Dobrá zpráva na začátek: Od dubna budou moct léčebné konopí předepisovat pacientům také všeobecní lékaři čili obvoďáci. Tím ale výčet dobrých zpráv končí. Konopí s obsahem THC do 1 procenta a jeho extrakty by měly být ministerstvem zdravotnictví zařazeny na vznikající seznam psychomodulačních látek. Nejhlasitěji se ozývají ti, kteří se zpracováním konopí s nízkým obsahem THC živí čili zpracovatelé technického konopí, výrobci CBD olejů a mastí. Ti všichni se budou muset připravit na potenciálně mnohem vyšší náklady (povolení, atesty), radost z toho ale nemá nikdo. „To se tedy týká i těch extraktů a tinktur, které THC vůbec neobsahují,“ říká právník Adam Biňovec. „Vymáhání navrhované úpravy by vytvořilo zřejmě jednu z nejpřísnějších regulací nakládání s konopím v EU.“
Přitom konopí s 0 % THC nevypěstujete, v minimálním množství je tam přítomno vždy. V současné době přitom platí, že konopí do 1 % THC je možno zpracovávat bez speciálního povolení k zacházení. Připravovaná zákonná norma je v současné podobě ale v rozporu s právem Evropské unie i stávajícími zákony – ty jasně stanoví, že zákon o psychomodulačních látkách nesmí obsahovat látky s návykovými složkami. Konopí a THC však už figurují na všech možných domácích i světových seznamech návykových látek. Soudní dvůr Evropské unie už v roce 2020 rozhodl, že konopí a THC jsou považovány za drogy podle mezinárodních úmluv, a jejich zařazení do nové kategorie psychoaktivních látek je se stávajícím právním rámcem neslučitelné. Přeloženo do češtiny: Pokud bude THC zařazeno na další seznam, vznikne totální chaos, protože nikdo nebude vědět, který zákon platí dřív a co odporuje čemu.
Na cestě za novou, ideální konopnou legislativou, kterou netrpělivě očekávaly i ostatní státy Unie (například pověstné Holandsko se chtělo v případě úspěchu inspirovat), se pokazilo, co mohlo. Návrh zákona o PML připravovala ještě skupina bývalého národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila, prováděcí předpisy ale předkládá ministerstvo zdravotnictví, které má k celé věci poněkud jiný postoj než tvůrci zákona.
V aktuálně navrhovaných prováděcích předpisech zůstaly věci, které samostatně bez širšího kontextu nedávají smysl, a to je právě již zmíněné zařazení konopí na seznam psychomodulačních látek. To se nelíbilo Pirátům, kteří se po odchodu z vlády pokouší prosadit legalizaci konopí (zablokovali ji lidovci) na které spolupracovali právě s Vobořilem. Ta může dávat smysl, zvláště rekreačním uživatelům konopí. Umožňuje legální pěstování pro vlastní potřebu, podporu konopných spolků a regulovaný trh s ověřenou kvalitou, také zavedení konopných spolků, podobně jako to učinilo loni Německo. Ke konsenzu možná dojde, Ivan Bartoš se má s Jindřichem Vobořilem, který je poradcem premiéra pro problematiku závislostí, brzy sejít. Nicméně z možného odkladu právní úpravy (což v důsledku může znamenat, že prostě nic nebude) nemá vůbec radost jeho kolega Viktor Mravčík (oba jsou členy organizace Podané ruce, která se věnuje primární prevenci).
Tak je, či není?
