fbpx

Pro nemocné, kteří se bojí, že je pobyt v léčebně ponižující a drsný, máme dobrou zprávu: léčba už zdaleka nevypadá tak jako v odstrašujících filmech. Ne že by to byla procházka růžovým parkem, ale už si nebudete muset připadat jako poslední špína. Vyplynulo to z tiskové konference Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Zveřejněno: 2. 2. 2025

My Češi máme k alkoholu velmi nevyjasněný vztah. Na jednu stranu moc dobře víme, že alkohol má na svědomí daleko více škod než jakákoliv jiná droga, na druhou stranu se pivní kultura dostala na seznam nehmotného dědictví a může se tedy brzy dostat na seznam památek UNESCO, což znamená, že má stejný kulturní význam jako třeba historické centrum Prahy, funkcionalistická vila Tugendhat nebo třeba ruční výroba skla. 

To, že si Češi rádi dají skleničku nebo šest, je všeobecně známá věc. Náš toxický vztah s alkoholem se po covidu ještě zhoršil. „Během covidu sice spotřeba klesla, nyní zase stoupá a vracíme se na původní hodnoty. 15 až 19 procent dospělé populace je alkoholismem minimálně ohroženo,“ říká Benjamin Petruželka z Centra veřejného zdraví Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN. Mimo děsivých statistik ale na tiskové konferenci Všeobecné fakultní nemocnice zazněly i velmi dobré zprávy. Přední odborníci na adiktologii představili nové trendy, metody a inovace, mezi které patří mimo jiné i partnerský a respektující přístup ke klientovi. 

profimedia 0372119740

Je to taková česká klasika. Na umělce experimentujícího s houbičkami koukáme jako na nezodpovědného fracka, ale sami vypijeme několik piv nebo panáků každý den, klidně před zraky dětí.. Je to přece naše kulturní dědictví.


 

Existuje tendence strkat alkohol a drogy do dvou odlišných škatulek, jenže lidé ani netuší, jak moc se mýlí – alkohol a (návykové) drogy se dají hodit do stejného pytle. Navíc alkohol patří mezi ty nejhorší. Další neštěstí spočívá v tom, že na rozdíl od pervitinu, heroinu nebo kokainu lze alkohol levně sehnat skoro na každém rohu. Míjíte ho ve výlohách večerek, v běžných supermarketech jsou mu věnována celá oddělení, v restauracích je pivo běžně levnější než limonáda. 

Lidé „chlastají“ různě. Někdo nárazově, jiný každý den. A právě denní užívání je nový normál.

„Podle Centra pro výzkum veřejného mínění zůstává tolerance vůči alkoholu jako látce v posledních deseti letech stejná, narostla ale míra přijatelnosti pravidelného denního pití,“ pojmenovává další průšvih (nejspíš způsobený covidem) doktor Benjamin Petruželka. Abychom problém Čechů s alkoholem opravdu nemohli zlehčovat, je třeba ukázat veřejnosti syrová a tvrdá data. Takže: za rok zemře 7000 Čechů na otravu alkoholem, zatímco obětí všech ostatních drog je desetkrát méně. Lidé, kteří užívají jiné návykové látky než alkohol, ti, na které tak nadáváme, jsou pro společnost mnohem menší zátěž.

Z výzkumu CVVM, který se na tiskové konferenci prezentoval, také vyplynulo, že se zvýšil počet závislých zejména u žen a trochu u dětí a že nejvíc pijí lidé v pokročilém středním věku. „Z 10,5 milionu Čechů je jich milion a půl těžce závislých na alkoholu a 3,5 milionu by potřebovalo alespoň krátkou intervenci. Stovky tisíc Čechů jsou akutní případy, které vyžadují speciální léčbu,“ konstatuje Martin Vokurka, děkan I. lékařské fakulty. „Nejhorší je to u věkové skupiny 45 až 54. Každý den z nich sáhne po alkoholu necelých 12 %,“ dodává Benjamin Petruželka. Kromě toho má závislost ve středním a starším věku další nevýhodu – nejenže je těžší ji překonat, ale klade větší nároky na léčbu jak pro pacienta, tak pro odborníky. Senioři potřebují adiktologické služby mnohem více než děti, konstatovali odborníci na konferenci. Dětí se teď nejvíce týkají nelátkové závislosti, tedy třeba závislost na internetu nebo hraní her.

