fbpx

Strach a manipulace jako nástroje moci: Psycholožky odhalují taktiky narcistických vůdců 1 fotografie
Foto: Marek Žilka, se svolením Karolíny a Terezy

Co dokáže charisma? Kdy ho lze zneužít k manipulaci? A proč mnozí vůdci vykazují prvky narcismu? O tom jsme si povídali s Karolínou a Terezou, Psycholožkami v županu.

Zveřejněno: 26. 1. 2025

Karolína a Tereza. Dvě kamarádky, psycholožky a spolupracovnice. Že jim to funguje, o tom svědčí jejich úspěšný podcast Psycholožky v županu, který si můžete poslechnout mimo jiné na Spotify. V něm rozebírají různá témata nejen z psychologie. Neformálně, zajímavě, bez zbytečně odborných detailů. My jsme se v rozhovoru s nimi zaměřili na problematiku vůdců - manipulátorů a toho, proč mají pro mnohé tak nepřekonatelné kouzlo. 

Čím to je, že se mnohdy k moci dostávají lidé s manipulativními sklony?

Karol: Pokud se ptáte na pojetí manipulace, která má nějaké nekalé záměry, můžeme vycházet ze závěrů několika studií a východisek. Takové vlastnosti mohou být v některých prostředích vnímány jako velmi efektivní při dosahování cílů. Zejména v obdobích, kdy lidé zažívají nějakou míru nejistoty, nebo se jim nedaří těch cílů dlouho dosáhnout. Nicméně ne každý leader a člověk u moci musí mít narcistické rysy, je to vysoce individuální. Ale určitě je to téma, kterým se mnoho odborníků zabývá.

Takoví lidé umí dobře mást tělem. Existuje nějaký tip, jak poznám, že mám před sebou člověka s takovou poruchou osobnosti?

Tereza: Určitě neexistuje jedna poučka, která by vám pomohla člověka s takovou poruchou rozpoznat, i proto, že jsou velmi různorodé. Některé se vyznačují například trvale vysokou mírou úzkostnosti a uzavřenosti (například vyhýbavá porucha osobnosti), jiné naopak výraznou extraverzí a potřebou strhávat na sebe pozornost (například histrionská porucha osobnosti). Takže to skutečně nejde generalizovat.

Když něco působí příliš dobře nebo naopak alarmujícím dojmem, tak se zastavte, ověřte si fakta ideálně i z jiných zdrojů, zaměřte se na jejich důvěryhodnost. Právě to, že lidé reagují impulzivně a ne kriticky, nahrává do karet manipulaci či dezinformacím.

Nicméně jako příklad můžeme uvést narcistickou poruchou osobnosti, a to právě v kontextu politiky a světových lídrů. Asi mnoho čtenářů napadne, že takovým ztělesněním narcistických rysů osobnosti je třeba nedávno zvolený prezident Donald Trump. U něho je velmi dobře patrná například trvalá potřeba obdivu od druhých, taková ta potřeba grandiozity, ale i další rysy jako menší míra empatie nebo i útočnost, pokud mu někdo či něco zraní ego. To samozřejmě není moje pozorování, ale analýza odborníků, kteří se osobností Donalda Trumpa zabývají.

Jak je možné, že lidé vcelku lehce podlehnou sektářskému nebo psychopatickému vůdci?

Karol: Pokud budeme mluvit o sektách či manipulativních vůdcích, tak využívají několika strategií, aby vznikl dojem, že vám právě vedení toho vůdce anebo členství v dané sektě něco přinese. To znamená, že často hledají nějakou zranitelnost, nejistotu, rychlé odpovědi, řešení a podobně.

Víme o případech, kdy lidé verbující do sekt čekali před různými poradenskými centry, protože očekávali, že jedinci, kteří těchto služeb využívají, mohou být zranitelní. Je to manipulace s lidskými emocemi. 

Co takový vůdce svým následovníkům dává? Můžete víc říct k jeho strategiím?

