Jakási rivalita existovala mezi mladšími a staršími generacemi vždycky. Zdá se však, že nyní narostla do obřích rozměrů a na generaci Z nezůstává nit suchá. Proč se mezigenerační střet tolik vyostřuje?
„Dnes jsou mladí lidé velmi často pod vlivem influencerů, kteří určují, jak se ,správně‘ chovat i vypadat. Tím pádem už vzor starších a zkušenějších nepotřebují, nedochází tolik k přenosu zkušeností a především kulturních vzorců. O to více pak může vznikat pocit, že starší generace bere té mladší prostor,“ vysvětluje pro Flowee sociolog Vojtěch Bednář.
Podobné problémy v jiných světech
Mladí lidé si jsou velmi dobře vědomi toho, co se ve společnosti děje a jaké nálepky dostávají. A nic příjemného to není. Jak řekl Flowee Adam Smeták, šéfredaktor webu FOMO a zástupce generace Z, největší klišé jsou, že „jsme líní, nechce se nám pracovat, myslíme jen na peníze, jsme sobečtí, přecitlivěli a povrchní“.
Související…
Reklama
Je to ale skutečně tak? Vnitřní bolest a trápení zažíváme všichni stejně, ať jsme se narodili před dvaceti nebo padesáti lety. Rozdíl je v tom, že mladí lidé se o svých problémech nebojí mluvit. Klidně na sociálních sítích ukazují emoce, svoji zranitelnost a nebojí se si přiznat, že něco nezvládají.
„Nedokážu si představit, o kolik těžší to měli naši otcové nebo dědové, pro které platily ještě tvrdší kulturní normy. Pokud pro ně nebylo možné si o jejich problémech s někým promluvit, chápu, že se únikem mohl stát alkohol nebo jiný škodlivý mechanismus,“ doplňuje Adam Smeták s tím, že i mladá generace se snaží před světem utíkat. „Ztrácíme se v návykových sociálních sítích a čelíme epidemii osamělosti. Není to tedy o tom, že bychom byli lepší. Jen náš svět už je jiný a problémy také. Myslím ale, že my sami sobě v tomhle o něco lépe rozumíme. A to je základem řešení.“
Žít si dobře
Děkanka Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Eva Lehečková se také snaží stereotyp o křehkosti mladých bořit: „Spouštěčem těchto představ je občas to, že současná generace se velmi zajímá o duševní zdraví… a nepředstírá, že všechno vydrží a přežije.“
Nikdo ještě neudělal tak radikální řez do starých pořádků jako generace Z.
Mileniálové nebo boomeři s oblibou říkají, že v životě museli všechno zvládnout, aniž by za sebou měli armádu terapeutů a psychologů. Koneckonců, i když dostali v dětství vařečkou a o jejich pocity se nikdo moc nezajímal, také to zvládli. Problém ale tkví v tom, že o tom život, alespoň podle mladých, být nemá.
„Myslíme více na sebe, což má svá pro i proti – více se staráme o své duševní zdraví, chceme se mít dobře a umíme si říct, co nás bolí. Klidně odejdeme z práce, která nás nebaví. Myslím, že v tomhle jsme se trochu trhli. Nikdo ještě neudělal tak radikální řez do starých pořádků jako generace Z,“ komentuje Smeták. Podle něj mladí hledají v životě rovnováhu.
„Chceme si dělat věci po svém. Chodit do práce od devíti do pěti je i pro velkou část mojí generace každodenní realita, ale rozhodně to už nebereme jako standard, ze kterého se nelze vymanit. Proč někde sedět dlouhé hodiny, když stejnou práci odvedu z domova?“
Chybí porozumění
Respekt. Slovo, které se v diskusích objevuje nejčastěji. Starší i mladší lidé mají pocit, že se jim ho nedostává. „Respekt by měl být vzájemný. Pokud máme na něco názor nebo přijdeme s novou myšlenkou, to nejhorší, co může starší člověk udělat, je mávnout rukou a smést to ze stolu, protože s návrhem přišel někdo, kdo ještě ,není vyzrálý'. Ale právě to, že jsme na začátku, znamená, že ještě máme energii a sílu věci měnit,“ míní Smeták.
Mladí se mají stále co učit od starších, a generace Z je naopak může naplňovat elánem, invencí, zdravou ochotou riskovat a jít vpřed.
„Potlačovat náš hlas nemá smysl, protože se stejně časem prosadí. Lepší je nám naslouchat a dojít ke kompromisu,“ říká s tím, že generační konflikt nikoho nebaví a mladí by byli rádi, kdyby jim starší naslouchali s porozuměním.
Pocity ohrožení a agrese
Podle sociologa Vojtěcha Bednáře to vypadá podobně ze strany starší generace: „Mají pocit, že je mladší nerespektují, protože mají své vlastní vzory – influencery, virtuální postavy. U některých jedinců to vyvolává pocit ohrožení, který se může proměnit až v agresi. Když se jí dopustí někdo viditelnější nebo mocný, rezonuje a vzniká sociální vlna, která je jí nesena. No a odtud už je jen krůček k pocitu tenze a nesnášenlivosti,“ říká Bednář.
Podle sociologa má situace řešení. Mladí se mají stále co učit od starších, a generace Z je naopak může naplňovat elánem, invencí, zdravou ochotou riskovat a jít vpřed.
Na závěr nutno podotknout, že pro generaci Z není každý nad 35 let jenom trapný boomer. Podle Smetáka si cení toho, jak jejich rodiče a prarodiče pomohli vydobýt lidská práva a svobody, které jim umožňují si užívat bezprecedentní míry svobod. Zároveň se snaží učit z chyb starších, a právě je vidí jako ty, kteří jim otevřeli cestu k větší péči o duševní zdraví.