Uživatel drog, jako je pervitin, dostane automaticky nálepku někoho problematického, i když je v životě vysoce funkční. Lidé závislí na alkoholu jsou bráni jako zdraví, pokud jsou funkční. Alkoholici si stigma vyslouží teprve tehdy, když je na nich užívání hodně vidět. Ani jednu skupinu bychom neměli odsuzovat, ani jimi pohrdat, protože nevíme, co se jim v životě všechno stalo – na jejich místě byste možná chlastali i vy. Většina z alkoholiků nepije pro zábavu, ale kvůli tomu, že si neumí poradit se svými problémy v životě, nebo nedokážou zpracovat traumatickou minulost. Pít mohou i chudí lidé – na rozdíl od bydlení a jídla je v Čechách alkohol směšně levný. Levná je i léčba, ale ve společnosti vůle pomáhat závislým moc není. „Bohužel společnost není příliš nakloněna k tomu osobám závislým pomáhat. Nicméně důkazy obrovských výhod moderní adiktologické léčby jsou tak výrazné, že jako odborníci je naší povinností je prosazovat,“ říká Michal Miovský, přednosta kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity.

Realita je taková, že na většině lidí, kteří podle adiktologických měřítek patří do kategorie alkoholiků, jejich závislost na první pohled vidět není, možná se jim jen častěji podaří ztratit mobil, v práci mají brzo vybrané všechny sick days a mají zajímavé historky z večírků. Tito v životě funkční lidé (nežijí v chudobě, mají uspokojivé vztahy, nejsou akutně nemocní) si svoje problémy s pitím buď nepřipouští, nebo se za ně stydí. Kdyby se jejich okolí dozvědělo, že se začali léčit, místo gratulací si spíš vyslouží lítost, obavy nebo poučení, že jsou hrozní a v životě kompletně selhali. 

Boj s jakoukoli závislostí je těžký a vyžaduje dlouhou komplexní práci na sobě. S léčbou lidé nepřichází o důstojnost, ale projevují osobní odvahu a vůli zlepšit život sobě i ostatním. Už to, že se člověk rozhodne zkusit se závislosti zbavit, by se samotné mělo chápat jako úspěch. Relapsy jsou běžnou součástí procesu, který bývá většinou hodně dlouhý. Prvním krokem, aby si člověk závislý na alkoholu udržel svůj život alespoň částečně pod kontrolou, je vyhledání odborné pomoci. To má cenu i v případě, že člověk nebude po ní stoprocentně abstinovat.

Léčba závislostí je v našem zdravotnictví jednou z nejlevnějších a zároveň nejdůležitějších oblastí. O tom, že jsou její náklady nízké, se moc neví. Léčba závislostí je levná a skoro vždy účinná, pokud člověk chce. Existují obrovské multicentrické studie, které ukazují, že substituční terapie a její bezpečnost a nízké náklady jsou pro společnost nesmírně výhodné. Léčba závislostí funguje jako prevence ostatních onemocnění, které jsou mnohem dražší. Je jich celé spektrum – nemoci jater, srdeční choroby, pankreatida, rakovina, poškození mozku, cukrovka, psychóza, změny osobnosti a další. Léčit diabetika se oproti léčbě závislosti nesmírně prodraží. 

Díky léčbě mohou lidé více pracovat, takže je ekonomicky výhodná. Ze sociálního úhlu pohledu dostupnost kvalitní léčby zlepšuje životy celých rodin. Děti, jejichž rodiče jsou závislí, mají většinou velké trauma a u nich samotných je navíc větší riziko, že sami závislosti propadnou. Kvalitní léčba také snižuje počty trestných činů všech typů. Zmírňuje domácí násilí (i když alkohol původcem domácího násilí sám o sobě není, situaci vyhrocuje).  Jako u všech sociálních patologií, léčba by měla začínat u prevence. „Jedna koruna investovaná do prevence se vrací desetkrát,“ říká doktor Roman Gabrhelík, adiktolog specializující se na prevenci.

Každý závislý je jiný, všichni jsme lidé

Dobrou zprávou je, že adiktologie je oborem, který se rychle vyvíjí, a je tu velká vůle léčbu měnit a zkoušet i nové postupy. V posledních letech přicházejí zásadní změny. VFN aktivně začleňuje do praxe aktuální model komplexní péče podle nejnovějších výzkumů, práce se závislými by se měla co nejvíc individualizovat, protože každý závislý je jiný a potřebuje specifický plán, jak se závislosti zbavit. 

U velké části pacientů existuje závislost jako důsledek jiných, hlubších problémů – duševních poruch, nedořešených traumat, chronických bolestí, nebo zkrátka jen neunesli těžkou životní situaci. Adiktologie bude proto víc propojená s ostatními odvětvími: „Rozšíříme výuku adiktologie do všeobecného lékařství,“ slibuje Martin Vokurka, děkan první lékařské fakulty. Léčba se individualizuje (každý závislý je specifický) a pracovníci, lékaři a další by měli k pacientům přistupovat s respektem a partnersky. 

