je třeba NÚKIB (Národní ústav kybernetické bezpečnosti). Ti mají vlastní vzdělávací programy a kurzy, mají na to lidi…
NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) je taková trochu nenápadná organizace…
Když měli onehdy průšvih Slováci, jak jim hackli registr katastrů a jeho správa se jim zasekla na několik dní, tak se mě ptali ze slovenské televize a ptali se, proč se tohle u nás neděje? Odpověď je jednoduchá: NÚKIB. Funguje dobře a na všech úrovních. Máte pravdu, že se o tom moc neví. A tady opravdu česká média nebudu chválit a nebudu hodný. Za loňský rok jsme byli vyhlášeni jako země s největší kyberbezpečností v Evropě. Skvělé, úžasné. Ovšem poslední průzkum ministerstva vnitra o tom, co si lidi myslí o naší připravenosti na řešení kyberútoků, je naprosto tristní. Pouze dvě procenta lidí si myslí, že jsme připraveni. Přitom jsme zřejmě připraveni docela dobře, když nás vyhlašují za nejlepší, a mezi tím je sakra obrovská díra a součástí té díry jsou média, která o tom jako celek informují velice špatně.
Jak se daří vzdělávací aktivity v oblasti kyberbezpečnosti rozvíjet v Česku, kde často nad tím, co přijde shora, ohrnujeme nos?
Když jsme začínali, byly akcí jednotky nebo desítky. A uvědomili jsme si, že musíme zapojit ty, kterým lidi věří – ne, nejsou to influenceři. Teď se nám podařilo zapojit knihovny, což je obrovský úspěch – jsme země s nejhustší sítí knihoven na světě, je tady 6000 knihoven a my máme tuhle síť propojenou: uděláme program a vidíme, že se to dostane i na malé obce. Tam chodí lidi k místnímu knihovníkovi, mají k němu důvěru, chodí se s ním poradit, jakou si mají přečíst detektivku, tak se můžou chodit poradit také jak postupovat, když se potřebují někam přihlásit nebo třeba vytvořit Identitu občana.
Kolik lidí dnes vlastně Identitu občana má?
Jsou to miliony lidí. Hodně s tím pomohla bankovní identita, což je přesně to zapojení soukromého sektoru, které vítáme. Internetové bankovnictví má dnes skoro každý, což znamená, že má bankovní identitu, a to je vstupní brána k Identitě občana. Dnes už je ale nejvíc využívaným nástrojem Mobilní klíč e-governmentu, který je nejuniverzálnější.
Máme milion digitálně vyloučených lidí. Nemají peníze na počítače, nemají na to, aby dětem koupili chytré telefony, nebo bydlí na místě, kde prostě není signál. Ale ti lidé se k tomu dostanou, dříve nebo později. Takže tady máme milion lidí, kteří s tím systémem neumějí zacházet a teprve do něj přijdou.
Jedním z velkých a ambiciózních plánů je zavést do škol mediální výchovu. Mluví se o tom často, nicméně průměrný věk učitelek a učitelů je okolo 48 let a děti jsou velmi často v technologiích napřed.
Tohle období, kdy jsou děti takto napřed, je v historii unikát. Už nám to tady běží ale desítky let a musíme se tomu přizpůsobit. Klasické akce ministerstva školství a podobných institucí pořád jen dohánějí existující stav, s tím se smiřme. Škola pochopitelně nemá peníze na to, aby kupovala nové a nové počítače, takže děti standardně pracují s několik let starým hardwarem. Pak ale existují i cestičky, jak to udělat jinak. Existuje soukromá aktivita, která nabízí do škol, že jim tam naveze modulární systém s připravenými nejmodernějšími počítači, tam se odehraje hodina a oni si to zase všechno odvezou. A oni ty své moduly udržují v aktuálním stavu.
Chápu. Vidět poslední hitec počítače je pro mladé lákadlo… prostě přivezou nám největší děla, všichni se na to jdeme mrknout. Otázkou je, kde se na to berou peníze?
Je to kombinace zdrojů. Malou část zaplatí škola, pak dotace, české a evropské granty. Je to další příklad spolupráce soukromého a státního financování. Ta cesta tam prostě je.
Největším problémem v Česku jsou rodiče – postuju fotky z Tater, dva týdny předtím fotky z oslavy narozenin v našem bytu, takže dávám návod zlodějům – přijďte mě vykrást. Zlepšují se hygienické digitální návyky Čechů?
Růst digitální kriminality byl v posledních letech skokový – v roce 2024 to poprvé po dlouhé době kleslo o 5 procent. To je moc hezké, ale ještě to není trend, to se uvidí až v dalších letech. Největší nebezpečí ale spočívá jinde. Máme tady poměrně velkou skupinu jednoho milionu digitálně vyloučených lidí. Původem může být sociální vyloučení. Nemají peníze na počítače, nemají na to, aby dětem koupili chytré telefony. Druhý důvod – dodnes jsou v Česku místa, kde prostě není signál. Ale ti lidé se k tomu dostanou, dříve nebo později. Takže tady máme milion lidí, kteří s tím systémem neumějí zacházet a teprve do něj přijdou. To riziko je pořád hodně veliké a rozhodně se v dohledné době nijak výrazně nezlepší.
Reklama
foto: Zdeněk Strnad