Karol: Může jít o vytváření silné vize, která slibuje jednoduché řešení problémů, se kterým si sami následovníci buď nevědí rady, nebo nemají takové možnosti, aby mohli velké změny uskutečnit, případně neznají odpovědi na nějaké ožehavé otázky. Zejména v nejistotě může takový člověk nabízet východisko z krize a vytvářet například dojem, že vám umožní spirituální transformaci, rychle vás vyléčí, zachrání, zodpoví otázky, na které odpovědi zcela nejsou, nebo třeba skončí válku…

S tím se pojí záměrné vyvolávání strachu, či naopak neúměrné naděje. Také mě napadá, že často záměrně polarizují názory, aby posílili loajalitu právě té své skupiny.

Budováním iluze snadného řešení krize, vlastní výjimečnosti nebo loajality ke své osobě či hnutí dokážou přesvědčit lidi, že se podílejí na něčem mimořádném. To jsou právě třeba ukázkovější praktiky, jak si snaží upevnit kontrolu nad lidmi, kteří je následují.

A co vůdci sekt? 

Tereza: Jednou z technik, které třeba při náborech do různých společenství a sekt její členové používají, je tzv. love bombing. To znamená, že daného člověka zpočátku zahrnou pozorností, lichotkami, náklonností a podobně. Tím mu sytí základní potřebu přijetí nebo ocenění a je pak snadnější si ho naklonit. Zejména pokud se jedná o jedince, který lásku nedostává v dostatečné míře od svého okolí či partnera.

Ztělesněním narcistických rysů osobnosti je třeba nedávno zvolený prezident Donald Trump. U něho je velmi dobře patrná například trvalá potřeba obdivu od druhých, taková ta potřeba grandiozity, ale i další rysy jako menší míra empatie nebo i útočnost, pokud mu někdo či něco zraní ego.

Dokážu si představit, že často využívanou může být i technika “foot-in-the-door”. Ta spočívá v tom, že manipulátor nejprve žádá nějakou menší laskavost, menší oběť, a pokud mu dotyčný je ochotný vyhovět, svůj požadavek postupně stupňuje. A vzhledem k tomu, že řada sekt vyžaduje od svých členů třeba i finanční příspěvky a dary, je pravděpodobné, že na to jdou i touto cestou. Ale to jsem popsala jen dvě konkrétní ze skutečně velkého množství manipulativních technik.

O těchto lidech se často říká, že jsou charismatičtí. Co je v tom smyslu myšleno pojmem charisma?

Karol: V různých kontextech bychom mohly odpovědět vlastně odlišně. Ale v kontextu dnešního tématu můžeme obecně říci, že jde o nějakou schopnost jedince zaujmout, inspirovat či ovlivnit druhé svou osobností. Prostřednictvím svého chování, postojů a osobního příkladu. Charismatičtí lidé v tomto kontextu často vzbuzují dojem, že mají jasnou vizi a nabízejí řešení, což na ostatní působí přitažlivě. Tahle schopnost ale nemusí vždycky odrážet skutečnou kompetenci nebo morálnost.

Jak se tomu všemu bránit?

Karol: Většinou se zdůrazňuje kritické myšlení, nebojte se debatovat, klidně i s lidmi s odlišnými názory. Dohledávejte a ověřujte si informace. Dalším bodem je nebýt sám/a a mít možnost s někým mluvit, jelikož izolace či držení zejména ve skupině následovníků je často cíleno na omezení dalších informací a názorů. To nám pomáhá k větší informovanosti a nezávislosti.

A jako třetí stavební kámen vnímám sebereflexi vlastních emocí. Například, když něco působí příliš dobře nebo naopak alarmujícím dojmem, tak se zastavte, ověřte si fakta ideálně i z jiných zdrojů, zaměřte se na jejich důvěryhodnost. Právě to, že lidé reagují impulzivně, a ne kriticky, nahrává do karet manipulaci či dezinformacím.

Související…

Psychopat ve vládě je jako vlk. Rozdělí stádo a pak ho zničí, říká Jan Hnízdil
Milada Kadeřábková

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...