Každý je jiný a potřebuje jinou léčbu, co by ale mělo být univerzální, je partnerský, respektující přístup. Mít možnost léčit se z alkoholismu a zároveň si zachovat důstojnost. 

Velká část závislých dokáže svoji situaci vyřešit ambulantně, ale někdy je potřeba i hospitalizace. Klinika adiktologie VFN začala v roce 2024 měnit své prostory. Místa, kde se hospitalizovaní pacienti budou cítit lépe, jsou pro léčbu zásadní. Neměli by se cítit jako ve vězení. Na klinice najdete tři různé typy hospitalizačních režimů, všechny typy ambulantních provozů, substituční terapii, sociální služby a podpory rodin – pomáhají například lidem, kterým jejich  závislost narušuje schopnost vychovávat dítě. Třeba u žen je typické, že začínají pít na mateřské dovolené. Překážkou v léčení jsou pro ně často obavy z toho, že jim OSPOD automaticky sebere dítě. Je to naopak – lékaři a terapeuti s úřadem péče o děti spolupracují a nechat dítě u rodiče je jejich prioritou.

Každý je jiný a potřebuje jinou léčbu, co by ale mělo být univerzální, je partnerský,  respektující přístup. Mít možnost léčit se z alkoholismu  a zároveň si zachovat důstojnost. Pokud člověk dnes udělá to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v životě, bude možná příjemně překvapen. Pokud si vybere dobré zařízení, nezažije žádnou extrémní přísnost a praktiky jako ve vojenském výcvikovém táboře. 

 

fdcfedeb 71c4 4976 bba2 e990537aea25

„Naše programy byly velmi drsné, teď se snažíme posílit hlavně partnerský prvek. Je důležité zapojení pacientů,“ přiznává Michal Miovský, přednosta kliniky adiktologie LF UK a VFN (na fotografii úplně vpravo)


Moderní adiktologická léčba zahrnuje partnerský přístup, respekt k pacientovi a jeho důstojnosti.  Odborníci, kteří jsou seznámeni s novými metodami, se pacientovi budou snažit zprostředkovat co nejvíc komplexní léčbu, která bude ušitá na míru. Kdysi byl k dispozici pro všechny totožný proces, který mnohé odradil. Partnerský přístup je také důležitý proto, že jsme svobodná země a člověka nelze do léčby nutit. „Radikálně se proměnil kontext nařízených léčeb. Vyskytují se vzácně jako velmi výjimečné soudní rozhodnutí,“ říká Miovský. 

Aby byla léčba úspěšná, musí pacient chtít. Konečným cílem ale nemusí být to, že se z něj stane dokonalý abstinent, obzvlášť v oblastech kombinovaných závislostí (u nás jsou typické například kombinace prášků proti úzkosti, opiodů a alkoholu). Není to ale tak, že by úspěch individuálního plánu pacienta byl binární – vyléčen nebo nevyléčen. „Můžeme klientům nabídnout i harm reduction nebo substituční léčbu, pořád je to úspěch. V minulosti jsme měli takové vakuum, hodně lidí jsme museli odmítnout, protože jsme jim nemohli nic nabídnout,“ reflektuje Miovský. Harm reduction je přístup k užívání drog, který se snaží minimalizovat škody dopadu drogy na organismus. Člověk může během programu harm reduction dozrát k tomu, aby přestal úplně, ale také nemusí.

Miovský zdůrazňuje lidský a pozitivní přístup, kdy se lékaři s pacienty baví o tom, co skutečně chtějí. Jakým způsobem, v jakém časovém horizontu a co jsou ochotni v léčbě podstoupit, si určí sami.  „Kdysi to byl pro všechny stejný prefabrikát, takže spousta lidí odcházela domů bez pomoci,“ popisuje ještě poměrně nedávnou situaci, která v méně moderních českých zařízeních stále přetrvává.

Moderní adiktologie tedy spočívá v tom, že nevidí věci černobíle, klade důraz na kvalitu života pacienta a jeho okolí, ne aby v co nejkratší době žil podle ideálních představ, jak má „slušný člověk“ vypadat.  „Vzhledem k tomu, že máme mnohem víc možností a prostředků jak pomoci, je naší povinností individualizovat přístup. Pomůžeme tak mnohem více lidem, než tomu bylo předtím.“

Související…

Jak na regulaci alkoholu: Zdanění tichého vína, prodejní licence a další nepopulární návrhy
Olivie Doleželová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

foto: Profimedia, Olivie Doleželová

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...