fbpx

Hnije vám z internetu mozek? Brainrot je slovo roku, hrozí i vám 2 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Za všeobecné hloupnutí web nemůže. Stačí se podívat na vědecky podložená data.

Zveřejněno: 30. 1. 2025

„Otče, ty máš brainrot,“ oznámil mi znechuceně můj syn poté, co jsem skončil s jedním Zoom meetingem, kopíroval sdílené poznámky na online úložiště a následně si šel odpočinout při hraní online strategie Forge of Empires na mobilu. To, že jsem tomu nerozuměl, není překvapivé, slovníček generace alfa zní komukoliv nad 13 let jako něco mezi vesmírným šumem a esperantem. Výraz, který Oxford University Press vyhlásil „slovem roku“, je definován jako „předpokládané zhoršení duševního nebo intelektuálního stavu člověka, zejména v důsledku nadměrné konzumace triviálního a nezajímavého online obsahu“. Příkladem klasického brainrotu je scrollování nekonečným feedem videí a reelsů na nejrůznějších sociálních sítích – jenže situace není taková, jakou se na první dobrou zdá být.

Narativem doby je: sociální média a internet jsou pro děti špatně. Katastrofické scénáře vycházejí z údajných vědeckých studií (viz klasická rubrika „vědci zjistili“). Klasickým příkladem je článek z roku 2005, jehož titulek je dokonalost sama: „Infománie je horší než marihuana“ Jeho sdělení je opravdu šokující – vědci zjistili, že e-maily a telefonní hovory snižují IQ více než pořádný joint. Jenže při podrobnějším zkoumání zjistíte, že žádná studie neexistuje a že panický článek vznikl na základě jednodenní konzultace společnosti Hewlett-Packard.

Pro další příklady bychom mohli jít dále. Když se v polovině minulého století masově rozšířila televize, panovaly obavy, že se z lidí stanou nekomunikativní zombies, kteří nebudou schopni udržet myšlenku. Když začal vysílat rozhlas, křičeli autoři knih, že to je konec vzdělání. Když byl vynalezen knihtisk, církevní hodnostáři se obávali, že se mezi lidmi začnou šířit neortodoxní myšlenky – i proto byly klášterní knihovny přísně střeženy. A můžeme také zmínit třeba Platóna, který už před 2500 lety tvrdil, že díky psanému slovu lidé zhloupnou, protože si nebudou muset nic pamatovat, a odnaučí se vyprávět příběhy.

Uklidnit nás může fakt, že existuje spousta psychologů, kteří mají morální paniku ohledně brainrotu za – mírně řečeno – nedostatečně podloženou fakty.

Špatné zprávy se prostě dobře prodávají. Všeobecná xenofobie byla kdysi zárukou zachování společenského pořádku, dnes je zárukou toho, že katastrofické scénáře (se správnými titulky) nasbírají dostatek kliků. Uklidnit nás může fakt, že existuje spousta psychologů, kteří morální paniku ohledně brainrotu považují za – mírně řečeno – nedostatečně podloženou fakty. „Od roku 2017 se do omrzení opakuje: obrazovky, technologie a sociální média jsou jiný vesmír a ten je pro vás a vaše děti špatný,“ říká Andrew Przybylski, profesor z Oxfordské univerzity. „Mohou za to dvě věci. Zaprvé, existuje spousta nekvalitních vědeckých prací, které nás utvrzují ve správnosti našich předsudků ohledně technologií a které se šíří rychlostí světla. Je velmi snadné publikovat nekvalitní výzkum, který ukáže zdánlivou korelaci a následně ji zveličí, protože to vzbudí pozornost a autoři jsou si vědomi základní poučky – čím více citací, tím větší obecné povědomí a tím větší granty,“ dodává.

Problém je v tom, že tyto studie jsou většinou prováděny na malém vzorku respondentů a jejich zadání často předurčuje výsledek, který je poté irelevantní. „Lidé říkají: První iPhone přišel na trh v roce 2007, Instagram vznikl v roce 2012 – a zrovna v tu dobu se zhoršilo duševní zdraví!“ pokračuje Przybylski. Ale korelace není kauzalita, a do vědeckých závěrů mají tato tvrzení asi tak daleko jako do předpokladu, že americké investice do vesmírných technologií způsobují sebevraždy oběšením.