Situace se ale zamotává dále. „Nízkopotentní konopí (rozuměj konopí do 1 % THC) má zvláštní postavení. Je (podle úmluv OSN a podle českého práva) i není (opět kupodivu podle českého práva i podle řady judikátů evropských soudů) nelegální drogou,“ říká Viktor Mravčík, který zároveň paniku odmítá. „Regulace psychomodulačních látek nijak neomezuje nakládání pro osobní potřebu a nesankcionuje ani běžné společenské nakládání ve vztahu k jiným lidem v malých množstvích.“
Nejjednodušší cesta vede pro celý konopný průmysl podle něj přes potravinářskou inspekci – můžeme s tím nesouhlasit, protože spousta konopných výrobků se prodává jako „reklamní nebo sběratelské předměty“, ale tomu dnes nevěří už vůbec nikdo. „THC je v potravinách považováno za kontaminující látku a evropské právo připouští pouze velmi nízké hodnoty THC v potravinách. Ty jsou o několik řádů nižší než limit pro THC 1 % (v ČR) nebo 0,3 % (většina zemí EU), který odlišuje technické konopí od psychoaktivního.“ Pěstování technického konopí nespadá podle Mravčíka pod regulaci psychomodulačních látek: „Navrhovaná definice nízkopotentního konopí jako psychomodulační látky přímo vylučuje takové konopí, které slouží jako zdrojová surovina pro zpracování potravin nebo kosmetiky.“ Problém je samozřejmě v tom, jak budou zákony vykládat příslušné orgány, jak budou vypadat prováděcí předpisy a dohled nad jejich dodržováním – a jak bude k celé chaotické situaci přistupovat policie.
Dva zákony
Máme tedy dva zákony: původní návrh zákona o nakládání s konopím, který prosazují Piráti s Mravčíkem v zádech, a novelizovanou verzi zákona o návykových látkách, k němuž připravuje prováděcí předpisy ministerstvo zdravotnictví. Zpracovatelé konopí ale nemají radost ani z jednoho z nich, protože pro ně znamená problém. „Malí producenti si nebudou moci dovolit investovat a přenastavit všechny procesy tak, aby splňovali veškerá nová nařízení, například licenční poplatek 200 tisíc korun za nakládání s těmito látkami. Vůči velkým firmám operujícím s úplně jinými rozpočty a zároveň vůči zahraničí nebudou konkurenceschopní,“ říká Lukáš Běhal, organizátor veletrhu Cannafest.
Jindřich Vobořil popisuje zákon o psychomodulačních látkách jako velmi přísný, nicméně tvrdost částečně obhajuje: „Zákon o PML je velmi přísný, tvrdší než prodej tabáku. Zákaz reklamy, přísné standardy kvality, specializované obchody a zákaz prodeje mladším 18 let. Pro některé to může být problém, pro jiné příležitost. Ovšem legální dostupnost psychoaktivnich látek, které nechceme prodávat mladším 18 let, je v pořádku.“ Robert Veverka upozorňuje na možné obcházení zákonů od těch, kteří jsou zvyklí pohybovat se na hraně a v šedé zóně – což je mimo jiné jeden z klíčových problémů. „Jak jinak než pokus o likvidaci si vysvětlit enormní navýšení jejich nákladů formou poplatků a přísných regulačních pravidel, zákaz veškerého marketingu a exportu? Firmy, jejichž produkce obsahuje zejména CBD výrobky, na toto prostě nemají peníze. Pozor – nesmíme si je plést s prodejci semisyntetických kanabinoidů jako HHC, kteří v minulých letech vydělali velké peníze na využívání mezer v zákoně. Oni si na rozdíl od producentů technického konopí poplatky dovolit mohou a jim je regulace šitá na míru.“
Budeme se zase soudit ostošest?
Ke všeobecnému chaosu nepřispívá ani tradiční česká bohorovnost. Podle právníka Adama Biňovce, který se problematikou dlouhodobě zabývá, nepředložily české orgány konkrétní seznamy látek určených k regulaci, proto Evropská komise při notifikaci návrhu v létě 2024 varovala české úřady, že neschválí zařazení konopí, extraktů z konopí, THC či žádné další mezinárodně zakázané látky (na seznam psychomodulačních látek). „Riziko samozřejmě existuje, nejen co do eventuálního postihu ze strany Evropské komise, ale i v souvisejících sporech u Soudního dvora EU ze strany konkrétních subjektů, poškozených novou právní úpravou,“ říká Biňovec a dodává, že Česká republika by v tom směru rozhodně nebyla prvním státem, který se zamotal do vzájemných vztahů právní regulace konopí a jednotlivých kanabinoidů – jak ukazuje třeba kauza Kanavape.