V roce 2023 tedy Przybylski se svými kolegy zkoumal 12 000 amerických dětí ve věku od 9 do 12 let. Studie měla přísná pravidla: kontrolní vzorek, dostatečný počet respondentů, sdílení údajů a metodologie. A, světe, div se, přišli na to, že na kognitivní rozvoj a pohodu dětí nemá čas strávený u obrazovky vůbec žádný vliv. „Když Národní americká vědecká akademie přezkoumá důkazy, když akademici provádějí meta vědecký výzkum, výsledky jsou úplně jiné, než se snaží naznačit mediální technologická panika. Důvod je jednoduchý – panika není založena na důkazech, ale na pocitech,“ komentuje Przybylski.

Obzvláště děsivé jsou studie, které tvrdí, že nadměrné sledování obrazovek a internetu způsobuje změny struktury mozku. „Jenže tyhle studie nedokážou definovat příčinu a následek,“ říká Shane O’Mara z Trinity College. Podle něj se struktura lidského mozku během života mění – během těhotenství se například zmenšuje objem šedé kůry mozkové, aby se po porodu zase zvětšil. Jedním z našich největších omylů je, že si vyčítáme brouzdání krátkými ukázkami celebrit, zvířátek nebo nejlepších gólů v historii fotbalu. „Lidé se odjakživa vyžívali v pomíjivých věcech. Kolik milionů bulvárních novin se denně prodalo ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech ve Velké Británii? Lidé to dělali vždycky a my se k tomu stavíme trochu moralisticky,“ vysvětluje.

A zrovna tak moralistické je zakazovat sobě či dětem obrazovky jako takové. „Obrazovka telefonu je jen médium, stejně jako kniha nebo noviny,“ říká Franck Rasmus z Ecole Normale Supérieure v Paříži. Během dvacátého století se průměrné IQ zvyšovalo, na přelomu tisíciletí se růst zastavil. Ovšem nebylo to nic neočekávaného, protože lidské tělo, včetně mozku, má své limity. „Průměrná výška se zvyšuje desítky a stovky let, ale nikdy nebudeme měřit tři metry,“ dodává Franck Rasmus.

genzkid parents

Mladí lidé, kteří mají chytré telefony a přístup k internetu, mají kvalitnější život v mnoha měřitelných ohledech. Technologie nemusíte ani milovat, ani obdivovat, stačí, když se na ně podíváte bez kognitivního pesimistického zkreslení.


A úplně se přitom zapomíná na to, co díky technologiím můžeme. Můžeme se bavit a spolupracovat s lidmi z celého světa, vyměňovat si informace v řádu sekund. Můžeme najít podobné lidi, jako jsme my sami. Informace, které jsme dohledávali dlouhou dobu, máme k dispozici na dosah klávesnice. „Mladí lidé, kteří mají chytré telefony a přístup k internetu, mají kvalitnější život v mnoha měřitelných ohledech,“ říká Przybylski. Technologie nemusíte ani milovat, ani obdivovat, stačí, když se na ně podíváte bez kognitivního pesimistického zkreslení. „V historii se lidstvo muselo přizpůsobit mnoha novým životním podmínkám. Tohle je prostě jen další fáze,“ říká Tony Chemero z University of Cincinnati. Cíl je jasný, chceme, aby za nás technologie dělaly složité a náročné věci, což je například zapamatování si velkého množství informací. Tam jsme bez technologií docela dost v koncích,“ konstatuje. Ostatně, co svět světem stojí, vývoj lidstva vždy záležel na dostupných technologiích. S podobnou logikou bychom mohli tvrdit, že problémem bylo, když naši předci vynalezli kolo, protože to logicky znamenalo, že toho nebudou muset tolik nosit.

Online prostředí je samozřejmě plné nebezpečí a nástrah. Online šikana, šíření radikalismu, nové druhy kriminality a také naprosto čisté horory, jak popsala například Apolena Rychlíková v článku o sexuálním vydírání. „Může to být pornografie, gambling, drogy, závislost na nakupování… technologie může rizika zásadně zvyšovat,“ říká Gary Small z Hackensack University Medical Center v New Jersey, který studoval nebezpečí a přínosy digitálních technologií. Jsou zde také čistě zdravotní důsledky – bolesti hlavy, bolesti za krkem nebo v zádech, obezita, psychická únava, o tom samozřejmě nemůže být pochyb. „Život je riziko, vycházet z domu je riziko, přecházet ulici je riziko, internet je riziko,“ dodává Przybylski. „To všechno jsou věci, které musíme mladým lidem pomoci naučit se dělat – odhadnout rizika a přizpůsobit se jim,“ uzavírá.

Související…

Pátek Karla Křivana: Co přinesl rok mozku v rozkladu
Karel Křivan

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...