Co říkají paragrafy
„A konečně, zákon sám v § 33a odst. 2 aktuálního znění zařazení konopí s obsahem do 1 % THC (tzn. konopí technického či nízkopotentního) na seznam psychomodulačních látek výslovně zakazuje, a to i je-li s ním nakládáno k potravinářským účelům. Lze proto pochybovat, že by takové zařazení bylo vůbec možné vymáhat“ Adam Biňovec, právník. Citace §33a (2) Za nakládání s psychomodulačními látkami se nepovažuje pěstování a zacházení s rostlinami technického konopí a s technickým konopím podle § 5 odst. 5 nebo zacházení s látkou konopí extrakt a tinktura, která obsahuje nejvýše 1 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, k účelům průmyslovým, potravinářským, kosmetickým, technickým nebo zahradnickým.
Kudy ven z lesa?
Nikdy není ale tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. „Tragikomickou dohrou by pak byla např. ministerstvem spravedlnosti iniciovaná legalizace nakládání s omezeným počtem rostlin a/nebo sušiny konopí bez ohledu na obsah THC v nich, jak byla rovněž diskutována v posledních měsících v médiích. Tím by vznikla zcela nová úroveň nepřehlednosti relevantní právní úpravy, bezprecendentní i v tak neuspořádaném prostoru, jakým tuzemská regulace nakládání s konopím v současnosti je,“ říká Adam Biňovec. Situace je značně nepřehledná a osud konopí v Česku je ve hvězdách – nebo spíš v současné době v rukou ministerstva zdravotnictví, které z nejrůznějších důvodů nemusí mít zájem nijak rekreačním uživatelům ulehčovat život.
To samé platí o dalších regulacích a zpracovatelích technického konopí. Za využití konopí bychom tedy mohli platit velmi tvrdou cenu, daleko vyšší, než platíme doposud, a dokonce i vyšší než ostatní. „Tu cenu ovšem platíme již bezmála sto let a nedokážeme se z toho vymanit. Už dávno je prokázán vysoký potenciál všestranné využitelnosti konopí, a to jak na poli medicínském, tak například jako významného obnovitelného přírodního zdroje,“ říká Lukáš Běhal. „Regulace nově zavede mnoho přestupků a trestných činů i pro soukromé osoby, čímž vlastně dojde k výraznému zpřísnění stávajícího stavu a faktické likvidace posledního liberalizačního kroku, kterým byla novela zákona 167 z ledna 2022,“ dodává Robert Veverka.
Zařadit, či nezařadit?
Adam Biňovec tvrdí, že zařazení konopí na seznam psychomodulačních látek je zásadním omylem. „Necitlivé nakládání s novou právní úpravou, která byla původně představena jako sebevědomý krok v boji proti závislostem, spíše nasvědčuje návratu k překonané politice restrikcí a kriminalizace. „Regulace psychomodulačních látek představuje pro nízkopotentní konopí příležitost, jak jeho nabídku (jako vůbec v první zemi EU) legálně regulovat, aniž by došlo k ovlivnění jeho jiného legálního využití. Ukazuje se však, bohužel, že šedá zóna ne-regulace některým vyhovuje více,“ kontruje Viktor Mravčík. Pokud by někdo měl zájem o několikastránkovou debatu na právnické téma, doporučuji právě příspěvek Viktora Mravčíka, na kterém část této diskuze proběhla.
Co si ale máme z celé chaotické situace odnést? Snad jen naději, že díky pohodlnosti, politikaření a politickým tlakům se nestane z Česka skanzen konzervativní konopné politiky s obří šedou zónou, ve které platí urvi, co můžeš, a ze které stát nemá žádný prospěch, ani nemá nad ní žádnou kontrolu. Před dvanácti lety začal v Česku platit zákon o léčebném konopí a měli jsme nakročeno stát se premianty Evropy, dnes platí v konopné oblasti Černomyrdinovo heslo: „Mysleli jsme to dobře, dopadlo to jako vždycky.“ Všeobecný právní chaos má za důsledek například to, že se od Česka můžou odvrátit potenciální investoři v oblasti konopných investic, které jsou obecně považovány za velmi rizikové.
Reklama
foto: Zdroj: Profimedia
